Tak se nám rok s rokem sešel a je to tu zase. Nevím, do jaké míry festival sexuálních menšin zaměstnává naši veřejnost, ale zdá se, že by média mohla mít opět žně. Dovolím si přihodit pár slov.

O co jde?

Na straně jedné jsou ti, kteří se řadí mezi sexuální menšiny, tedy homosexuální muži či ženy, osoby transsexuální a jedinci tzv. bisexuální (což je termín ze sexuologického hlediska nanejvýš sporný). Ti v posledních letech organizují v ulicích Prahy veselici mnohem spontánnější, pestřejší a veselejší než druhdy povinné prvomájové průvody, na které si dříve narození dobře pamatují.

Na straně druhé se pak nachází druhá menšina homofobů a homobijců, kteří homosexualitu všemožně a bezdůvodně odsuzují. Zdůrazňuji, že i v tomhle případě se jedná o menšinu. Sexuologické výzkumy totiž zjišťují, že v současnosti jsou lidé vůči homosexualitě mnohem tolerantnější než před nějakými dvaceti lety.

Trvám na své tezi (kdesi v minulosti v hlubinách NP zveřejněné) že s homosexualitou nemají problém homosexuálové, ale heterosexuálové. Představme si svět, ve kterém se sexuální orientací nikdo nezabývá. Co by ti či oni v tomto světě řešili? Nejspíš by se zabývali podstatnějšími a nepochybně užitečnějšími otázkami a záležitostmi společnosti a světa běhu.

Vidím to prostě. Představuji si jakousi "Utopii", jejímž občanům je otázka sexuální orientace zcela lhostejná. Jak bude tato společnost vypadat? Především nebudou někteří lidovečtí poslanci v parlamentu díky své bezbřehé hlouposti a omezenosti říkat o homosexuálech, že jsou to prasata. Bátorové, Semínové a další a další jim podobní se nebudou do homosexuálů navážet a už nikdo nebude kritizovat pražského primátora za to, že proti homosexuálům v podstatě nic nemá. Odskáčou to jen ti, co si říkají novináři. Ti budou zoufale v letní okurkové sezóně hledat témata, kterými by zaplnili stránky více či méně bulvárních tiskovin a vysílací čas zpravodajských relací. Takže odpadnou tyto akce. To by mohlo mít i vliv na sílu reakce.

Kdyby heterosexuální většina přestala řešit svůj zcela malicherný a hloupoučký "problém" s homosexualitou menšiny, její potřeba veřejně se prezentovat, poukazovat na sebe a připomínat se by možná nebyla tak intenzivní (a Praha by přišla o jednu zcela nevinnou merendu).

Soudím, že všechny ty pochody homo-, trans- a jiných -sexuálů lze vnímat převážně pouze jako reakci na tlak heterosexuální většiny, jako potřebu upozornit na sebe, nějak se prosadit proti tlaku proti ní zcela nesmyslně vyvíjenému.

Kromě toho soudím, že se takovýchto akcí zúčastňují spíše lidé mající potřebu se tak trochu exhibovat, veselit se, zařádit si apod. Proč jim to nedopřát? Proč to nedopřát této menšině z menšiny? Komu to vadí? Koho to ohrožuje? Koho to omezuje? Jinými slovy proč se něčím takovým vůbec zabývat. To nemá pan prezident se svými kámoši Jaklem a Hájkem nic důležitějšího na práci? Jak je to tedy s tou jeho "rozlišovací schopností"?

Autor je sexuolog