Může nám na ní vadit 100 a jedna věc. Charakter pořadatelské země, komercionalizace původní myšlenky a s ní spojené všudypřítomné prachy, prachy a zase prachy. A kde jsou peníze, tam to smrdí korupcí.

Ano, to všechno je pravda. Důvodů proti bychom našli jistě mnohem víc. Některé výstižně popsala ekonomka Markéta Šichtařová (Proč nesleduju olympiádu).

Měli bychom tedy my, televizní sportovní fandové, hry v Soči bojkotovat?

Je to samozřejmě každého věc – a vlastně bychom nemuseli naše rozhodnutí takto veřejně inzerovat. Přesto tak činíme. Protože ve svobodné demokratické společnosti to tak prostě chodí.

Jako divák vyšší věkové kategorie (čili pamětník) jsem bojkotoval pouze jednu olympiádu. Moskevskou v roce 1980. V době studené války jsem to jako stoupenec Západu udělat musel. Byla to morální povinnost každého, kdo "žil nohama v komunismu a hlavou ve svobodném světě". Když pak o čtyři roky později Sověti a jejich političtí vazalové (až na výjimky) bojkotovali letní hry v LA, považoval jsem za samozřejmé, že je sledovat budu. Prostřednictvím německých kanálů ARD a ZDF. Zahajovací ceremoniál - to byl nezapomenutelný zážitek.

Vraťme se ale do Soči. Pozitivum her spatřuji v tom, že člověk a) přijde na jiné myšlenky a b) prožije tolik emocí, kladných i záporných, jako málokdy během roku.

K bodu a): ne že by diváci nesledovali to, čemu by věnovali pozornost, kdyby OH neexistovaly. Ale přece jenom – nemusí to být tak intenzivní. Je to trochu jako během dovolené. Letíte k moři, věnujete se focení podmořských tvorů (nebo čemukoliv jinému) a zjistíte, jak je česká politika a její "problémy" bezvýznamné nicotné, zbytné. Alespoň na čas. Ten relax, ať už mezi korály nebo před televizní obrazovkou, rozhodně stojí za to.

Totéž vlastně platí o bodu b): jedinečné emoční zážitky zažíváme právě při sportu. Unikátní, neopakovatelné okamžiky. Naplněné nejen radostí, ale i hlubokým zklamáním. Jsou takové, jaký je sám život. Přináší slzy štěstí i pocit náhlé beznaděje.. Vzpomeňme na poslední hodiny: Sudová (plus i minus), Pančochová (plus i minus), Sáblíková (plus), Soukalová (minus).

Všichni máme možnost výběru. Pokud jde o olympiádu, jsem osobně pro. Seděl jsem jako přikován u obrazovky a obdivoval snowborďácký slopstyle. Mužů i žen. Něco neskutečného. Pro mě je vítězem každý, kdo něco tak fantastického dokáže. Jsou to lidé jako vy a já (když jsem byl mladší) – a vlastně právě proto je obdivuju.

Za každým potleskem je především obrovská lidská dřina. I o tom je přece olympiáda, ne pouze o penězích.

•

A kde ještě jinde než na mezinárodních sportovních podnicích včetně OH může vzdát celý svět poctu naší hymně a vlajce?