Podle Benešových dekretů ne, ale podle historiků jsou Czerninové naopak jeden z nejstarších českých šlechtických rodů. Jsou poprvé doloženi k roku 1193. To může říci v české kotlině, kde se obyvatelstvo silně míchalo, protože tu žili společně Češi, Němci, Maďaři, Židé, Rusové, Italové atd., málokdo a genetické testy DNA to v poslední době jen potvrzují.

Připomínám to proto, že Nejvyšší správní soud dne 14. května 2007 nepřiznal nárok na restituce Karl-Eugenovi Czerninovi, protože jeho děd (zemřel před dvaapadesáti lety) aktivně nebojoval proti nacistům a nebyl proto Čech, respektive neměl po válce nárok na československé občanství. Ještě ve dvacátých letech minulého století úřady Eugena Czernina považovali za Čecha, narodil se v Praze, jenže při sčítání obyvatel v roce 1929 se přihlásil k německé národnosti a díky tomu se o deset let později stal automaticky říšským Němcem. (Je třeba připomenout, že původně lidé z Bohemie, die Böhmen - český ekvivalent pro to neexistuje - byli dvojjazyční, buď byli jazyka českého, nebo jazyka německého a šlechta byla mnohojazyčná.) Eugen Czernin si hned v roce 1945 požádal o československé občanství, ale jeho žádost se do jeho smrti nikdy nevyřídila. Ani v devadesátých letech ministerstvo vnitra mu občanství zpětně nepřiznalo.

Soud přiznání občanství posuzoval podle kritérií, která v roce 1945 stanovil jeden z dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Dekret obsahuje podmínku, kdy každý žadatel, který přijal německé nebo maďarské občanství, musí prokázat i to, že se aktivně zúčastnil boje za osvobození. Toto podle soudce Jaroslava Vlašína nebylo možno z ničeho dovodit. To je jistě pravda, hrabě Eugen Alfons (1892-1955) se nejspíš snažil s Němci vycházet (jako ostatně velká většina Čechů), i když mu byl zkonfiskován zámek v Krásném Dvoře a bylo mu vytýkáno, že zaměstnává velký počet Čechů. Tím je chránil: nemohli být nasazeni na nucené práce.

Tato událost jen ukazuje, jak je právo nedokonalé a jak záleží na kontextu, z kterého při posuzování takové záležitosti budeme vycházet. Budeme-li se dívat na Czerniny v kontextu tisíciletí, není o čem pochybovat: byli a jsou to Češi, budeme-li se na ně ale dívat punktuálně z hlediska poválečných dekretů, rozsudek je nejspíš správný. Jenže – a v tom je ten hlubší, neprávní problém - takovým rozsudkem se Česká republika odstřihává od své slavné minulosti a o tom bychom měli přemýšlet. Rod Czernínů k nám patří již bezmála tisíc let, a toho bychom si měli spíš vážit.

Původ rodu Czerninů je odvozován dle historiků od prastarého českého rodu Drslaviců, z něhož se jako první připomíná dne 16. června 1160 Drslav, plzeňský kastelán. Rod Czerninů tak nejspíš vznikl jako jedna z větví Drslaviců, podobně jako páni ze Žinkov, Potštejna, Litic, Skály, Riesenberka či Dolan.

Pavel Koblasa ve stručných dějinách rodu připomíná romantickou pověst o původu jména. Předkové Czerninů z Chudenic prý byli krutě pronásledováni, protože si rozhněvali krále. Jejich sídlo bylo přepadeno a všichni přítomní byli povražděni. Jen taktak se podařilo chůvě, která opatrovala batole, schovat je do komína. Když vrazi zase odjeli, přišli poddaní na hrad a hlasitě oplakávali panstvo. Vyvolali chůvu a ta vylezla s pacholetem, které bylo celé od sazí. Tehdy prý zvolali: Aj, chuděnec, a jak je černý. Bůh nám tebe zachovej, abys zůstal provždy zdráv a abys byl někdy pánem naším milostivým. Přání se splnilo, když se hněv králův utišil. Na památku se mladý pán nazýval Černínem a sídlu se říkalo Chudenice.

Rod se v průběhu staletí rozvětvil, některé větve zanikly a příslušníci nedrahovické větve žijí dodnes a v dějinách Českého království a podunajské monarchie sehráli velmi důležitou roli. Například Ottokar Theobald hrabě Czernin, bratr dědy dnešního Theobalda Czernina z Chudenic se sídlem v Dymokurech, diplomat, byl ministrem zahraničí a v roce 1918 vyjednával podmínky mírových smluv. Z nedrahovické větve se v druhé polovině XVIII. století vyčlenila vinořská větev, která žije dodnes v Čechách právě na zámku v Dymokurech. Potomci hraběte Josefa (1842 – 1923) z téže větve žijí vzahraničí.

Štýrskohradeckou větev založil hrabě Humbert (1827 – 1910), bratr hraběte Heřmana z vrchlabské větve. Hrabě Eugen Alfons (1892 – 1955), o jehož majetku tento měsíc rozhodoval soud, patřil do vrchlabské větve.

Karl-Eugen Czernin (*1956), který se o rodový majetek soudí, by kromě lesů, polností měl dostat i vodní tvrz Švihov (patřil jim od roku 1707) a zámky v Jindřichově Hradci a v obci Lázeň. Po zamítnutí restitučních nároků se může odvolat k Ústavnímu soudu.

(převzato z Aktuálně.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel