V České republice žije bez problémů 193 190 Slováků (ti jsou tu ale vlastně skoro domácí), 51 968 Poláků, 39 106 Němců, 22 112 Ukrajinců, 12 369 Rusů, 14 672 Maďarů, 4 363 Bulharů, 1 585 Chorvatů, 1 801 Srbů, 3 219 Řeků. Kromě nich zde žije početná menšina vietnamská (53 110 občanů), čínská (počet statistika neuvádí) a menší korejská (počet statistika neuvádí).

V rozhovoru s příslušníky těchto menšin se, přes nevyšší snahu, nepodařilo reportérovi ČT najít některého, který by mohl z vlastní zkušenosti říci, že byl někdy v ČR diskriminován. Jedinou diskriminovanou menšinou, která to veřejně prohlašuje, jsou Romové (11 746 obyvatel). Protože v ČR žijí i etnicky velice vzdálené menšiny (Vietnamci, Číňané, Korejci), není pravděpodobné, že by nedůvěra a nechuť k Romům měla etnické či rasové příčiny. Možná by, v zájmu politické korektnosti, bylo na místě zeptat se pana Dienstbiera, kolik dává stát na „začlenění“ vietnamského etnika, podle statistik (asi ne podle skutečnosti) početnějšího, než jsou Romové. Přesto Neználek z Amnesty International se dopustil přinejmenším nezdvořilosti k hostitelské zemi, když Čechy označil za xenofoby diskriminující romskou menšinu. Ten moudrý pán neví o Romech v Česku nic a jen plácá.

V současnosti probíhá v Evropě proces, který není tak úplně neznámý. Před lety se čistě bílá Búrská republika pod vlivem přílivu černých obyvatel (80 % černošského obyvatelstva) z rovníkové oblasti Afriky stala převážně černošským státem, Jihoafrickou republikou současnosti. (Podobný vývoj prodělalo i srbské Kosovo. V 6. až 7. století přišli do oblasti Kosova Srbové a toto území se stalo jejich základnou pro útoky na Byzanc. V 11. století zde Srbové vybudovali řadu pravoslavných klášterů a ve 13. století odtud srbský král Dušan IV. Silný ovládal většinu Balkánu. V současnosti OSN přiřklo Kosovo Albáncům, kteří sem přišli v době italského protektorátu Velká Albánie (v letech 1940 až 1945).

No a nyní se osud Búrské republiky opakuje v celé Evropě. V zemích subsaharské Afriky zvítězil lid a vítězní lidové prchají do rasistické a xenofobní ČR (mimo jiné evropské státy), aby tu našli bezpečí a další místo pro vítězství jejich „lidu“. Nevím, kam budou prchat, až zvítězí i v Evropě.

V této imigrační vlně je pověst Čechů jako rasistů a xenofobů výhodná. Většina ilegálních imigrantů přiznává, že se snaží ČR vyhýbat, protože jsou Češi známí rasisté. Na druhé straně mě trochu zamrzelo, že v český rasismus uvěřila i Češka žijící v JAR a když uvažovala o odchodu z této bohužel černě rasistické země, bála se návratu do Česka, protože má syna míšence.

Pověst o českém rasismu a xenofobii šíří především Romové, kteří se tak snaží dosáhnout výhodného asylu v některých evropských i mimoevropských zemích. Toho se ochotně chopí různí profesionální „spasitelé“ a přednášejí o českém rasismu dokonce i v Česku a pro české spasitelské odnože. Hitem sezóny je tvrzení, že odsunem Němců v r. 1945 se Československo stalo „etnicky homogenní zemí“. Autoři tohoto tvrzení vlastně mlčky předpokládají, že v předválečné ČR žila jediná národnostní menšina – německá. Zcela zanedbávají početnou skupinu ruských porevolučních emigrantů, početnou skupinu Poláků, Maďarů a Bulharů, nehledě na poválečné imigranty z bojujícího Řecka, na počátku padesátých let pak imigranty z rovněž bojující Koreje, imigranty z Ukrajiny atd. Také počet Rusínů, kteří netoužili stát se občany Sovětského svazu, byl poměrně vysoký. Budeme-li se držet pravdy, pak území českého státu nebylo nikdy „etnicky homogenní“. Již první historicky doložený český panovník Bořivoj vládl mnohonárodnostnímu státu. Kromě zbytku Keltů a Markomanů žilo na společném území několik příbuzných kmenů, které se nátlakem či dobrovolně později spojily v jeden národ – český. Po vpádu Maďarů na Moravu se postupně připojovali i Moravané, protože Češi devátého století byli považováni za kmen velice bojovný (možná i pod vlivem pověstné bojovnosti Keltů).

Češi nikdy v historii neměli problém s přijímáním cizinců. Nejsou xenofobní, tj. cizích se nebojí. Také nejsou rasisté, jak by si i moudří spasitelé mohli všimnout podle toho, že tu žijí v pohodě Vietnamci, Číňané i Korejci. I když mnozí Korejci, kteří po válce přišli do ČSR, mistrným způsobem využili pozdější možnosti repatriace a krásným trikem změnili státní občanství. Původně přišli jako občané Severní Koreje a při repatriaci se „vrátili“ do Koreje jižní.

O tom, že se Češi cizinců (xeno) nebojí (phobos) svědčí událost, která se skutečně stala v jednom našem imigrantském centru. Statečný imigrant, muslim, protestoval proti špatnému zacházení a aby protestu dodal váhy, prohlásil: „Až nás tu bude víc, tak vás všechny podřežeme.“ Český, „strachem se třesoucí“ rasista to vzal zcela správně jako žvanění nadutého hlupáka.

Takže, všichni profesionální spasitelé, ochránci lidských práv a bojovníci za socialismus, začněte aspoň trochu používat mozek, pokud ho máte. Než začnete něco plácat, poučte se nejprve, jaká je skutečnost. Mám pro vás jinou starost a tím i příležitost k ochraně lidských práv a sociální spravedlnosti. Všimněte se laskavě, že v Česku nejsou peníze na zvýšení důchodů, že nejsou peníze na platy zaměstnanců ve zdravotnictví, že se v ČR pořádají sbírky na léčení českých dětí, že jen v Praze je několik desítek tisíc bezdomovců - a přitom má vláda plný pytel peněz na podporu imigrantů, které nikdo nepozval a které tu podle různých průzkumů 70-80 % oprávněných voličů nechce. Koho budou volit ti, které současná koalice podporou imigrantů zklamala? EU to nezachrání, většina zemí EU je na tom doma stejně a navíc kolem 80 % Čechů je pro vystoupení ČR z EU (nejnižší odhad z průzkumu je 65 %). Takže EU nebude domlouvat českým občanům, kteří ji ve své většině neberou vážně, bude jen mistrovat české politiky, které už také jen málokdo v Česku bere vážně.

Současná imigrační krize má jen tři možná řešení, ani jedno není hezké. Může se ze stále narůstajících rozporů mezi vládami a občany vynořit nový diktátor typu Hitlera či Stalina. Může také společnost přejít do permanentního konfliktu (nejpravděpodobnější scénář), kdy budou muslimské enklávy napadat původní Evropany a původní Evropané budou napadat muslimské enklávy, tedy oboustranné pogromy (místy už k tomu dochází). Nebo vítězství imigrantů a hluboký propad životní, kulturní i technické úrovně Evropy na několik století. „Mezery“ mezi vysokou vyspělostí způsobené úpadkem trvaly v případě Římské říše více než tisíc let, mezi rozkvětem Řecka „héroů“ a Řecka klasického to bylo pět set let a např. mezi jednotlivými „říšemi“ v Egyptě 200 až 500 let.

Ta čtvrtá možnost, ve kterou silou mocí věří profesionální spasitelé, tj. že se obě kultury spojí ke společnému blahobytu, je nesmysl. Bezkonfliktní soužití muslimů s ostatními náboženstvími můžeme pozorovat pouze v Singapuru a tam je vykoupeno vysokou represí. Tak si myslím, že by se evropské vlády měly co nejdříve začít starat o vlastní lidi. Nebo snad čekají, jak to dopadne?