Vážně víme, co říkáme, když podporujeme ekologickou dopravu? A existují obnovitelné zdroje energie?

Zkušený čtenář jistě tuší, že toto byly takzvané řečnické otázky, na které se v dalším textu s oblibou odpovídá záporně. Běžný čtenář ovšem nevěří, že by se na tyto otázky skutečně dalo odpovědět záporně, a proto bude s mírným vrtěním hlavou číst dál. Tak prosím, tady jsou odpovědi.

Tedy především lituji toho, že se u nás nevžil nějaký překlad německého slova „Umweltfreundlich“. Slovo „ekologický“ je prostě nesmysl. Když budu do práce jezdit na kole místo autem, nezlepší se tím ekologie (= věda o vztazích organismů s jejich okolním prostředím) ani o štipec.

Zároveň ovšem musím vytknout tvůrcům slova „Umweltfreundlich“, že ani oni se moc nedostali k podstatě věci. „Přátelský k životnímu prostředí“ - no co to má znamenat? Někde něco žije a kolem toho jsou nějaké podmínky dané neživými prvky i životem něčeho jiného. Životní prostředí je všude, kde alespoň něco žije - kde žijí bakterie, archebakterie, sinice a mikroskopické houby jakožto základ veškerého života.

Organismy se stahují do těch typů životního prostředí, které jim vyhovuje. Životní prostředí permanentně vytěsňuje ty druhy, které v něm neprospívají, a samo je různě intenzivně měněno druhy, které se v něm rozhodly přežít. Viz Franta Kocourek: „Furt se něco děje“, nebo Hérakleitos: „Panta rhei“.

Kanalizační stoky jsou senzačním životním prostředím pro metanogenní a sirné bakterie, pro spoustu dalších bakterií a prvoků, pro plísně, pod kanálovými mřížkami i pro řasy, mechy nebo semenáčky rostlin. Líbí se tu muškám, jejichž larvy se živí vším tím primitivním životem. Líbí se tu pavoukům, kteří lapají ty mušky. A líbí se tu potkanům a jejich parazitům. Životní prostředí kanalizací je stabilní a dlouhodobě prosperující, totéž platí o místním společenstvu živých organismů. Měl by to být ideál každého ekoaktivisty. Ale Jean Valjean jím jenom prošel a byl rád, že je pryč. Pusťte sem ekologické aktivisty a budou lkát, jaký je to skandál, že my lidé neskutečně plýtváme a vyrábíme tolik odpadů. Pusťte sem politiky a začnou mluvit o zdejším špatném životním prostředí - vlastně ne: o „špatné ekologii“ - a o tom, jak ONI to dokážou změnit k lepšímu.

Zkrátka mluvíme o „ekologii“, o „záchraně životního prostředí“, „záchraně planety“, a přitom myslíme jen na zachování takových životních podmínek, jaké MY známe a jaké se NÁM líbí (s ledními medvědy bezpečně daleko od nás a se třpytem křídel kolibříků). Na tom není nic špatného nebo nelegitimního, jenom bychom si neměli lhát, že nám jde o záchranu života na této planetě. Ten nepotřebuje záchranu. Jde nám o NÁS.

To není nic nového. Také všechny světové zákony na ochranu zvířat proti týrání neslouží zvířatům. Slouží k tomu, abychom si MY PRO SEBE stanovili nějaké mantinely slušného zacházení se zvířaty a abychom se utvrdili v tom, že kdo týrá zvířata, je padouch potenciálně nebezpečný lidem. Samotná zvířata mezi sebou se často masakrují způsobem, při jakém by se lidem dělalo nevolno, kdyby to viděli - zákony nezákony.

Řečnická otázka číslo jedna vyřešena. Ekologická doprava, ekologické čistící prostředky, ochrana životního prostředí jsou jen prázdné floskule. Když „zlepšíme životní prostředí“ ve městě vysázením kytiček na vypletý kus půdy, který dosud ležel ladem, budou ječmen myší, merlík a locika zední plakat. A kdo rozsoudí, co je pro přírodu naší planety prospěšnější? Zda přirozené a odolné původní druhy, nebo neplodní kříženci z Bauhausu, které musíme plít a hnojit?

Pozor, teď dojde na obnovitelné zdroje energie.

Kdo přišel s tvrzením, že sluneční záření a vítr jsou obnovitelné zdroje energie? Copak umíme zařídit, aby se solární energie spotřebovaná elektroautem opět nějak vrátila do Slunce? Když vítr, který roztáčel větrnou elektrárnu, profičí kolem, umíme jej zachytit a posílat opakovaně zpět na lopatky větrníku? Když utichne, umíme jej na požádání obnovit?

Sluneční a větrná energie jsou levné zdroje, ale nikoli obnovitelné. Ještě pár milionů let si s tímto zdrojem nemusíme lámat hlavu, ale pak to prskne, začoudí, bude po sluníčku a nikdo už ho neobnoví. Vítr vzniká za příhodných podmínek působením slunečního tepla, solární panely „jedou“ na sluneční světlo. Energie sálající ze Slunce je energie jaderná, jenom se tu oproti našim elektrárnám pracuje s fúzí, nikoli se štěpením (zjednodušuji, páni fyzikové, nebijte mě).

Moderátor Jan Kraus se kdysi zeptal zelené odbornice, co že je ta biomasa. Jestli se nabírá kýblem nebo lopatou. Odpovědi se nedočkal. Tak pane Krausi, ta biomasa se především nabírá obřími drapáky do zámořských lodí (jezdících pochopitelně na diesel) a vozí se ze Severní Ameriky, z Číny i ledaskde odjinud. Jsou to dřevěné pelety, tepelně a mechanicky zpracované (že by s využitím solární energie?). Ony tam ty výmladky stromů zase narostou, i u nás ta řepka a cukrovka používaná na biolíh roste úplně sama, takže se nic neděje, je to obnovitelné. Vážně? Ony se ty minerály, co zůstanou v popeli, ten dusík a síra, co proletí ve formě oxidů komínem, zase vrátí do půdy na místě, kde byly dotyčné výpěstky takto „ekologicky vytěženy“? A ve formě, která bude pro rostliny využitelná? Ona se ta pole, ty plantáže topolů, nehnojí průmyslovými hnojivy (vyráběnými díky těžbě neobnovitelných zásob nerostů a díky spotřebě energie)? Vážně ještě někdo považuje biomasu za plně obnovitelný zdroj energie šetrný k životnímu prostředí? Nebo dokonce CO₂ neutrální?

Prosím pěkně, já netvrdím, že ekologičtí aktivisté tomu všemu rozumějí jako koza petrželi. To si jenom tiše a pro sebe o některých z nich myslím. S veškerým POSTUPNÝM nahrazováním fosilních paliv jinými zdroji, zejména jádrem a těmi, které se objeví až časem, upřímně souhlasím. Nikdy sám nezačnu nesmyslně plýtvat spotřebovanou energií ani hmotnými statky (ostatně zkuste hýřit, jsouce učitelem!). A tak si říkám, jestli by lidstvu nestačilo toto: rozhodně nehýřit, ale ne odříkání, nýbrž střídmost a šetrnost. Víc neblbnout, nebičovat se, neklanět se zeleným modlám. A ona by se nám „ta ekologie“ zlepšila.