SPOLEČNOST: Jsme české svině? (1)
Málokdy se vám stane, abyste dostali emailem několik doporučení, abyste si určitě přečetli něco výborného. Třeba blogera Větvičku. Co píše na Blog.iDnes.cz. Hlavně prý je bezvadný článek Naše česke svině. Přiznám se, že články s podobnými názvy nečtu.
Bývá to většinou děsivý blábol o tom, jak to bylo za nacistů v protektorátu úžasné anebo jak si lidi dobře žili za komunistů, a nejlépe za normalizace. Kdy se, jak známo nekradlo, všichni byli dobře placeni, nikde žádné úplatky (až na to, že OÚNZ se překládalo jako Odevzdej Úplatek Nebo Zemřeš, a OPBH jako Odevzdej Peníze Bydlíš Hned). To nemusím číst. Znám z vlastní zkušenosti.
Ale když mi to doporučení přišlo z Austrálie, z Izraele, z „přidruženého bratrského“ Slovenska, z USA a mnoha našich krajů, otevřel jsem to. A četl. A nevěřil svým očím.
Lidem, s kterými komunikuji, považuji za lidi dostatečně vzdělané, moudré a solidní. A jim se, z nějakého důvodu, který jsme nepochopil, líbila třeba část úvodu:
„A tak zme se vztekali a vztekame nad německym Rakuskem, rakuskym Hytlerem, ruskym bolševikem, multykulturnim Bruselem.
Ale to všecko su enem take vymluvy, abyzme se nemuseli divat do zrcadla, bo kdybyzme to zrobili, uvidime, že největši svině zme my sami. Jasne že Videň, Hytler, Moskva aji Brusel určuju mantynely, za kere se už nemože. Ale vždycky zaleži enem na nas, jestli mezi těma mantynelama běhaju lidi, anebo prasata.
Nedomnívám se, že jsem příslušníkem nějakého morálně supernároda, tohle mne však vzalo. Pak jsem si ovšem uvědomil,, že neschopnost rozpoznat příčiny a následky, jak nás o tom poučil na přednáškách filosofie pan profesor Brož, je celkem rozšířená. I u autorů blogů.
Chápu také do určité míry výrok psychologa Slavomila Hubálka, který si myslí, že mnoho Čechů je následkem dopadů historie malověrných, skeptických a buranských…. A dodává navíc na margo lidské inteligence obecně: „Stačí se podívat na takzvanou distribuci inteligence. Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.“ (Zdroj)
To vypadá na dost silné tvrzení, ale je to vlastně čajíček proti panu Větvičkovi, který označuje český národ za největší svině, když říká že „Videň, Hytler, Moskva aji Brusel“ jsou lepší než my.
Popravdě si myslím, že kdyby tohle napsal v Německu, v Moskvě anebo Bruselu, dostal by od prvního místního čtenáře pár facek. A našincům se to líbí?! Má tedy Hubálek pravdu? Anebo jiný drsný psycholog, který tvrdí, že na světě je jen asi 7 % inteligentních lidí a ostatní si nenajdou ani vlastní zadek, dokud si na něj nesednou?
To se mi ale moc nezdá. V tom musí být něco jiného Kdybychom byli taková banda kreténů, tak už tady dávno žádné Česko není. Takže pokračujme ve čtení páně Větvičkových moudrostí:
„... neporazil nas hytler ani nezradili spojenci. My sami zme navrhli spojencum od žabožroutu, že Dolfimu věnujeme par kusku pohraniči. Že si Dolfik zebral všecko, to už je naš pruser.“
Kdepak to náš mudrlant sebral? Jak nás sám navede, na stánkách časopisu „Monitor, svět katolickýma očima“ v článku „Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v roce 1938“ A to v práci Mgr. Jana Cholínského. Pan Cholínský je zřejmě jeden z těch moderních autorů, který si korelací a souvztažností dějů nezatěžuje svoji moudrou hlavu. Onen pseudohistorický článek je jen opsán z „úžasných objevů“, které široce komentoval nedávno německý tisk. A to „objev“, že těsně před Mnichovskou dohodou Beneš vyslal do Paříže emisary. Kteří měli zkusit, jak to v politice bývá, udělat nějaké gesto, které by mohlo situaci změnit. ČSR nabídla že odstoupí část svého území s cca 1,5 milionem Němců. Generální štáb se tak mimo jiné pokusil vytvořit lépe hájitelné hranice, což bavorský tisk různě komentoval, celkem rozumně, a ty nejpitomější názory benešožroutů, které se vyskytly, autor jako kejhavá husa zopakoval. A přitvrdil. Už jen část úvodu zvaného odborně „otvírák“, stojí za to ocitovat: „... když její president (t.j. ČSR) prohlásil, že Západ nás zradil (načež abdikoval a odletěl na Západ.“
Novináři a historici v Německu věc solidně rozebrali, ovšem náš pan Cholínský z toho udělal pamflet (evidentně nechápe, o co jde) a další historický doveda, Větvička, z toho udělal nesmyslný závěr a hned z Beneše a tehdejších diplomatů vyrobil „české svině“. Kdyby si alespoň jeden z nich přečetl něco relevantního, týkajícího se historie jednání s německy mluvícími občany ČSR. To by ovšem nemohl Cholínský psát ty nesmysly a ten druhý mazat po Češích výkaly, že.
No, západ nás skutečně zradil. To jaksi přiznává dnes celý svět. Těmhle dvěma dovedům to dodnes nedošlo. Beneš, který si správně spočítal, že válka je nevyhnutelná, odjel a venku potom vydupal ze země dvě armády, a to na západě (zde) a na východě (zde).
A tak Beneš zajistil obnovu Československa. Pan Větvička o tom ví naprosto kulový, ale opakovat cizí lži mu jde báječně.
Dále pak nám sděluje: „Komunystycke svinstva po Vitěznem unoru tež nerobil Stalin, robili to konkretni česke svině - Doubek, Gottwald, Čepička, Vaš, Polednova, Urvalek a desitky tisic dalšich českych svini, kere posilaly sve susedy do kriminalu, do českych koncentraku a na smrt.“
Jejda. Pan Větvička nikdy neslyšel o trojkách KGB, které vše řídily, nic neví o strachu národa z Německa. Vůbec nechápe vztahy, příčina a následky. A ani omylem si nedovede představit tehdejší dobu. Všechno to mydlí dohromady, mozek v zásuvce. Ono to přesně zapadá do nové módní vlny, že prý jsme sami dobrovolně spadli pod Sovětský svaz. A že jsme volili v roce 1946 levici. Celkem 68 % hlasů pro KSČ a sociální demokracii.
To, že v „hrdinném“ Polsku ve volbách v roce 1947 získaly levické strany 80 % hlasů, se u nás nedočtete. Ono by to rušilo oblíbenou obecnou lež tvrdící, že my Čechoslováci jsme hanebně zradili demokracii, zatímco stateční Poláci se nedali... ehm... ve skutečnosti volili levici ještě víc než my! Mimochodem v Rakousku, napůl obsazeném Sověty, napůl Spojenci, dopadly volby tak, že lidovci ÖVP získali 49,8 %, soc. dem. levice SPÖ 44,6 %. A komunisti 5,4 %, takže levice prohrála jen těsně.
Prý si za všechno můžeme sami, páč jsme zradili a nikdo nenalezl papír, na kterém by bylo v Jaltě jasně napsáno že patříme pod Stalina. Taky že nebylo. Na co?! Churchil se pokusil cosi načmárat na nějaký papír, ale Roosevelt na Evropu už kašlal - USA měly před sebou válku s Japonskem a Stalin věděl, že vyhraje. A vyhrál. Rozhodovalo se tedy po válce, takže Stalin byl „na forhontě“. A určoval pravidla. Kam došla Rudá armáda, tam bude Sovětsko. A Západ s tím tiše a bezmocně souhlasil.
Dohoda „naše-vaše“ je jen další obdoba Vestfálského míru z roku 1648. Až na malé výjimky jako u Finska (kde dostávala Rudá armáda na zadek už od roku
Počet nadšených soudruhů, mladých idealistů, ale i grázlů byl u nás stejný jako všude jinde. Ty „tisíce českých sviní“, to je jen tak plivnutí chrchle, podklad to nemá. Přečtěte si Rakušanku Elfride Jelinek, podívejte se na italské neorealistické filmy… Jsme jako jiní.
Korunu tomu dává Větvička nakonec tvrzením: „Normalizaci nerobil zly Rus, v prověrkovych komisach v roce sedumdesat neseděl ani jeden rusky vojak nebo poradce. Byly to česke svině, kere udatně kadrovaly svoje susedy, a vyhazovaly je z roboty. Neškodne plastycke šašky a chartysty tež nekriminalizovali synci z KGB, ale velke česke svině, a udani na svoje susedy, keři nevyvěšovali ty spravne vlajky robily zas male česke svině.“
No jistě, oni byli ti Rusové vlastně hodní, oni sem přijeli na 6300 tancích a přiletěli tisíci letadel, a s pozemními jednotkami v odhadovaném počtu 400 000 až 500 000 mužů, jen aby si udělali výlet! . Zabili 110 lidí a 800 zranili, při vlastních ztrátách 112 mrtvých (mimochodem se postříleli na Libeňském mostě Sověti s Bulhary, u čehož jsem byl) a to vše jen tak! Bože, jak říká Rákosníček, je to možný, takovýhle trdlo?!
Rusové nařídili, co se bude dělat, a seděli na všech výborech KSČ a ministerstvech a vojáci v kasárnách a v lesích. A na vše dohlíželi. Komunisté, ale i obyčejní lidé nevěděli, co bude dál. Všichni si pak pamatovali staré ruské bojarské heslo: „Zachaču, zarežu! Nězachaču, nězarežu!“ Věděli, že jim nikdo nepomůže, jako nepomohl Maďarům, a že si tedy Rusové budou dělat, co budou chtít. Věděli, že po porážce „kontrarevoluce“ v Maďarsku bylo vedení reformních komunistů zlikvidováno, byl popraven Imre Nagy (něco jako náš Dubček), bylo popraveno několik tisíc „povstalců“, další tisíce Maďarů zmizely na Sibiři a už je nikdo nikdy neviděl… Takže oni Sověti nic? To jen naše české svině… Bože, copak má ten člověk v hlavě místo malého mozku velký… Co s tím mám dělat? To je pravda…
Dnes to vypadá jednoduše, ale ono nebylo. Navíc v roce 1970 bylo jen 25 let od konce války, kdy se po ulicích měst válely mrtvoly zavražděných, kdy se povalovaly mrtvoly kolem cest pochodů smrti, kdy se vrátili vězni z koncentráků. A dobře si to pamatovali. A že nás osvobodili Rusové. Takže zvláště staří věřili, že je stokrát lepší bolševik než sudetoněmecký nacista, co čeká za hranicemi. A ječí, že se vrátí. Což ječel a vrátit se chtěl Mnoho lidí vidělo svůj postoj jako nutnost rozhodnout se mezi Rusy a Němci (dneska dění na Ukrajině také vidí mnoho lidí stejně, a to nejen u nás).
Letos je to také jen 25 let od listopadu 1989. Kolika lidem u nás, ale i v Evropě jsou dnes bližší Rusové než „banderovci“. Také tehdy si mnoho lidí vzpomnělo, že v Babim Jaru veleli Němci, ale vraždili Ukrajinci. Tam bylo v září 1941 zavražděno přes 33 tisíc Židů a „bolševiků“, a to včetně dětí, žen a starců, ale to nebylo všechno. Ještě dále v průběhu druhé světové války tam bylo zavražděno několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR, ale i Poláků, Rumunů, Ukrajinců atd.
. Už to chápete? Jistěže v komisích seděla spousta šmejdů. Všude se najdou šmejdi a zločinci. Rád bych připomenul těm žvanilům o českých sviních, že se Češi nevzdali po okupaci v srpnu 1968 jen tak lehce. Jak se to dnes rádo tvrdí. Hlavně to často tvrdí ti, u kterých pak najdete, že byli léta aktivní v KSČ nebo je jen tak „omylem“ zapsali do registrů spolupracovníků StB anebo studovali VUML. A také to tvrdí často mladí polovzdělanci, co nemají ani nejmenší představu, o čem mluví.
Tak se podívejme na ty, co s nevzdali. Podle odhadů odešlo od nás do emigrace od roku 1948 více než 200 000 lidí. V letech 1968-1970 pak dalších 70 000.
Podle nových průzkumů v rámci stranických čistek (systém byl tehdy nastaven tak, že i vedoucí skladu musel být v KSČ) do října 1970 prošlo prověrkami 1 508 326 členů KSČ, z nich bylo 67 147 vyloučeno, 259 670 komunistům bylo členství zrušeno. Počet členů KSČ se tak na konci roku 1970 ustálil na 1 217 246, ve srovnání s rokem 1968 klesl početní stav strany o 28 %.
K uváděným číslům je potřeba podotknout, že nezanedbatelná část členstva KSČ vystoupila ze strany sama, na protest, ještě před zahájením čistek, celkem okolo 150 000 osob.
Pro neznalé a zapomínálky: V Československu platila od padesátých let zásada, že muselo být vždy 10 % obyvatel v KSČ. Proto byli lidé přemlouváni, aby vstoupili do Strany. A často dost drsně.
Všichni bývalí straníci, opakuji panu Větvičkovi, byli následně pracovně postiženi vyhazovy, přeřazením méně placenou práci - a to všichni předem věděli, že to špatně dopadne. Ale morální přesvědčení jim nedovolilo v KSČ zůstat. Mnozí z nich tam vstoupli těsně po válce na základě prožité hrůzy, zklamání z první republiky a ve víře, že nás Rusové ochrání před nacisty.
Podle nepřesných údajů pak bylo zbaveno původních pracovních míst okolo 700 000 nestraníků. Přeřazením na nízké pozice.
Takže se vytvořila úplně nová řídící vrstva, zvaná tehdy „rychlokvašky“. Najdete je dodnes v mnoha ve vedoucích funkcích úřadů, na vysokých školách a ministerstvech atd.. Stačí se podívat, zda dotyčný nastoupil na nějaké lukrativní místo v letech 1970 -1973 (třeba v ČT, kde sedí dodnes).
Strašně rád bych viděl pana Větvičku, jak stojí před komisí (nedostavit se znamenalo minimálně výpověď, většinou i zájem StB) a říká, že s okupací nesouhlasí. Ta magická věta zněla: „Souhlasím se vstupem vojsk a internacionální pomocí.“
Pokud nesouhlasil, a řekl to tváří v tvář komisi, znamenalo to, že přijde o místo, jeho studia a vzdělání mu budou na nic, nemá naději na pracovní postup, bude mu znemožněno veřejné vystupování, a to třeba i ve sportovním oddíle. Jeho děti se nedostanou na školu, jeho rodina bude mít problém jet i na dovolenou s ROH do Bulharska. Na cestu na Západ ať nadosmrti zapomene. Ale hlavně to odnesou děti. Navždy budou psát do kádrového dotazníku: Otec (či matka) – vyloučen z KSČ. To znamenalo konec všem jejich nadějím. Měl by pan Větvička dost odvahy? Protože první, co by mu soudruzi zakázali, by bylo jakékoliv veřejné psaní. Tehdá tu odvahu měly statisíce lidí. A ti vysoce vyvažují ty, kteří byli šmejdi anebo se jen lidsky „podělali“ .
Obávám se, že by dnes většina Větvičků neměla odvahu. Jako nemá většina odvahu veřejně říct či napsat, že multikulti je lumpárna a že tady nechce mít muslimy. A že islamismus v dnešní podobě je stejně hrůzný systém, jako byl nacismus. A to by ho za to dneska nikdo nezavřel, jen by mu asi zarazili jeho blog.
Doba to byla divoká. Já a několik kolegů jsme dostali z odborného učiliště, kde jsme pracovali, okamžitou výpověď dle § 53 za „hanobení internacionální pomoci (rozuměj protest proti okupaci) a prosazování ekonomických teorií Oty Šika“ s podotknutím, že máme „zakázáno učit na jakékoli škole v ČSSR“.
Přesto se v té beznaději objevily i humorné chvíle. Každý vedoucí organizace musel vybrat „prověrkovou komisi“. To bylo u mnoha organizací dost problém. Vyházejte třeba valcíře, když to nikdo jiný neumí?! Anebo nádražáky. Vlaky musí jezdit.
Tak na železniční stanici v Kralupech nad Vltavou řešili problém, co a jak. Od šedesátých let bylo v partaji mnoho lidí jen kvůli „červené pracovní knížce“, tedy průkazu člena KSČ. Hlavně na vedoucích technických funkcích. Snažili se přežít a udržet podnik v chodu.
Na železniční stanici řešili, kdo bude v té komisi. Aby nějaký dement nevyházel mašinfíry, páč by pak nejezdily vlaky. Všichni se obávali starého zasloužilého soudruha, říkejme mu soudruh „K“.
Byl to strašný rapl. Neustále vykládal, jak on byl za první světové války jako voják v Itálii a jaká je tam bída a jak my se máme. Máme splachovací záchody a na celém velikém sídlišti v Kralupech je v bytech ústřední topení a všude je plno jídla oproti tý Itálii, kde lidi nemají co jíst. Sám to viděl. (Občas mi jeho postoj a výkřiky připomínají některé exulanty, co si myslí, že je tady pořád rok 1948 nebo 1968.) Také vykřikoval, jak nás sovětští soudruzi zachránili v srpnu před kontrarevolucí, revanšisty a bídou.
Na nádraží z něj byli na nervy. Až dostali nápad. K pětašedesátinám mu koupili poukaz na zájezd do Itálie od Čedoku. Zasloužilý soudruh neměl s výjezdní doložkou problém.
Problém nastal, když se vrátil. Nastoupil ráno na šichtu a o přestávce vyrazil za předsedou ZO KSČ a náčelníkem stanice. Než se jej stačili zeptat, jak se v té Itálii měl, tak se soudruh „K“ nadechl a začal: „Tady máte tu zasranou legitimaci: Vystupuju ze strany!“ Tak to lapidárně sdělil soudruhům.
„Co to vyvádíš, soudruhu?“ děsil se předseda ZO KSČ.
„Hovno vyvádím ! já byl v tý Itálii. Ze mě už nikdo dělat blbce nebude! Každý pasák koz tam má auto! Všude je žrádla, žes to neviděl! V tý zasraný vesnici, co jsme kdysi byli, kde bydleli s kozama v jedný místnosti, mají všichni nový baráky! Některý z nich mají dokonce barevnou televizi! Seru vám na Stranu! Tady je legitimace!“ zařval a pro větší efekt tu legitku roztrhnul.
Nakonec se jim ho podařilo uchlácholit, veřejnosti jakž takž zatajit, že trhal legitimaci KSČ. Prověrky pod jeho předsednictvím proběhly dobře. I ti „nejpomýlenější“ prý dostali možnost „se napravit“.
Jinde to často vedlo k vyřizování osobních účtů, ale to není v takovýchto situacích, jak nás učí dějiny celého světa, nic výjimečného. To by pak musely podle pana Větvičky žít na světě jen lidské svině.
Dokončení příště
