V životě jsem změnil prostředí několikrát.

Žil jsem ve velké zemi a velkém městě, kde žila spousta lidí různých barev a různého vyznání.

A neměl jsem strach.

Navštívil jsem země s kulturou velmi odlišnou od těch, které jsem důvěrně znal.

A neměl jsem strach.

Dnes dostávám nálepku xenofoba od těch samých lidí, kteří mi ještě před několika lety starostlivě vyprávěli o nutnosti řídit se „principem předběžné opatrnosti“.

A dozvídám se, že je mou povinností hájit neomezenou imigraci z převážně muslimských zemí, protože jsem sám byl kdysi imigrantem v cizí zemi.

Ano, byl.

A to je ten hlavní důvod, proč varuji před invazí islámu.

Nebojím se neznámého, to, čeho se bojím, znám na rozdíl od těch, kteří mě poučují o „strachu z neznámého“, velmi dobře.

Nebojím se Islámu, bojím se těch, kteří nepoužívají mozek, nediskutují o možných problémech, nepřemýšlejí o alternativách, nedovolí otevřenou diskuzi, potlačují jiné než své vlastní názory a dehonestují, nálepkují a ostrakizují ty, kteří si dovolí promluvit jinak, než je přípustné a korektní.

Ale i to dost dobře znám, ani tady to není nic nového a nic, co bych neznal.

Takže jděte s tím „strachem z neznámého“ někam, pánové s dámy.

Mluví z vás to, čeho se obávám.
A před čím jsem kdysi utíkal.

Důvodem není má xenofobie, důvodem je vaše bohorovnost, se kterou jste ochotni riskovat to, co tento národ za více než tisíc let své přítomnosti v tomto prostoru vytvořil.

Riskovat to na základě pomýlené a slepé doktríny, která zaměňuje solidaritu a lásku k bližnímu s naivní vírou, že ten „bližní“ je veden stejnou láskou. Doktríny, která je slepá proto, že odmítá vidět i nepopiratelná a zjevná fakta.

Je to falešný postoj, o čemž svědčí i to, že v případě islámu bojují za to, abychom mu úplně otevřeli dveře, i ti, kteří ještě nedávno radikálně měnili společnost, o níž říkali, že je nespravedlivá k ženám a diskriminuje menšiny.

Nebyl to upřímný postoj, dokázali jej zapomenout a hodit za hlavu v momentě, kdy se objevila nová kauza, jež vyžaduje jejich pozornost a otevírá jim přístup k dotacím a programům, jež pro ně otvírá nové penězovody.

Ti, kteří ještě včera „bojovali“ za rovnoprávnost žen a menšin, dnes chtějí otevřít dveře ideologii, která je produktem sedmého století a pro kterou ženy a menšiny nejsou ničím jiným než předmětem vykořisťování - ano, užívám toto slovo z marxistického slovníku, jim tak milého a známého, protože v tomto případě skutečně sedí.

Těch se bojím.