Lukáš Kohout, usvědčený podvodník, se podle vlastních slov cítí být disidentem jako Václav Havel a přirovnává se ke komunisty popravené Miladě Horákové.

Co se musí v hlavě člověka odehrávat, aby z něj vypadlo takové přirovnání? Po pravdě řečeno nevím, ale souvislost bych hledal spíše v tom, zda je tato hlava zdravá. A tím nemyslím jen po fyzické stránce. Lukáš Kohout se považuje za "politického", což je, upřímně řečeno, k jeho trestným činům vcelku úsměvné.

Lukáš Kohout se zjevně zhlédl v postavě Franka W. Abagnalea. Stejně jako on létal po světě zadarmo, dokázal se vetřít do parlamentu, kde vystupoval jako asistent toho či onoho poslance a jménem Jana Kavana si objednával letenky.

Tento mystifikátor a podvodník byl za své činy odsouzen a následně podmínečně propuštěn. V poslední době tento původně mladý sociální demokrat proslul organizováním shromáždění ve Varnsdorfu proti romské kriminalitě a právě do souvislosti s organizováním těchto mítinků dává nynější rohodnutí soudu.

Podle soudu totiž Lukáš Kohout neplnil podmínky podmínečného propuštění z vězení, nedocházel za probačním úředníkem a nesnažil se uhradit škodu, kterou svým konáním způsobil. Považuje-li rozhodnutí soudu o zpětném nástupu do vězení na odkroucení si deseti měsíců za politické, pak je na místě brát v potaz jeho duševní zdraví.

Každý normální člověk by se snažil splnit podmínky propuštění, aby nemusel zpět do vězení. Lukáš Kohout prý bude požadovat prezidentskou milost a podá stížnost na rozhodnutí soudu. Považuje se za disidenta, jakým byl Václav Havel, a přirovnává se k Miladě Horákové.

Ani Václav Havel ani Milada Horáková ale nebyli podvodníci. Ani jeden z nich nevyvíjel kriminální činnost a skončili ve vězení toliko kvůli politickým názorům, které se komunistům nelíbily. Podvodník Kohout oběma jmenovaným, zejména pak Miladě Horákové nesahá ani po kotníky.

Václavu Havlovi lze zazlívat mnohé jeho kroky ve funkci prezidenta republiky, lze mu vyčítat neúctu k zesnulé manželce, kdy nedodržel nepsanou lhůtu roku od pohřbu do další svatby, lze mu vyčítat intrikánství, zalíbení v politické moci a popularitě, ale v žádném případě ho nelze srovnávat s Lukášem Kohoutem.

Václav Havel by se nesnížil k podvodům a la Lukáš Kohout. Václav Havel vždy apeloval na morálku, ač sám mnohdy byl s morálkou poněkud na štíru, ale skončil ve vězení kvůli politickým názorům, nikoli kvůli podvodům. Od Lukáše Kohouta to je troufalost chtít se srovnávat s Václavem Havlem.

Přímo drzost je pak srovnání s Miladou Horákovou. Milada Horáková za své politické přesvědčení byla vězněna, mučena a nakonec v inscenovaném procesu odsouzena k smrti. Přes všechna příkoří a utrpení, kterým byla vystavena v komunistickém žaláři, v sobě našla ještě dost sil na to, aby se vzepřela v přímém přenosu svého soudního procesu.

Nepomohlo pranic, že žádaly o její milost světové osobnosti včetně Alberta Einsteina, skončila s oprátkou na krku pro své přesvědčení a pro své politické názory. Podvodník Kohout by si vůbec neměl brát její jméno do úst a když, tak jedině s úctou, která jí právem náleží.

Věc je naprosto jasná. Lukáš Kohout je usvědčený podvodník, který svým konáním způsobil finanční škodu. Byl-li za určitých podmínek podmínečně propuštěn z vězení, je povinen tyto podmínky dodržovat. Pokud je nedodržuje, má zkrátka smůlu a půjde zpět do basy.

Žádná politika, žádný disent, pouze touha po zviditelnění - stejně jako u některých jiných duševně méně obdařených jedinců, kteří se snaží zaujmout například hlazením Obamy. Kohout není ani disident ani novodobá Milada Horáková, je to obyčejný podvodník, který nedodržuje podmínky propuštění. Milost? Není důvod.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora