No ano, prohlížel jsem si zase jednou své sešity Rychlých šípů. Oni jezdili na kole bez helmy a bez cyklooblečení! Dokonce ani můj děda, který denně jezdil na kole z Nekmíře do práce do Plzně, neměl žádné speciální oblečení. Proslulé scény z filmu Slavnosti sněženek? Katastrofa. A takový Amsterodam v současnosti? Hanba mluvit, lidé jezdí na kole v obleku, v montérkách... a možná dodnes (už jsem tam nějaký ten pátek nebyl) bez přileb!
Mne osobně v dětství kolo minulo - nebylo mi dáno a neprahnul jsem po něm. Ale vím o spolužácích, kteří měli jasno: chce to favorita s berany a s přehazovačkou. Jezdili z Teplic tu do Štětí za babičkou, tu na Komáří vížku (na tom favoritu), tu do Ústí - různě. Ale představte si, jen tak hajdalácky bez cyklodresu! Bez měřiče rychlosti a tepové frekvence, bez lahve se sosáčkem. No jak se z toho mohli radovat?!
Něco se pokazilo. Jízda na kole je docela určitě zdravá. Protáhne svaly, srdce i plíce, vyčistí mozek. Občas dokonce rozšíří i vlastivědné obzory, jinak by vlastně mohla být klidně nahrazena rotopedem. Na kolech se utuží parta, pokud na to na zastávkách zbude čas. Cyklistika je zábava pro celou rodinu, a to bez ironie. Pokud se ovšem rovněž nezvrhne v rychlopolykání kilometrů jako v jiných případech. Každopádně pokud slézáme opatrně z kopce u Rusavy, snažíme se nepřizabít na obnažených kořenech, a kolem nás prosviští borec na kole, je jasné, že se něco pokazilo.
Už jsme dlouho nezabrousili do etologie člověka. Veškeré chování živočichů lze rozdělit do skupin podle motivace. Kolo původně sloužilo k obyčejnému pohybu. Někam se dostat rychleji a snáze než pěší chůzí - motivace jasná a bezesporná. Ovšem už ty Rychlé šípy si to podle obrázků na kole pěkně užívaly. Vítr ve vlasech, opojení rychlostí - jupí! Cyklovýlet tedy můžeme zařadit i do takzvaného komfortního chování, spolu s ostatními sporty a „adrenalinovými zážitky“. Komfortní chování je motivováno udržením a obnovením funkčnosti životně důležitých soustav: tělesné teploty, pokožky, svalů nebo nervové soustavy. Něco jako když kolu dopřejete promazání ložisek, aby se nazadrhávalo (vlastně ani nevím, jestli se dneska ještě promazávají ložiska...). Protažení svalů, prokrvení a okysličení organismu a ještě nádavkem příjemné zážitky, to je přímo ukázkové komfortní chování.
Soudobá cyklistika má ale přesah ještě do jednoho motivačního okruhu - do chování sociálního. Člověk má, stejně jako většina ostatních primátů, sociální chování mimořádně vyvinuté a věnuje mu nemalou část svého života. Tak u lidí vznikly například skupiny „nás cyklistů“, skupina těch pěších loudalů, co překážejí na cyklostezkách a myslí si, že chodníky jsou jenom jejich, nebo skupina těch neekologických čmoudilů v autech, co jezdí jako prasata. Dochází často k zajímavému mísení skupin. Cyklisté naloží kola do auta, ujedou dvacet kilometrů za město, tam celé odpoledne relaxují na kole a v hospůdce, pak se autem vrátí do města. I samotné cyklisty lze dále dělit (respektive oni se dělí sami). Vznikla skupina kopcožroutů, kteří si věší na web fotky „tenhle krpál jsem sjel a měl jsem takhle vytuněné kolo“. Vznikla skupina kilometrožroutů: „dneska šedesát kilometrů za slabou hoďku a půl, minulou sobotu jsem najezdil dvě stě“. A vznikla i skupina gastrojezdců: „sem zajeďte, tady mají bezva hranolky“, „super smažák, Bir.ll levný“, „bezva posezení u grilovaného pstruha a vínečka“.
Navíc je u těchto cykloskupin důležité i zařazení do sociální hierarchie doplněné napodobováním vzorů. Ty správné cyklobrýle, ta nejvzdušnější cyklopřilba, cyklokraťasy přes cyklolegíny, lehoučký cyklobaťůžek, tachometr, navigace, chytrý náramek, aplikace zanášející trasu do mapy... Máš to? Jseš in. Nemáš? Divnej pavouk. Cyklobyznys jede na plné obrátky, kola využívají materiály z kosmického výzkumu. Jak říkám, něco se pokazilo.
Cyklobyznys stvořil cyklostezky. Místo dávno zaniklých polních cest a pěšin se volnou krajinou vinou vyasfaltované cyklodálnice stejně mrtvé a nepřátelské ke vsakování vody do půdy jako silnice vedle nich. Brouci svižníci ani samotářské včely se na nich neuchytí, louže s trochou bláta, odkud můžou živáčci pít, široko daleko žádná. Postaveno z eurodotací, protože na cyklostezku se peníze vždy najdou, na násobně levnější údržbu obyčejné „polňačky“ a stromů vedle ní těžko. Turistické značené cesty se přimalováním cyklopuntíků mění na cyklotrasy, kde jsou pěší trpěni, ale věčně na ně někdo cinká (pravda, za umožnění průjezdu v místech, kde je nutné jet pomalu, cyklista chodci obvykle poděkuje). Gumy terénních kol mění měkkou lesní cestu v kamenitou se spoustou obnažených kořenů.
Na závěr se chci omluvit všem normálním cyklistům. Tenhle článek byl o uctívačích božstva jménem KOLO.
Bude líp? Až bude běžné zajet na kole pro menší nákup. Až začneme na kole jezdit do práce a hlavně do školy. A až nám přestane být zatěžko všechny tyto cesty včetně výletů do přírody absolvovat čas od času také pěšky, pak teprve budeme doopravdy něco dělat pro své zdraví, včetně toho psychického. Chůze pěšky totiž vyžaduje vyrazit vždycky s předstihem a nehonit se.
Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin