Ale to jistě někdo zdůvodní a já se zmíním o něčem jiném, a to je organizace celé akce. V médiích se běžně vyskytovaly zprávy o nespolehlivosti sčítacích komisařů, špatně předvyplněných formulářích, frontách na poštách, přetížených informačních linkách, zkrátka horor. I když odečtu značnou míru nadsázky, s kterou média pracují, je zřejmé, že organizace ideální zdaleka nebyla. Již například tvrzení, že se nic neděje, když jsem k rozhodnému datu neobdržel formuláře, že je v pořádku, když mi nebyly doručeny, s poukazem, že si je mám sám vyzvednout, hned čtyři možnosti, jak vyplněné formuláře odevzdat, což úplně vylučuje možnost rychlé kontroly účasti a dává snadnou možnost jak se z akce vyvléknout.
Předchozí sčítání zajišťoval ČSÚ prostřednictvím obecních a městských úřadů. Informační akce před ním zahrnovala jednak upoutávky a několik besed v televizi a rozhlase, v některých tiskovinách vzory formulářů, někdy s návodem na vyplnění. Informace poskytovaly obecní a městské úřady, které také zajišťovaly distribuci tiskopisů a jejich zpětný sběr, sumarizaci za sčítací obvody a za obec. Ta se předávala okresní pobočce ČSÚ v termínu tuším do jednoho týdne po rozhodném datu.
Na naše město, které v té době mělo něco přes 1100 čísel popisných a kolem 200 chat, bylo jmenováno, kromě tříčlenné komise na MěÚ, pět sčítacích komisařů pro práci v terénu, pokud si dobře pamatuji, čtyři pracovníci MěÚ a jeden dobrovolník. Protože jsem byl jedním z nich, vím, že na rozdání a zpětný sběr tiskopisů jsem vždy potřeboval (bez předchozího upozornění) dvě obchůzky po cca 4 hodinách, a to i s vysvětlováním nejasností a několika kafi, na sumarizaci pak další dvě nebo tři hodiny, městská komise na sumarizaci necelou jednu směnu. Účast byla známa okamžitě po sumarizaci. A to vše bez jakékoliv výpočetní techniky. Na kolik to tenkrát vyšlo stát, nevím, město to stálo něco mezi padesáti a šedesáti tisíci, které dostalo kompensováno (nevím již, jestli plně).
Prostě – vývoj se nedá zastavit.
V komentářích ke sčítání byla řada podivení, na co je vůbec dobré, když převážnou většinu údajů již má stát k dispozici v různých jiných registrech. Na níže uvedeném příkladu ukážu, jak jsou některé registry spolehlivé, a ani se nedivím státu, že jim sám nevěří.
Na stánkách ministerstva vnitra jsem narazil na aplikaci Adresy v České republice. Ze zvědavosti jsem si otevřel naše město a nestačil jsem se divit. Město má dvě části, v kterých je celkem 84 ulic (81 + 3). V hlavičce seznamu je uveden počet ulic 98, čemuž se ale divit nelze, neboť řada ulic je uvedena dvakrát a u menší části jich je uvedeno místo tří hned dvanáct. Kromě toho se v seznamu vyskytují jména dvou ulic, které město nikdy nemělo. Příslušnost čísel popisných k jednotlivým ulicím jsem již ani neprohlížel, neboť nemohla vypadat jinak.
To dokáže státní úředník (nebo najatá agentura?) při pouhém přepisu podkladů zaslaným obcemi. Je to neschopnost, ledabylost, špatný software, pokus o hloupý vtip, nedůvěra v práci, kterou dělá, nebo ještě přežívá režim utajení důležitých skutečností před naslouchajícím nepřítelem?
O této skutečnosti jsem informoval ředitele odboru veřejné správy a jsem zvědav na jeho reakci. Zatím nebyla žádná a Adresář funguje beze změn. Pravda, je to teprve necelý měsíc a chápu, že si musí věci ověřit. Nakonec na tom, zda se mi ozve nebo ne, nezáleží, ale zjedná nápravu? Není zde prostor pro úspory, které ministr v resortu tak nutně hledá a potřebuje?
březen 2011