Pan Okamura ve svém nedávném článku na toto téma uvedl kromě celkové částky dvou a půl miliardy také více než dvacet firem které se na akci podílely, a to ještě bez České pošty, která tento podnik uvedla do pohybu. Ukazuje se, že to byl pro řadu lidí docela dobrý kšeft, ale to se ví od začátku. Není mi třeba jasné, na co se pořizoval nábytek za skoro 8 mil. Kč, klimatizace za pouhých 1,3 mil., na co propisky za 15 mil., když se žádné nerozdávaly, nebo nač je třeba registr sčítacích obvodů za dalších skoro 15 miliónů.

Ale to jistě někdo zdůvodní a já se zmíním o něčem jiném, a to je organizace celé akce. V médiích se běžně vyskytovaly zprávy o nespolehlivosti sčítacích komisařů, špatně předvyplněných formulářích, frontách na poštách, přetížených informačních linkách, zkrátka horor. I když odečtu značnou míru nadsázky, s kterou média pracují, je zřejmé, že organizace ideální zdaleka nebyla. Již například tvrzení, že se nic neděje, když jsem k rozhodnému datu neobdržel formuláře, že je v pořádku, když mi nebyly doručeny, s poukazem, že si je mám sám vyzvednout, hned čtyři možnosti, jak vyplněné formuláře odevzdat, což úplně vylučuje možnost rychlé kontroly účasti a dává snadnou možnost jak se z akce vyvléknout.

Předchozí sčítání zajišťoval ČSÚ prostřednictvím obecních a městských úřadů. Informační akce před ním zahrnovala jednak upoutávky a několik besed v televizi a rozhlase, v některých tiskovinách vzory formulářů, někdy s návodem na vyplnění. Informace poskytovaly obecní a městské úřady, které také zajišťovaly distribuci tiskopisů a jejich zpětný sběr, sumarizaci za sčítací obvody a za obec. Ta se předávala okresní pobočce ČSÚ v termínu tuším do jednoho týdne po rozhodném datu.

Na naše město, které v té době mělo něco přes 1100 čísel popisných a kolem 200 chat, bylo jmenováno, kromě tříčlenné komise na MěÚ, pět sčítacích komisařů pro práci v terénu, pokud si dobře pamatuji, čtyři pracovníci MěÚ a jeden dobrovolník. Protože jsem byl jedním z nich, vím, že na rozdání a zpětný sběr tiskopisů jsem vždy potřeboval (bez předchozího upozornění) dvě obchůzky po cca 4 hodinách, a to i s vysvětlováním nejasností a několika kafi, na sumarizaci pak další dvě nebo tři hodiny, městská komise na sumarizaci necelou jednu směnu. Účast byla známa okamžitě po sumarizaci. A to vše bez jakékoliv výpočetní techniky. Na kolik to tenkrát vyšlo stát, nevím, město to stálo něco mezi padesáti a šedesáti tisíci, které dostalo kompensováno (nevím již, jestli plně).

Prostě – vývoj se nedá zastavit.

V komentářích ke sčítání byla řada podivení, na co je vůbec dobré, když převážnou většinu údajů již má stát k dispozici v různých jiných registrech. Na níže uvedeném příkladu ukážu, jak jsou některé registry spolehlivé, a ani se nedivím státu, že jim sám nevěří.

Na stánkách ministerstva vnitra jsem narazil na aplikaci Adresy v České republice. Ze zvědavosti jsem si otevřel naše město a nestačil jsem se divit. Město má dvě části, v kterých je celkem 84 ulic (81 + 3). V hlavičce seznamu je uveden počet ulic 98, čemuž se ale divit nelze, neboť řada ulic je uvedena dvakrát a u menší části jich je uvedeno místo tří hned dvanáct. Kromě toho se v seznamu vyskytují jména dvou ulic, které město nikdy nemělo. Příslušnost čísel popisných k jednotlivým ulicím jsem již ani neprohlížel, neboť nemohla vypadat jinak.

To dokáže státní úředník (nebo najatá agentura?) při pouhém přepisu podkladů zaslaným obcemi. Je to neschopnost, ledabylost, špatný software, pokus o hloupý vtip, nedůvěra v práci, kterou dělá, nebo ještě přežívá režim utajení důležitých skutečností před naslouchajícím nepřítelem?

O této skutečnosti jsem informoval ředitele odboru veřejné správy a jsem zvědav na jeho reakci. Zatím nebyla žádná a Adresář funguje beze změn. Pravda, je to teprve necelý měsíc a chápu, že si musí věci ověřit. Nakonec na tom, zda se mi ozve nebo ne, nezáleží, ale zjedná nápravu? Není zde prostor pro úspory, které ministr v resortu tak nutně hledá a potřebuje?

březen 2011