SPOLEČNOST: Ještě ke Hrám čili Noli tangere circulos meos!
Jsou pokusy zhasit pochodeň a výzvy k bojkotu čínské olympiády současně sabotáží „myšlenek olympismu“, jak se domnívá Mezinárodní olympijský výbor? „Potřebujeme dosáhnout v olympijském hnutí jednoty, která by nám pomohla překonat obtíže. Naším hlavním úkolem je zajistit dobré hry všem sportovcům, protože oni si je zaslouží,“ řekl jeho předseda Jacques Rogge. Pro člověka citlivého na proklamace tato jeho slova zní, jako by neřekl nic. Přesněji: nic, co by rezonovalo myšlenkami olympismu. Čtete výrazy „hnutí jednoty“, „obtíže“, „dobré hry“, které si „všichni sportovci zaslouží“.
Jakou jednotu má Rogge na mysli? Jednotu koho? A k čemu? K napravení Číny skrze příklady sportovního soupeření v duchu fair play? Výraz „jednota“ je osvědčené šikovné slovo, které se často užívá v táboře bezradných, protože vzdáleně připomíná jakousi naději a povzbuzuje odhodlání. Výraz „jednota“ má vzbudit dojem, že se jde s býčím čelem proti „obtížím“, ale přitom se s pocitem silné jednoty mnohdy jen dupe na místě, tříská do stolu a všichni – jednotně jako jeden muž – se bezradně rozhlížejí. A je pravda, že zrovna dvoumiliardová Čína, coby zdroj „obtíží“, s jejichž překonáním by podle Roggeho mělo „olympijské hnutí jednoty“ pomoci, je oříšek, před kterým nestojí léta bezradně jen MOV. Svět si totiž samozřejmě uvědomuje, že Čína sama je vibrující „jednotou“, a na dně všech jeho proklamací, odhodlání, odsudků a kritik zločinného režimu leží úzkostné přání, aby se tato skutečně mnohohlavá jednota neodhodlala k nějakému „hnutí“.
Je také možné, že „obtížemi“ měl Rogge na mysli zlomyslné zhasínání pochodně a „hnutím jednoty“ myslel jen sevřenější a účinnější falangu, která by měla na zbývající pouti do Pekingu lépe chránit nosiče ohně.
Jsme u „dobrých her“: co říci k přání „dobrých her“ v Číně? Hry v Číně mohou být (a pravděpodobně budou) velkolepé, vynikající, vzrušující, místy dojemné, napínavé... Ale když už jednou žonglujeme se slovem „dobré“, budou tedy dobré?
Všechna předcházející velká adjektiva, užitá zvlášť nebo slitá dohromady, se mohou zcela naplnit uvnitř stadionů a sportovišť, mohou zářit z televizí. Budou to přiléhavé a životné přívlastky ohraničené ovály stadionů a obrazovkami. Ale spojení „dobré hry“ by se oválnému rozměru podřizovat nemělo, sousloví „dobré hry“ musí přesahovat stadion i obraz stadionu, nechce-li znít jako výraz jakéhosi kolektivního autismu. Musí se týkat země, která hry hostí. „Nemám žádné zásady, mám jen nervy,“ napsal japonský spisovatel Akutagawa a člověk nemusí být ani poloprofesionálním humanistou na to, aby se jeho nervy napjaly nad slovy „dobré hry všem sportovcům, protože oni si je zaslouží“, ví-li, že je řeč o hrách v zemi, v níž režim mučí lidi vařící vodou a nechává je zmizet beze stopy.
Je působivé vidět olympijské ideje nasvícené a chráněné impozantní elipsou stadionu, stejně jako člověk pocítí hnutí, když sleduje běžce s pochodní bráněného proti sabotérům falangou spoluběžců. Ale najednou pojme podezření, že uvnitř těch vzájemně příbuzných efektních forem už nic z proklamovaných idejí není, že vidí jen sportovce, který ví, že musí zaběhnout pod deset vteřin, respektive, který ví, že musí předat hořící oheň. A pak člověka napadne, že skutečnou podstatu olympismu připomínají (spíš jednotlivě než jednotně) svými excesy právě ti, kteří podle předsedy MOV „hnutí olympijské jednoty“ sabotují.
Sympatie si koneckonců mohou získat i tím, že i oni musejí předvést jistý běžecký a zápasnický výkon, chtějí-li pochodeň udusit.
XXIX. letní olympijské hry budou jistě monumentálním „sportovním svátkem“. Nehrozí jim žádný masivní bojkot jako v době studené války, kdy Západ nepřijel na Východ (LOH 1980 v Moskvě) a pak na oplátku Východ nepřijel na Západ (LOH 1984 v Los Angeles). Na LOH 2008 přijedou všichni. Jenže člověk uvažující v souvislostech, byť ten, který „má jen nervy“, se bude zdráhat mluvit o olympiádě jako o „dobré“, protože v tomto ohledu ji Mezinárodní olympijský výbor diskvalifikoval už před sedmi lety, když pro její konání zvolil právě Čínu.
Pak je tu ještě názor vycházející ze zprávy údajně uniklé z olympijských kruhů; že ideje, které zahrnují disciplíny jako humanismus, rovnoprávnost, internacionalismus a demokracii, se na hry v Pekingu prostě nenominovaly. A přes to nejede vlak.
