Za pomoci mých kolegů jsem prošel komentáře a připomínky k mému postu u příležitosti 28. října. Všem pisatelům, kteří reagovali konstruktivně - a to byla drtivá většina –, srdečně děkuji. Kritické otázky rozšiřují obzor a nutí autora své pozice promyslet ještě hlouběji.

Mezi zmíněnými připomínkami se vykrystalizovalo několik okruhů, na které se nyní pokusím reagovat.

OKRUH 1 - „Demokratickou většinou byli zvoleni i Gottwald a Hitler.“

V mých esejích o demokratické volbě vždy zdůrazňuji, že funguje tím lépe, čím stabilnější demokracie to je. Výmarská republika tuto podmínku jistě nesplňuje. ČSR po roce 1945 ji splňuje snad jen napůl a jistě nechceme srovnávat tehdejší období se současností. Tím spíše, že po roce 1945 byl dominantní mocností, které ovlivňovala dění u nás, Sovětský svaz. Dnes je pro nás určující Západ.

A dále říkám ve svých esejích stále znovu, že demokratická většina rozhoduje správněji než jakékoliv a jakkoliv legitimizované menšiny. Ale samozřejmě zmiňuji i to, že i demokratická většina může (výjimečně) udělat chybu. Doporučuji těm, kteří se o těchto mých výrocích chtějí přesvědčit na vlastní oči, aby si prošli oba moje poslední texty k otázkám referenda, které jsou zveřejněny na mém blogu:

OKRUH 2 - „Je v rozporu, že Petr Robejšek uznává vliv většinového názoru rakouského národa, který změnil pohled vlády na migraci, a neuznává stejný možný vliv českého národa na prezidenta Zemana.“

To, co změnilo pohled rakouské vlády na migraci, byly hrozivé výsledky komunálních voleb a z vývoje preferencí vyplývající obava z výsledku prezidentských voleb.

Vliv českých občanů, kteří vidí prezidenta Zemana kriticky, jistě existuje, ale není „kvantifikovaný“ ve volebním výsledku. Naopak prezident má dlouhodobě pro něj lichotivé preference. Tím, že byl zvolen v přímé volbě, vnímá (a řekl bych, že oprávněně) svůj mandát jako silnější než třeba mandát politických stran.

Jestliže tazatelé předpokládají že většinový názor na prezidenta je kritický, tak by se to mělo projevit buď v příští prezidentské volbě, nebo v masově podporovaných snahách donutit prezidenta k demisi. Takový názorový potenciál v české společnosti nevidím.

OKRUH 3 - „Respektovat v demokracii musíme jen toho, kdo sám demokracii respektuje. Zeman demokracii nerespektuje a nedokáže ani respektovat rozhodnutí, která mu nevyhovují, či kritiku na svou osobu. Lže, je pomstychtivý, neumí přiznat chybu a chová se jako totalitní vládce.“ Tohle se objevuje opravdu často.

Tato argumentace bohužel není z následujících důvodu udržitelná.

1. Výsledek demokratické volby musíme respektovat i tehdy, když se nám nelíbí. Museli bychom totiž počítat s tím, že by zrovna tak mohl být částí obyvatel odmítán jiný výsledek demokratických voleb, který se nám líbí.

2. Zmíněné hodnocení (na kterém se kritika čtenářů zakládá) jistě mnozí v české společnosti sdílejí, ale ke konkrétní změně situace může vést pouze tehdy, když se prokáže, že je to hodnocení většinové.

3. Jakkoliv nám to může být nepříjemné, tak se v demokratické volbě neprosadí to mínění, které máme my sami a naši přátelé, nýbrž jen to mínění, které sdílí většina společnosti.

OKRUH 4 - „Lidé jsou voleni s percepcí toho, co hlásají, když posléze činí opak, je demokratické se vůči nim vymezit. To je případ prezidenta. Například v kampani nemluvil o sbližování s Čínou a Ruskem nebo že bude dále štěpit společnost, místo aby ji sjednocoval. Z tohoto důvodu je legitimní ho kritizovat a žádat jeho odstoupení.“

Zde mohu zopakovat to, co jsem právě uvedl. Výsledek demokratické volby musíme respektovat i tehdy, když se nám nelíbí. Německá kancléřka Merkelová byla zvolena demokraticky a rostoucí počet Němců přesto zásadně nesouhlasí s její migrační politikou.

V jejím případě byla situace ještě výraznější než v případě prezidenta Zemana. Ona totiž o tématu migrace hovořila a označila multikulturální společnost za nesmysl. Takže s vědomím tohoto jejího názoru ji také mnozí voliči volili. Kancléřka se však v minulém roce zachovala v protikladu k tomu, co říkala před volbami. To je horší než neříkat nic. A přesto mě ani na chviličku nenapadne zpochybňovat legitimitu jejího kancléřství.

S podstatou a logikou této výtky ze strany těch, kteří reagovali na můj post, však ze srdce souhlasím. Proto také ve svých textech a vystoupeních volám po tom, aby občané mohli v klíčových otázkách spolurozhodovat. Tím spíše proto, že žijeme v době chaotických, tj. nečekaných změn.

Avšak většina těch, kteří jsou v české špičkové politice a na vlivných mediálních a akademických pozicích, tomu odporuje a naopak se snaží monopolizovat rozhodování pro sebe a občana z takového spolurozhodování vytěsnit; rozhodovat o společnosti bez společnosti.

OKRUH 5 - „Nejde o nesmíření se s výsledkem volby, jde o nesmíření se se způsobem výkonu svěřené funkce.“

Tomu pocitu rozumím, ale nerozumím tomu, co z tohoto konstatování vyvodit. Jestliže nesouhlasím se způsobem výkonu funkce, tak se musím snažit získat pro tento můj názor co nejvíce lidí, abych ho mohl materializovat v nějakém politickém rozhodnutí. Zdá se totiž, že ve společnosti stále ještě převládá počet těch, kteří tento názor nesdílejí.

A závěrem si dovolím ještě jednu poznámku. Sdílím s těmi, kteří na můj post reagovali, preferenci pro demokratickou formu vlády. A proto bych chtěl zopakovat toto:

Demokracie produkuje v drtivé většině správná rozhodnutí a jen výjimečně chybná. Tím neříkám, že bych za chybnou považoval volbu jednoho z našich porevolučních prezidentů.

Přijmeme-li předpoklad, že demokratická volba je lepší než jakákoliv jiná forma výběru, protože dělá nejméně chyb, tak ji považujeme za legitimní i tehdy, když - podle našeho názoru - vyprodukovala špatné rozhodnutí. Je nám totiž jasné, že není v našem zájmu demokratickou volbu jako metodu výběru oslabovat tím, že budeme zpochybňovat jedno její rozhodnutí, se kterým my osobně nesouhlasíme. Oslabujeme tak totiž demokracii a naopak posilujeme ty, kteří si o většině národa myslí, že nemá na rozhodování o svém osudu kompetenci a tím pádem ani právo. Ale jak jsem již řekl - diktatura dobrých a vzdělaných, ve jménu dobra a spásy všech je pořád ještě diktatura.

INSTITUT 2080