Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Ještě k těm chodnikům

5.3.2009

Zametání chodníků, těm správným grifům s pohrablem ani jejich organizování a logistice, tedy tomu, kdo, kdy, čím a zač, nerozumím. Přesto si dovolím obecnou poznámku v kontextu často uváděné přetíženosti obecních rozpočtů a agend.

Nápad s obecní zodpovědností za chodníky navazuje na nápad s krajským hrazením zdravotnických poplatků nejen časově. Svým způsobem patří do stejného pytle. Bez ohledu na to, že k placení poplatků se hrnou zastupitelé (krajští) aktivně, zatímco břemeno hrabání a počišťování je zastupitelům (obecním) vnucováno.

Velkolepá nabídka kdečeho v civilizačně vyspělé společnosti dostatku (nadbytku) i ekonomická náročnost „toho všeho“ vytvářejí nová pojetí solidarity, zodpovědnosti, osobní i kolektivní volby.

Nelze mít, ani stihnout, ani zaplatit všechno, co se teoreticky nabízí. Nesoudnost v tomto smyslu, včetně touhy ukousnout o něco víc „na dluh“, je ostatně jedním z kořenů dnešní globální ekonomicko sociální krize. Ta je kromě jiného také o realitě možného, o dělbě zodpovědnosti, o podílu na dění a financování, o limitovanosti chtěných aktivit.

A jak praví dávná moudrost, „co je nahoře, je i dole“ - obdobné principy se týkají společenství globálního i místně obecního a třeba i rodinného.

Před obecními i regionálními společenstvími je mnoho výzev – lákavých možností, rizik i nepříjemností. Je nutno z nich volit, stanovit priority, podělit se o náklady, požitky, závazky i méně příjemná břemena. Tak trochu „každý něco pro vlast“, průběžné vylaďování „společenské smlouvy“ a také zájem, o co všechno lze na místní i regionální úrovni vlastně usilovat včetně nových technologií, přístupů služeb a projektů, o kterých se dosud nevědělo a proto nepřemýšlelo.

Z běžných smrtelníků (nepočítáme-li „pár“ miliardářů) ani ti bohatší nejsou schopni samofinancovat vše, v čem se pohybují, a ani ty nejsilnější a nejhumanističtější ekonomiky nejsou schopny pokrýt všem životně prioritní zájmy a učinit je „bezplatnými pro všechny“ (nehledě na rizika nadměrného přerozdělování s orwellizací společnosti).

Nerozumné rozdělení míry a forem zátěže mezi občany, podniky a podnikatele, pojišťovny, obce, regiony, stát a další aktéry představuje závažné riziko stagnace a dysfunkce společnosti. Jen vybalancované, provázané, složitě hledané a udržované rozdělení „práv a povinností“, zátěží a požitků může využít sociální a ekonomický potenciál dané společnosti. Vlastně se samo stává významnou složkou sociálního kapitálu.

Populistické, ideologické či jen nedomyšlené otřásání křehkou strukturou práv a povinností je nebezpečné. Rozmělnění a promrhání regionálních fondů na plošné úhrady zdravotnických poplatků i obecních zdrojů na plošné pohrabování chodníků znamená automaticky zablokování projektů, které jednotliví lidé nemohou převzít, které nelze bez veřejných kapacit realizovat. Jde o drénování limitovaných finančních zdrojů, o zahlcení organizační a provozní kapacity i o vytěsnění úvah o jiných a závažnějších záležitostech.

Místní správu a samosprávu bychom měli chtít kvalitní, s ambiciózními projekty obecního rozvoje, komplexního komunitního plánování, účinné podpory skutečně potřebných lidí. K tomu bychom ji ale také měli funkčně i finančně podpořit, respektive odbřemenit – třeba tím, že si budeme zametat před vlastním prahem (nebo si to zametení zorganizujeme) či že budeme přispívat paketelem na pobyt v nemocnici.



zpět na článek