Texty pana Jičínského na NP čtu zřídka. V sobotu 2. 7. 2016 jsem, nevím proč, udělal výjimku a jeho příspěvek jsem si přečetl. Vlastně vím. Zajímalo mě, jak se asi člověk odkojený vedoucí úlohou Strany a principem demokratického centralismu staví k otázce něčeho těmto pojmům tak vzdáleného, k otázce referenda.

V jeho článku mě zaujala část textu, kterou si zde dovolím doslovně citovat:

Proto již koncem devadesátých let Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo rezoluci č. 1121, jež podporuje zavádění referenda do ústavně politických systémů členských zemí, aby se překonávalo ochabování zájmu občanů o politiku, aby se podněcoval rozvoj občanské společnosti a aby se bránilo oslabování vazeb státní moci a občanů.

S touto formulací se pan Jičínský zjevně ztotožňuje, protože hned v následujícím odstavci uvádí:

Absence referenda v našem ústavním uspořádání je dluhem vůči politické demokracii u nás, za který nese odpovědnost česká parlamentní pravice.

Mimochodem, vnucuje se otázka, proč nebylo referendum zavedeno v Ústavě Československé socialistické republiky z roku 1960, na jejíž přípravě se tehdy tento ústavní právník podílel. Ostatně na Wikipedii si můžete o této tzv. Socialistické ústavě přečíst zajímavou větu:

Ústava, jež realizovala přechod od parlamentarismu k jednotě státní moci, ukončila období lidové demokracie.

No nic, pokračujme dál. Že z dílny EU vycházejí ptákoviny ze všech ptákovin nejptákovinovatější, už asi nikoho nepřekvapuje. Opravdu nepovažuji za nutné vyjmenovávat vše, co mi v tomto směru v mé již značně perforované paměti uvízlo. Nemělo by nás tedy ani překvapovat, že podobné ptákoviny produkovala Rada Evropy již koncem devadesátých let. Mohli bychom to brát jako jakési zahřívací kolo před tím, než se Brusel s vehemencí sobě vlastní pustil do banánů, pomazánkového másla, žárovek a varných konvic.

Přečtěme si ale citovaný text pozorněji. Nechápu, jak se někdo může domnívat, že zavedením referenda se překoná ochabování zájmu občanů o politiku. Zkusme zjistit, kolik lidí opravdu četlo v současnosti platnou ústavu, a zeptejme se jich, zda si v ní všimli zmínky o možnosti uspořádání referenda. Jsem přesvědčen, že odpovědi budou začasté připomínat televizní pořad „Nikdo není dokonalý“.

Stoupla snad ve Velké Británii politická uvědomělost britských občanů po proběhlém referendu? Myslím, že asi moc ne. Někteří jsou naštvaní, někteří jsou zklamaní, někteří se radují a některým je to jedno. A někteří se na Googlu dotazují, co to vlastně ta Evropská unie je a o čem že to vlastně hlasovali.

A druhá část věty? Skutečně se někdo může domnívat, že institut referenda zakotvený v ústavě podnítí rozvoj občanské společnosti a zabrání oslabovánívazeb státní moci a občanů? Vztah státní moci a občanů přece vyplývá z něčeho úplně jiného. Státní moc mohu a budu bez problémů uznávat respektovat a podporovat – aniž bych si přečetl jediné slovíčko z ústavy –, když tato státní moc bude uznávat, respektovat a podporovat mě jako občana, když mi zajistí bezpečí, stabilitu, zákonnost, onen pověstný klid na práci, když mě nebude buzerovat a nebude se ke mně chovat arogantně. V zemi, kde vládne nepořádek, nejistota, korupce, v zemi, kde jsou ti, co si říkají politici, spíše komičtí neřkuli tragikomičtí, žádné referendum nic nezachrání.

Já sám osobně politiku sleduji z povzdálí z různých zdrojů a, upřímně a mírně řečeno, nejsem příliš nadšen. Bohužel mezi naší tzv. politickou reprezentací nenacházím nikoho, koho bych si mohl opravdu vážit, u koho bych cítil, že politiku pojímá jako službu občanům. Možná, že ti lidé „vládnou“, ale já bych si jich dokázal vážit, kdyby mě přesvědčili, že občanům nevládnou, ale že jim „slouží“.

Můj – a myslím, že nejen můj – zájem o politiku by byl určitě úplně jiný, kdyby ji provozovali čestní, důstojní, moudří a rozvážní mužové, kteří dokážou rozlišit podstatné od podružného, kteří se nechovají jako malí kluci hádající se nad důlkem o kuličky, mužové v tom nevlastnějším smyslu slova, které bych mohl uznávat, jichž bych si mohl vážit a ctít je.

Takoví politici by ale nejspíš provozovali své politické řemeslo důstojně, moudře a rozvážně a se vší odborností a neměli by potřebu zbavovat se zodpovědnosti za složitá rozhodnutí pomocí referend.

Já vím, že to je jen taková pohádka, ale uznejte, hezky se to poslouchá.