Není pochyb o tom, že nikoli nepodstatná část těch, kteří si říkají novináři, jsou schopni psát o čemkoli, aniž by danou problematiku podrobně prostudovali nebo si o tom alespoň trochu něco přečetli.

Že je někdo schopen publikovat své misinterpretace odposlechnutého (či možná smyšleného?) výroku, je smutné, leč nepřekvapující, stejně jako skutečnost, že tito „žurnalisté“ naprosto postrádají jakékoli základní ekonomické vzdělání.

Mě ale na textu pana Vlka zaujala jedna věc, u které bych se zastavil a poněkud rozvedl.

Instituci jménem Transparency International (TI) jsem dosud vnímal zcela neutrálně, či spíše nevnímal. Nevadila mi a dosud jsem vlastně neměl potřebu vůči této organizaci a její činnosti zaujímat jakýkoli postoj.

Ve svém článku autor uvádí, že existuje prohlášení evropské TI, které se jmenuje Index vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), jehož závěry novináři překroutili, aby vyplnili stránky periodik svými bláboly.

Chápu, že je užitečné zjišťovat, případně statisticky vyhodnocovat některé údaje, jako je počet obyvatel, míra nezaměstnanosti, HDP a já nevím co ještě, a že tyto údaje mohou případně být k něčemu užitečné. K čemu ale je proboha dobrý Index vnímání korupce? Percepce, vnímání či jakékoli synonymum tohoto slova vždy označuje pouhý pocit, tedy něco zcela subjektivního. A o pocitech je přeci známo, že mohou být sice správné, ale mohou být právě pro svou subjektivitu někdy značně mylné až zavádějící. To se může stát jednomu jedinému člověku, že se ve svých pocitech mýlí. Jistě každý z nás zažil situaci, že ho jeho pocity v nějaké situaci zradily, uvedly v omyl, zaslepily apod. Co se ale stane, když začneme zkoumat pocity více lidí? A když budeme získané údaje nějak kvantifikovat? Pocity člověka jsou přece ovlivňovány celou řadou faktorů, jako jsou výchova, zkušenost, životní úroveň, vzdělání, podezíravost a celá řada dalších.

Zaplať pánbůh za košatou češtinu, díky níž bych si dovolil Index vnímání korupce přejmenovat na Index nasranosti. (Promiň mi, čtenáři, použití jediného „šrapnelu“ v tomto textu.) Myslím, že se tímto přejmenováním od obsahu původního pojmu příliš nevzdaluji.

Zmiňovaný Index vnímání korupce totiž vůbec nevypovídá o skutečné korupci v té které zemi. Z tohoto pohledu se mi jeví zkoumání tohoto „indexu“ zcela scestné a zbytečné.

Mně je přece úplně jedno, jaký je rozdíl mezi naštvaností obyvatel Ugandy, České republiky, Mexika nebo Nového Zélandu. Tato informace mi není naprosto k ničemu.

Jediný efekt vidím ve snaze o zviditelnění oné instituce zvané Transparency International. Jedná se o nevládní neziskovou organizaci. Bohužel žádná nevládní a nezisková organizace nežije ze vzduchu. Zjistit, že jsou Češi o fous naštvanější než Botswaňané, určitě vyžaduje vynaložení pořádné dávky úsilí, ale taky to chce nějaké a nejspíš nemalé náklady.

A tak mě napadá jedna jediná, poměrně banální otázka. Kdo TI financuje? A velmi by se mi ulevilo, kdyby mi někdo potvrdil, že tato instituce není financována z mých daní. A je-li, vidím zde další možnost úsporných opatření v současné nelehké době.