V roce 1951 vydali dva mladí historici, později prominentní disidenti Karel Bartošek a Karel Pichlík, odpudivý pamflet s názvem „Hanebná úloha amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945“. Podobný žánr, pouze s opačným znaménkem, předvedl v Lidových novinách 3. července 2020 lékař Miroslav Palát v textu nazvaném „Klaus a přepisování dějin“.

Označil jej sice jako polemiku s naší statí „Kdo vlastně vyhrál světovou válku,“ kterou Lidové noviny otiskly 30. května 2020, ale o žádnou polemiku s naším článkem fakticky nejde. Vůči našemu článku a jeho autorům směřuje pouze několik invektiv, s jeho skutečným obsahem autor nijak nepolemizuje. Celý Palátův článek vyjmenovává různé stalinské zločiny před válkou a spílá Sovětskému svazu. O tom náš článek nebyl a Stalinovy zločiny a jeho politiku jsme vždy odsuzovali a v žádném případě nikdy nehájili. To pan Palát jistě ví, nebo by vědět měl.

Nám jde o konkrétní polemiku s panem Palátem. Některé věty jeho článku je třeba explicitně odmítnout. Není možné říci, že „Rudá armáda do Prahy přijela vcelku k hotovému“. Nejde přece jen o to, kdo po kom střílel při osvobozování Prahy, jde o to, kdo vítězně došel z Moskvy do Berlína a kdo porazil Hitlerovo Německo. Přišla Rudá armáda k hotovému? A kdo „to hotové“ udělal? Kdo nesl veškerou tíhu války? Kdo nejdéle a nejvíce bojoval? Kdo měl nejvíce obětí? Desítky milionů mrtvých?

Je možné říci, že byla angažovanost Ruska (či Sovětského svazu) ve druhé světové válce z vypočítavosti? Je možné napsat, že bylo jasné, že „angažmá Sovětů v porážce Německa nebude zadarmo?“ Nemůže přece být sporu o tom, že Sovětský svaz bojoval o své přežití. Opravdu si pan Palát myslí, že primárním motivem jeho účasti ve válce bylo „vykolíkovat si sféru vlivu Sovětského svazu na další desetiletí“? Připusťme, že si vítězové války vždy „vykolíkovávají“ sféru vlivu, což samozřejmě tehdy udělaly i další vítězné mocnosti, nejen Sovětský svaz.

My jsme ale svůj původní článek psali o něčem jiném. Psali jsme o tom, že Němci a Hitler z letošního připomínání si 75. výročí osvobození někam zmizeli a že se novým generacím, které v této věci nemají žádný historický prožitek, usilovně vnucuje falešný obraz událostí, jakoby ne Německo, ale Rusko válku začalo, a pouze nějakým nedopatřením skončilo na straně vítězů. Z toho je pak dedukováno, že květen 1945 nebyl osvobozením, ale okupací.

To, že Stalin byl děsivá historická postava a že prováděl cynickou a bezohlednou politiku, nemění nic na tom, že jeho armády měly rozhodující podíl na vítězství v největší válce dějin i na osvobození naší země od existenční hrozby genocidy našeho národa rukama německých nacistů. Tak to prostě bylo, a žádné směšné účelové Palátovo lhaní, jako že pražské povstání vyhrál generál Kutlvašr, odbojáři a vlasovci, na tom nic změnit nemůže.

Podobně si náš vděk za osvobození zaslouží i Američané, i když – podle dnešních politicky korektních kritérií – otcové zakladatelé americké demokracie byli otrokáři, v americké armádě panovala rasová segregace a její tažení v západních Čechách bylo spíše než bojovou operací veselým triumfálním pochodem, při němž se téměř nebojovalo. Náš vděk musí patřit i Britům, kteří nás sice přímo neosvobodili a v Mnichově předtím Československo cynicky obětovali Hitlerovi (a Churchill byl prý navíc rasista). Bez válečného spojenectví jich všech a jejich obrovských obětí bychom dnes nežili.

Zapomenout na to a sprostě plivat na památku některých pouze proto, že se to dnes někomu hodí do krámu, je hanebné. Autoři pamfletu z padesátých let se za něj později hluboce styděli. Stydět by se měli i dnešní manipulátoři.

LN, 14.7.2020