Na zákazu, respektive rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany se projevila v celé nahotě ubohost českého ústavní a právního "systému". Pozoruji, že v posledních dvaceti letech se v právních kruzích (kam nepatřím) pomalu a postupně rozvíjí jakási, mně zcela nepochopitelná móda "trestání právnických osob". Nejnověji se uvažuje o zavedení tohoto nesmyslu i do trestního zákoníku (možná, že už byl zaveden), ale rozsudek Nejvyššího správního soudu o rozpuštění DS a bleskurychlá (a předem připravená) reakce v podobě založení DSSS, jasně ukazuje, že tento koncept je nejen pochybný, ale že je zcela pomýlený a v rozporu s přirozeným řádem, chtělo by se mi skoro říci v rozporu s přirozeným řádem Vesmíru.

Naše zákony v tomto případě vycházejí z naprosto absurdního předpokladu, že všechny právní subjekty jsou si "tak nějak rovny", a že tedy i právnická osoba může být "plnoprávným" viníkem protiprávního jednání a tudíž může být souzena a trestána.

Možná nezaškodí, když se vrátíme nohama na zem, vezmeme rozum do hrsti a podíváme se na problém "protiprávního jednání" politických stran s pomocí zdravého selského rozumu.

Kdo se někdy seznámil s praxeologií, toho nepřekvapí věta "člověk jedná". (S dalšími detaly bych laskavého čtenáře odkázal na knihu Ludwig von Misese: Lidské jednání, v angličtině zde, v českém překladu vydal Liberální institut).

Stručně řečeno, člověk je ve svém jednání ovlivněn různými zcela subjektivními motivy, které mj. rovněž ovlivňují jeho výběr cíle a prostředků k dosažení tohoto cíle. Budeme-li se bavit o zákonnosti nebo nezákonnosti právnických osob, nebo specificky politických stran, jaké jsou "motivy" politické strany? Vybírá si "právnická osoba" sama o sobě své cíle? Ale kdepak! Cíle i prostředky vybírají konkrétní lidé. Ti, kteří hlasují na sjezdu. Ti, kteří se stali členy vedení. Nebo ti, kteří mají pravomoc formálně podepisovat "akty" právnické osoby a bouchnout na ně kulaté červené razítko. Ten, kdo má pravomoc *jednat jménem* strany je ten, kdo je fakticky původcem veškerého "jednání" právnické osoby - ten se rozhoduje, ten volí cíle i prostředky. Jeho subjektivní motivy a preference se projevují v "jednání" právnické osoby. "Jednání" právnické osoby je tedy dáno buď obsahem dohody fyzických osob, které se v právnické osobě sdružily, nebo je dokonce pouze projevem subjektivního, individuálního jednání jedné (fyzické) osoby. (Proto se politické strany občas chovají "protichůdně", protože to ve skutečnosti jednají pod jménem strany různí lidé s protichůdnými zájmy - je to zcela přirozené a není na tom nic k divení.)

Snad už je tedy jasné, že "trestáním" právnických osob se vůbec nic nevyřeší. K důkazu toho, co zde tvrdím ostatně nebyla potřeba doba delší než několik minut od vynesení rozsudku (podle médií byla DSSS založena a připravena ještě před zahájením projednávání návrhu vlády před senátem NSS). Co s tím? To je snad také jasné: trestní odpovědnost mají (podle "přirozeného práva") jednotliví lidé, tedy právní terminologií "fyzické osoby". Jejich jména, totožnost i činy jsou známy, protože těmi činy se v soudním spisu dokazovala protiprávnost DS. Správným řešením tedy není "rozpustit stranu", ale potrestat viníky - "fyzické osoby".

Pokud náš trestní zákoník *neumožňuje* potrestání původců protiprávního jednání, pak je to absurdní a nepochopitelný stav, a nemůžeme tvrdit, že žijeme v právním státě. Právníci, a zejména asi ústavní právníci, by se nejen měli nad tímto tristním stavem věcí hluboce zamyslet, ale také přijít s přirozeným (= v souladu s přirozeným ustrojením lidské bytosti) a účinným (= majícím účinek!) řešením tohoto absurdního stavu a vší silou je prosadit.

Je však také možné, že jejich zamyšlení bude dlouhé a neplodné. Aktuální stav našeho ústavního a právního systému dokonce napovídá, že je to nejpravděpodobnější varianta dalšího vývoje. Podle jedné fráze v naší Ústavě patří moc v tomto státě jeho lidu. Bylo by tedy na místě, aby se i lid nějak ozval. Možná, že náš největší problém je ale v tom, že - v duchu otřepané fráze z doby, kdy vládla Komunistická strana Československa - "lid má veškerou moc, ale lidi na to serou".

Mimochodem, rozpouštění stran a trestní "odpovědnost" právnických osob je jedním z praktických projevů uplatňování principu kolektivní viny, kterýžto princip jistí intelektuálové v jiných případech často zavrhují a kritizují. I v tomto případě je za činy protiprávně jednajících jednotlivců postižena jiná osoba, ale bohužel osoba "právnická", čili ve skutečnosti není postižen nikdo.