Tohle mne napadlo při četbě článku Alexandera Kaczorowskiho Poláci a „židovské plémě“ (LN Orientace, 29. 1. 2011). Začátek článku je dramatický: Zatím nikdo nespočítal, kolik Poláků bydlí v bytech po Židech. Nikdo se nezeptal, jak se jim žije mezi stíny zavražděných. Síla, co? Jenže takto položená otázka je „špatnou“ otázkou, protože autor by se musel nejprve zeptat, jak se Poláci do bytů po Židech (a Němcích) vůbec dostali? A pak by obdržel podstatně jinou odpověď, než k jaké směřuje. A to že Poláci prý jsou banda hnusných antisemitů, co vraždila a udávala Židy, prodávala je gestapu a hledala v jejich popeli na místech koncentračních táborů, zda tam není nějaké „přehlédnuté“ zlato. Správná otázka zní: „Proč bydlí Poláci v bytech po Židech (a já dodávám otázku - i po Němcích)?„
Mrtvá kočka by odpověděla: “Protože Němci podlehli Hitlerovu nacionálnímu socialismu, stali se jeho nadšenými vykonavateli. Takže nejprve Němci začali hromadně vraždit Židy a krást jejich majetky (moc se mi líbí eufemismus „zabírat“, který Evropa od nacistů převzala) a teprve potom, když rozpoutali Němci tohle, mohli někteří Poláci udávat Židy Němcům. Němci Židy téměř vyhladili a pak nakonec Stalin vyhnal Němce z Pruska. A teprve v důsledku toho dnes bydlí někteří Poláci v bytech, v kterých původně bydleli Židé. A v ještě více bytech, což autor jen tak jako „šumluje“ - že jako nic, ale ono něco - v bytech po Němcích.
Panu Kaczorowskimu by se tato odpověď jistě nelíbila. Pan Kaczorowski patří k sortě nových euroamerických intelektuálů, kteří trpí zvláštní duševní úchylkou zvanou oikofobie. Je to název pro neklinický popis převládající antikultury mezi mnohými západní umělci a intelektuály vůči jejich mateřskému kulturnímu prostředí. Tento vztah může vyústit až v nenávist vůči jejich mateřské kultuře a nekritické obdivování kultur cizích. Termín zavedl britský filosof a politolog Roger Scruton (*1944).
Můžeme jásat. Jsme v Evropě! Poláci i my máme přímo „hafo“ takovýchto moderních intelektuálů. Stačí se podívat kolem sebe. Jedním z „intelektuálních polí“, kde se tito východní pseudointelektuálové rádi předvádí, je vztah přepadených a okupovaných a vražděných – Čechů a Poláků - vůči tomu, kdo je přepadl a začal vraždit. A to jsou Němci. Přímý útok na Poláky a Čechy v této otázce bývá složitý a nikdo (až na Svaz vyhnanců a paní Steinbachovou) už nevěří, že Poláci přepadli Německo. A že Sudetští Němci trpěli v odporné české diktatuře a oprávněně toužili po svobodě a ráji Třetí Říše. A tak se používá různých pololží a fint. Pan Kaczorowski útočí na polský antisemitismus (ne, že by neexistoval, že) a české vraždění Sudetských Němců po 9. květnu 1945 (ne, že by neexistovalo).
Článek "Poláci a ´židovské plémě´“je tak mimořádně odpornouprotipolskou agitkou, že jsem jen zíral. Jako by se občas ozýval záhrobní hlas velitele Generálního gouvernementu guvernéra H. Franka (nezaměňovat s K. H. Frankem, říšským ministrem pro Protektorát).
Otřesný text. To, že jej napsal překladatel Hrabala a dalších českých spisovatelů, je spíš horší než co jiného. Myslím, že tohle nemohli Poláci překousnout. A tak se již 5. 2. 2011 v příloze LN objevila „odpověď“ V Polsku neleží jen Jedwabneod Piotra Semka, historika známého z hnutí Solidarita, stálého autora deníku Rzeczpospolita.
Málokdy mne nějaký text tak zaujme a odpovídá na mé otázky, které si sám kladu a na něž si často neumím tak dobře odpovědět. Článek vystihuje přesně základ problému.
I my u nás známe intelektuály typu A. Kaczorowskiho, J. T. Grosse (Američan s polsko-židovskými předky), který vydal skutečně neuvěřitelnou protipolskou knihu „Zlaté žně“. Například Bohumila Doležala, autora stovek komentářů a také výroku, že president Beneš je „gauner“, skupinu novinářů z internetového deníku Aktuálně. cz, režiséra Davida Vondráčka a jeho lživé a zmanipulované dokumenty jako “Zabíjení po česku“. A přidal se i Juraj Herz, u kterého bych to skutečně nečekal. To když natočil protičeskou agitku „Habermannův mlýn“.
Podívejme se tedy na článek „V Polsku neleží jen Jedwabne“ zabývající se obviněním celého Polského národa z jinde nebývalého antisemitismu a porovnejme rozbor s díly tvrdícími, že české zločiny na Němcích po válce ukazují „zrůdnost“ českého národa:
1. (Citace proloženě): Debata o antisemitismu začíná mít v Polsku povahu nepodařené karikatury – kreslí obrázek efektní, ale pokřivený. Zaměňme slova „antisemitismus“ za „odsun Sudetských Němců“ a Polsko za Česko.
2. Jeho příznivci (tvrzení, že polské a české zločiny jsou vlastně větší než německé) v tom mají jasno: Bojíme se, že část naší minulosti nebyla taková, jak bychom si přáli, a že z jejího idealizovaného obrazu zbudou pod tíhou toho, co (se) píše, jen trosky. A dodávají, že Grossovu nejnovější knihu Zlaté žně mohou odmítat pouze ti, kdo sami nemají čisté svědomí. V českém případě stačí upravit: příznivci “odhalování českých zločinů“ a místo Grossovu knihu vložte slova „díla odhalující český gestapismus a vraždění Sudetských Němců“ a je to přesně totéž.
3. Tento a další výňatky z textu P. Semka můžeme nechat téměř bez poznámek: Je to zvláštní úkaz: liberální publicisté, kteří se jinak rádi prohlašují za zastánce objektivního a racionálního uvažování, se zrovna v tomto případě uchylují k psychologizaci. Tváří se, jako by odhalení psychologických zákonitostí kolektivního vědomí hrálo důležitější roli než naplnění podmínek vědecké historické publikace. Skutečnost, že mašinerii holocaustu (a tehdejší způsoby vraždění vůbec) vytvořili Němci, ho (u nás „je“) příliš nezajímá.
4. Dostali jsme se do stádia, kdy je třeba připomínat ty nejzákladnější věci….. Připomíná to trochu i jiný jev. Od určité doby se v Polsku (Česku) část elit na všechny pokusy o uctění památky těch, kteří odevzdali své životy, aby zachránili Židy (aby bránili republiku a demokracii), dívá skrz prsty.
5. Pětašedesát let po skončení války je už mnoho věcí jen obtížně přesně určitelných. O to více pak iritují pokusy o zaplnění bílých míst nikoliv historickým výzkumem, ale volnými úvahami o vražedných sklonech polských sedláků (Čechů jako národa obecně). A teze, podle níž se vraždění Židů setkávalo v Polsku (Sudetských Němců po 9. 5. 1945) se všeobecnou akceptací, pak irituje o to více, je-li prezentovaná jako nerozporovatelný fakt.
Někdy je potřeba se dívat kolem sebe. Třeba jen kousek za hranice. Mediální štvanice na „české nacionalistické zločince“, která se u nás objevuje cca posledních 10 až 15 let, je obdobná jako prakticky stejná kampaň vedená v Polsku. Jde o stejný propagandistický model. Nevím, zda tyto „hledače“ polských válečných zločinů podporují stejní lidé jako pana B. Doležala a Davida Vondráčka. Ale že jde v našem případě o tzv. Svaz vyhnanců a Sudetoněmecký landsmašaft, víme.
Co je však daleko horší. Mluví-li Piotr Semka, že v Polsku vystupuje část elit takto protipolsky, u nás je to poněkud, zdá se, daleko rozšířenější. Článek bránící Polsko a Poláky vyšel v renomovaném polském deníku. Obávám se, že u nás by podobný článek na téma česko-německých vztahů v žádném renomovaném denním tisku nevyšel. U nás patří spíše opačná skupina autorů k „domovským“ a oblíbeným přispěvatelům tiskovin vůbec.
Jestliže tato protipolská a protičeská propaganda má tolik společných rysů, není to náhodné. A tato propaganda, vedená pod pláštíkem liberalismu a pokroku a „hledání pravdy“, se vede proti dvěma národům, které byly obětí nacistického Německa, a tónem jako vejce vejci se podobá staré nacistické propagandě o podřadných národech Polácích a Češích. A tak by se mělo, jak nám velí „mrtvá kočka“ mluvící vždycky pravdu, konstatovat: Vypadá-li něco jako nacistická propaganda, používá-li to stejné postupy jako nacistická propaganda a slovník jako nacistická propaganda ….. je to nacistická propaganda.
To, že ji provozují někteří Poláci a Češi, také není nic nového, že?!