Tato otázka nás přirozeně vede k úvaze, zda je všeobecné volební právo vhodným nástrojem k delegování moci ve státě. Je principálně správné, aby hlas každého jedince, bez ohledu na jeho intelektuální a morální kvality či jejich absenci, měl při spolurozhodování o určení nositelů politické autority stejnou váhu?
Co je spravedlivého na tom, aby ve volbách nebylo zohledněno, zda je volič člověk bezúhonný či vězení obývající recidivista? Má o politické budoucnosti společnosti stejnou měrou rozhodovat člověk, jenž je z vlastní vůle bezdětný a otec rodiny, jehož děti danou společnost uchovávají při životě?
Proč je na výrobce pornografického škváru pohlíženo volební optikou stejně jako na autora kvalitních dětských pohádek? A proč může o budoucnosti našich dětí ve volbách spolurozhodovat někdo, kdo časnou budoucnost jiných dětí ukončuje vývěvou a kyretou?
Případná volební reforma, vedoucí k omezení všeobecného volebního práva, je dnes v zásadě neproveditelná. Nikoli snad z důvodů administrativně-technických, ale ideových. Má se prostě za to, že idea rovnosti, vzešlá z útrob Francouzské revoluce, vylučuje při rozhodování o obecném dobru diskriminaci na základě intelektuálních či mravních kvalit občanů.
Nerovnost mezi lidmi je však přirozená. Jsou lidé moudří a jsou lidé pošetilí, jsou lidé spíše dobří a lidé spíše zlí. Jsou tací, kteří myslí více na druhé a tací, kteří myslí jen sami na sebe. Proto ne každý je stejně způsobilý k tomu, aby spolurozhodoval o životě druhých, o tom, co je spravedlivé a co společnému dobru prospívá a co mu škodí.
A zásada všeobecného volebního práva se tomuto úsudku zdravého rozumu vzpírá. Co s tím?
Převzato z Blog.ihned.cz/semin se souhlasem autora