Nedávné, odbory organizované akce mne přivedly k úvaze, kolik asi účastníků podobných taškařic opravdu strádá, cítí se vážně ohroženo. A čím a proč? A proč to řeší křikem na ulici? Proč další, v podstatě zájmové skupiny, jako jsou různé "zelené" spolky, fanatičtí cyklisté a pod., si osobují právo čas od času terorizovat většinu občanů, blokovat dopravu či výstavbu čehokoliv, co nezapadá do jejich představy světa. A zejména – proč jim to většina, jež na tyto násilné akce doplácí, trpí?

A proč jim to trpí stát? Stát, který ovšem zasahuje na ochranu agresorů, když zoufalí lidé demonstrují proti stoupajícímu počtu brutálních útoků příslušníků jednoho etnika na pokojné občany.

Asi je to v lidech. Člověk konstruktivní, hledající přednostně pozitivní řešení, nalezne cestu z nouze další prací nad rámec nějakých osmi, deseti hodin.... a šetřením. Každý druhý řemeslník, specialista na volné noze (OSVČ), nestátní MUDr. či vlastník malé firmy v této zemi by mohl vyprávět. Ano, zanadává si občas doma, v hospodě – a platí daně a odvody "jako mourovatej". Na demonstrace nemá čas, kdyby šel demonstrovat, nemohl by pracovat = ztráta. Také na to obvykle tak nějak nemá tu správnou náturu. A uvědomuje si, že soužití občanů různých schopností, zájmů, orientací, preferencí atd. je prostě šíleným kompromisem, s nímž nemůže být nikdo a nikdy úplně spokojen. Z této kategorie (chápajících) naprosto nevylučuji občany pracující v žoldu, tedy z daní jiných, kteří si uvědomují, že jsou placeni státem či jeho složkami, a jsou loajální k živiteli až do chvíle, kdy zjistí, že se jim to opravdu nevyplatí. Pak nejdou řvát do ulic, ale začnou se živit jinak.

Kdo tedy chodí řvát do ulic, blokovat, škodit? Nevím, v těch kruzích se nepohybuji. Předesílám, že poslední odborářské "monstrakce" se zúčastnil přes mé varování i jeden z mých synů (placený státem). Po akci mi sdělil, že tohle tedy už určitě nikdy neudělá.

Z informací v tisku, rozhlasu a televizi to vyhlíží tak, že demonstrují vesměs občané živení z daní těch produktivních. Státní zaměstnanci od učitelů přes hasiče, policajty, doktory a různé úřady. Tedy pardon! Ne všichni. Jejich část.

Ta část, která není loajální k živiteli a která nerespektuje zásadu, že jsem-li podceněn, jdu pryč a uživím se jinak. Ta část, která si zvykla, že počet účastníků lze nahradit intenzitou řevu.

Aby mi bylo správně rozuměno – podotýkám! Nikomu neupírám právo cítit se podhodnocen. Jen zásadně odmítám vyděračské metody, když se spolek dohodne, že je použije. Zvláště nechutné to bylo u medicinských doktorů, kteří při promoci něco slibovali. U učitelů podobně. I hasiči se ozvali, ale o nich jsem přesvědčen, že vždy zvítězí čest profíka, který umí a uživí se hravě i jinak. České dráhy, tam se stávkuje rádo – měly být dávno privatizovány nebo alespoň vpuštěna na koleje masivní konkurence a bylo by to bez problémů. Dalo by se pokračovat.

Cyklofanatici zablokují klíčové cesty městem a policie asistuje, aniž by je rozprášila. Je to prý ohlášené.

Docela rád bych viděl reakci policie, kdybych s pár přáteli ohlásil blokádu cyklostezky, kde mne co pěšího při koexistenci pěší zóny už pár cyklomagorů málem srazilo. A zablokovat ji autem? To bych zřejmě přišel o pár tisíc a řidičák. Mně v autě oni smějí cestu zablokovat za asistence policie, neboť je to hlášené a oni, osvícení, soudí, že auta jsou zlem?

O ekoteroristech jsem již několikrát psal. Do mého města Ústí chybí kus dálnice – jednou je tam střevlík, pak nějaká květena, žáby, co já vím. To vše je zřejmě důležitější, než lidé.

Iniciátoři a účastníci nátlakových akcí, agresivních kampaní, blokád, úmyslného vytváření chaosu jsou zřejmě lidmi s defektem morálky. Své osobní zájmy jsou ochotni prosazovat i velmi neetickými způsoby. Připadá jim normální brát si nás ostatní jako rukojmí. Umějí své nevalné množství nahrazovat vytvářením co největšího počtu nátlakových spolků, byť jen s několika členy, a intenzitou řevu.

Bohužel o jejich často i zcela bezvýznamných akcích ochotně a s neuvěřitelnou vlídností informuje většina sdělovacích prostředků. A naprosto mlčí o průběhu řešení, například rasově motivovaných zločinů minoritního "jiného etnika".

Buďtež mi prominuta hrubá slova, leč: "pak už je nasranej každej slušnej člověk".

Jsem optimistou a domnívám se, že je nás v tomto státu - těch, kteří tvoří, platí daně a odvody - snad pořád ještě dost. Zřejmě je však nutno, abychom řvouny a násilníky, zejména ty, které chtě nechtě i živíme, odkazovali do patřičných mezí. A důrazně požadovali totéž od zastupitelů všech stupňů.