Česká populace stárne a stárnout bude a zastavil by to jen příliv přistěhovalců dalekosáhle překračující fyzické možnosti téhle země, tvrdí studie z Přírodovědecké fakulty UK, jejíž výsledky byly zveřejněny. Nicméně bez přistěhovalců to nepůjde - má-li se tu aspoň udržet stávající počet obyvatel. Jinak Česko bude za padesát let čítat o téměř milion méně obyvatel než nyní, uvádí Evropský statistický úřad, Eurostat.

Ve světle těchto údajů bledne a vadne porodnost posledních měsíců a let, která je mnoha hlasy vydávána za boom hodný oslav. Reálně ten „boom“ vyhlíží tak, že namísto 1,14 dítěte na matku v roce 2000, což údajně byla druhá nejnižší porodnost na světě, stouplo toto číslo na 1,44 dítěte na matku vloni a letos možná bude ještě o nějakou setinu vyšší. Což nic nemění na tom, že Češi vymírají. Setrvalý nebo mírně narůstající počet zdejších obyvatel „zařizují“ přistěhovalci.

Zajímavé na tom je právě to vydávání minusového trendu za boom. Termín naprosto neodpovídající situaci je volen nejspíš proto, že v porodnicích či ve školkách se nedostává míst. Jestliže však „nejsou místa“ pro takové počty matek a dětí, které fakticky znamenají vymírání národa, pak to ukazuje, jak málo Češi s dětmi - a potažmo s budoucností - teď počítají. Tedy až na výrobce a dovozce hraček: minulý víkend jsem se byl podívat na pražském veletrhu hraček a potřeb pro děti ITEA a z toho nadbytku muselo být někomu takovému jako mně, kdo byl coby dítě rád za tři autíčka a jednu stavebnici, až mdlo.

Jeden pozitivní posun ve společenské atmosféře však přece jen nastal. Když před sedmi osmi roky někam do veřejných prostor vešla těhotná žena, vesměs byla bezmála za exota, zažívala pohledy typu: „Co vás to popadlo, otěhotnět?!“ Dnes už je přítomnost těhotných vnímána přece jen vstřícněji.

Miloš Frýba definitivně opustil Kavčí hory, odešel do důchodu. Do Československé televize nastoupil v roce 1968 coby tvůrce elektrických efektů, o čtyři roky později vyhrál konkurz na moderátora a postupně se jeho slušňácká tvář stala svého druhu legendou - dodnes Frýbova podobizna visí v jedné hospodě v pražských Dejvicích a každoročně se tam 25. ledna, kdy je v kalendáři Miloše, koná recesistické setkání pod názvem Frýbestr, jehož se však oslavenec nezúčastňuje. Zlom pro božského Miloše nastal roku 1990: opustil post moderátora (v televizi se pak chytil coby režisér) a vyšlo album skinheadské skupiny Orlík Miloš Frýba for President. Na něm se nachází i skladba Karel G. mit uns, v níž Daniel Landa pěl: „Karel Gott, Karel Gott, Karel Gott mit uns/ Miloš Frýba, Miloš Frýba, Miloš Frýba taky mit uns/ Miloš Frýba, Miloš Frýba, Miloš Frýba taky pic bum.“ Kdo by to v roce devadesát řekl, že dneska budou svorně plout na jedné televizně-celebritální lodi: Gott, Frýba, Landa i jeho spoluhráč z Orlíku David Matásek.

Moderátoři zpráv náleží k příznakům mediálního věku: nic moc si nemyslí, ani si nic myslet nemusí, hlavně aby plynně četli, přívětivě hleděli a při troše štěstí jejich místní sláva hvězd se bude dotýkat. A tak se stávají svého druhu symboly doby a společnosti: Jurinová a Merunka - to jsou gründerská devadesátá léta na Nově, Mirka Všetečková - táž éra v České televizi. Švehla, Morávek, Vejvoda - osmdesátá léta v Československé televizi. Ta navíc provozovala specifickou, ještě „fotogeničtější“ kategorii - mluvící hlavy ohlašující jednotlivé pořady. Právě v této kategorii Frýba natolik exceloval, že vešel do dějin - nikdo, kdo bude chtít obrazově postihnout normalizační Československou televizi, neměl by pominout Frýbovu korektní nehybnost, dobově dokonalou bezpříznakovost.

MfD, 11.10.208