SPOLEČNOST: Je libo akupunkturu?
akupunktura foto: Neviditelný pes
Začnu trochu zeširoka: když jsem šla v roce 1993 žádat o živnostenský list na překlady, nesla jsem si s sebou v tašce poctivě všechna vysvědčení a diplomy, abych doložila, že jsem vystudovaným odborníkem v daném oboru. Pán na úřadě mi řekl, že se jedná o živnost volnou, a tedy nemá právo chtít po mně cokoliv doložit, a že moje vysvědčení ani diplomy nechce vidět. Byla jsem docela překvapená a zaraženě jsem se ptala, jestli tedy vydá živnostenský list na překlady i tomu, kdo cizí jazyk třeba ani neumí. A on řekl, že ano, protože „trh si s tím potom poradí“.
V té době, těsně po tzv. „sametové revoluci“, bylo nás, překladatelů, poměrně málo, počet zahraničních transakcí stoupal a příjemci překladů byli především rodilí mluvčí: takže se na kvalitu překladů skutečně hledělo a zahraniční firmy, zejména právnické, měly i korektory – rodilé mluvčí. Samozřejmě tomu odpovídala také cena za normostránku.
Časy se změnily. Překladatelem a zaručeným odborníkem na angličtinu je dnes každý, kdo byl půl roku jako au pair v Británii nebo USA a utíral dětem nosy a jiné části těla, případně kdo absolvoval nějaký rychlokurz nebo zrovna vylezl ze školy. Příjemci překladů již nebývají rodilí mluvčí, na kvalitu se nehledí a ceny překladů jsou vyloženě dumpingové – některé agentury platí překladatelům za normostránku to, co si běžně vydělá i někdo, kdo chodí po domácnostech uklízet nebo hlídat děti. A tomu všemu odpovídá i kvalita.
Píši o tom v souvislosti s nedávnými protesty taxikářů proti Uberu, nebo se sporem, kdy se ČLK domáhala zrušení kliniky čínské medicíny ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové mj. s tím, že se jedná o podvod, tahání peněz z kapes pacientů a „debilizaci“ národa. Ráda bych na to lékařům – tvrdošíjným zastáncům „západního“ lékařství – řekla, že nevím, proč se starají: trh si přece pomůže. Pokud čínská medicína nebude pomáhat (nebo bude škodit), lidé tam nebudou chodit, tedy nebudou platit, a klinika se zase zavře pro nedostatek zájmu. Zatím je ale zájem obrovský – v čem je tedy problém? Že by za tím vším byl jen velký strach ze ztráty monopolu a zisku, předkládaný veřejnosti pod rouškou přehnaných obav o zdraví občanů? A že by systému vyhovovala masa neduživých a na farmaceutikách závislých občanů? A z čí strany je vlastně ta „debilizace“ národa prováděna?
Aniž bych chtěla za každou cenu obhajovat a někomu vnucovat „východní medicínu“, byť s ní mám své pozitivní zkušenosti (ale jen pokud byla péče poskytována rodilými Číňany), ráda bych poznamenala několik věcí:
Kdysi byli lékaři v Číně placeni za to, že lidé, o které se starali, byli zdraví. Ne za to, že léčili nemocné. Určitě tedy nedostávali paušální platby za to, že mají v kartotéce zanesené pacienty – bez ohledu na to, zda k nim chodí nebo nechodí. A pokud byli lidé nemocní, lékaři měli problém.
Když jsem byla v Číně, samozřejmě jsem se ptala, zda dávají přednost západní nebo východní medicíně, a bylo mi řečeno, že když chtějí řešit něco akutního (třeba zlomenou ruku), řeší to západní medicínou, ale když chtějí řešit dlouhodobý problém, použijí tu východní. Z jednoho prostého důvodu – východní medicína řeší příčinu nemoci a nesoustředí se jen na odstranění jejích příznaků. Známý příklad – pokud vás bolí hlava a jdete k západnímu lékaři, ten vám předepíše lék, aniž by povětšinou zkoumal, proč vás ta hlava bolí – jestli to není třeba proto, že máte jednu nohu kratší (a tělo se pak snaží vše vyrovnávat). Zatímco čínská medicína se na věc dívá jinak. Její přístup je holistický a místo chemickými preparáty řeší nemoci (leckdy již na energetické úrovni, tedy když nemoc teprve hrozí) akupunkturou, čaji, úpravou životosprávy, cvičením.
Myslím, že podobně jako v jiných oblastech máme právo se rozhodnout a vybrat si, zda se chceme nechat léčit tak, či onak. Je to naše zdraví, naše odpovědnost, náš život. Kdo chce západní medicínu, ať jde k západnímu lékaři, kdo chce čínskou, ať jde k čínskému lékaři, nebo ať oba způsoby kombinuje.
Jde přece o to být zdravý a ne být léčen.
P.S. A jen tak na okraj, náš vynikající průkopnický překladatel Jan Zábrana nikdy překladatelství nevystudoval.