V Lidových novinách ze dne 4.9. položil Karel Holomek závažnou otázku, která dala název celému článku Jak chce pomoci Romům, když je nepozná? Autor má na mysli vládní Agenturu pro sociální začleňování, z jejíhož názvu zmizelo slovo Rom, neboť podle něj „agentura jedná v zájmu voličské přízně“ a řídí se zásadou „Romy řešme jako ostatní, kteří mají potíže“, neboť zaměřit se na Romy údajně nelze, protože se neví jak je poznat. Považuje to ovšem za zástupný problém, protože „kdo Roma identifikovat chce, identifikuje ho snadno.“

Má asi pravdu. Máloco degraduje statistiku jako uváděná čísla týkající se Romů. Máme sledovat, jak jsou vychováváni romští školáci, máme prý vzrůstající počet romských vysokoškoláků, kdekdo nám pravidelně vytýká, že diskriminujeme Romy. Můžeme se setkat s oficiálně se tvářícími čísly, která nám sdělují, že 56 procent Romů nemá ani základní vzdělání, 85 procent Romů je nezaměstnaných, 60 procent dětí umístěných v dětských domovech je romské národnosti atd. Když jediným podkladem pro toto národnostní označení je ono Holomkovo „kdo Roma identifikovat chce...“, nebo definice „Romem je ten, koho ostatní za Roma považují“. Ani samotní Romové nemají uvnitř své komunity zcela jasno. V článku s názvem Hybaj do školky, který vyšel 15. 5. v časopise Týden, paní V. H. v diskusi o nařízeném předškolním vzdělávání dětí říká: „Jsem sice Romka, ale mezi sprosté cigány své děcko nedám.“ Av Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační. Na svých webových stránkách mj. píše: „Zasazujeme se o to, aby ústřední památník evropským Cikánům, kteří byli pronásledováni nacionálně socialistickým režimem, byl zbudován pro všechny Cikány a ne jen pro Romy a Sinty.“

Jakýkoliv pokus o genetické zkoumání je ovšem zcela nepřijatelný. Nedávno v Maďarsku soukromá diagnostická laboratoř provedla poslanci maďarského parlamentu identifikační test DNA a následně vydala potvrzení o vyloučení jeho židovského či romského původu. To je velmi nebezpečný precedens.

Skutečnost je zjevně málo důležitá

Možná Karel Holomek nechtě odhalil jen další rozměr politické korektnosti, která se stále více dotýká našich práv a povinností: všichni víme, jak to je, ale nesmíme o tom veřejně mluvit. Přestává být totiž zcela zjevně málo důležité, jak se věci skutečně mají, rozhodné je, co si o nich máme myslet. A tak za situace, kdy si mohu „svobodně“ zvolit nejen pohlaví (to se objektivně zjišťuje snad už jen ve sportu), ale i národnost a etnickou příslušnost, ao tom, kdo je a kdo není Rom, rozhoduje (podle K .Holomka) ochota identifikace, sotva se lze divit tomu, že obyvatelé Janova, Mostu, Duchcova a dalších mají zcela jasno v tom, že to jsou právě Romové, kdo devastuje byty a vytváří z částí jejich obcí ghetta.

Karel Holomek má ovšem jen částečně pravdu, pokud píše, že se u nás „odehrává zápas o to, jak vnímat Romy“. Děje se tak totiž v celé Evropě. Ale, řečeno sportovní terminologií, míč je na straně Romů. Bezzubá vládní agentura s tím nic nenadělá. Bez ochoty a jisté samosprávy samotných Romů se situace nezlepší. Je totiž věcí samotných romských aktivistů a romské inteligence, aby vytvořili silnou a věrohodnou organizaci. Ta by měla pronajímateli zaručit, že romský nájemník nezničí byt, který dostane do nájmu, zaměstnavateli, že bez obav může přijmout do práce Roma bez nebezpečí, že druhý den do práce již nepřijde, nebo zaručit starostovi obce, že ubytování romského etnika nebude znamenat zvýšenou kriminalitu, růst nepořádku a rušení pokojného života obce. Pokud se tak nestane, budou všechny antidiskriminační výzvy a poukazy na negativní vnímání ve společnosti a nepřípustnou generalizaci celé skupiny jen sice populárním, ale zjevným a zbytečným mlácením prázdné slámy.

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

LN, 18.9.2017