V pouliční bitvu s mnoha zraněnými přerostl 17. listopadu pokus asi sedmi set příznivců ultrapravicové Dělnické strany (DS) dostat se znovu do litvínovské čtvrti Janov, obývané Romy.

Neonacisté použili v den 19. výročí demokratické revoluce především kamení a pyrotechniku, policisté nasadili vodní dělo, jízdu, slzný plyn a jednotky „těžkooděnců“. Romové uspořádali pokojnou demonstraci, i když také u nich policie zabavila množství zbraní od nožů po sekyry.

Policisté 17. listopadu už na nádraží v Mostě kontrolovali příznivce DS, stejně jako v Litvínově. Zdejší náměstí se začalo zaplňovat před 13. hodinou. V davu, v němž se nacházelo i mnoho běžných občanů, se občas ozývalo „tolik lidí jsem na náměstí v životě nezažil“ nebo „tak dneska to bude velký“.K davu promluvili kromě vůdců DS také členové Slovenské pospolitosti v dlouhých kožených kabátech, kteří se hlásí k odkazu Jozefa Tisa. Pak se zástup vydal do Janova. Policie zpočátku jen přihlížela, shora vše pozoroval vrtulník. Průvodu mnoho lidí z bytů tleskalo: starší žena, co věšela prádlo, i celá rodina, kde maminka nutila dítě mávat průvodu. Demonstranty, mezi nimiž se nacházelo také několik Poláků, Němců a Slováků, podpora místních silně povzbudila.

U prvního kruhového objezdu v Janově se průvodu do cesty postavil obrněný transportér, vodní dělo a policisté na koních. Vzápětí se ozvalo několik ran a extremisté začali obíhat panelový dům, za kterým už začaly létat dlažební kostky, světlice a dělobuchy. Mnoho místních křičelo na policisty: „Nechte je být! Máte pomáhat a chránit, ne buzerovat a mlátit naše! Cikáni jsou vedle, tohle jsou naši! Za to si vás platíme!“ Mezitím se policisté na koních rozjeli proti neonacistům, všude se rozprostřel dým a radikálové vylezli na střechy garáží. Ozval se řev, brzy na místo dorazila sanitka. Ukázalo se, že jeden z radikálů přišel při explozi o prsty.

V ulici se proti sobě postavily skupina policistů a neonacistů, navzájem po sobě házeli projektily se slzným plynem. Mužům v uniformách přijelo zezadu na pomoc vodní dělo, avšak začalo stříkat do zad policistům. Cisterna teprve po chvíli vyrazila k neonacistům, ale porouchala se podruhé, tryska se zvedla a místo na neonacisty stříkala opět vedle, tentokrát kolmo vzhůru k nebi. Pozvolna se setmělo, neonacisté se stáhli doprovázeni slábnoucími záblesky a explozemi. Policisté si viditelně oddechli. Starší dáma v nedalekém bistru provedla rekapitulaci: „17. listopad 2008 vstoupil do dějin jako den proti cigánům. Děkuju, hoši.“

Jsme tedy svědky nové fáze ultrapravicového hnutí, které přebírá taktiku dnešních neonacistů v Německu. „Zmodernizovaní“ neonacisté změnili oblékání, vypadají nyní jako anarchisté, používají sociální rétoriku, aby zmátli policii i anarchisty a nalákali příznivce. Důležité je, že se dostali do bitek s policisty, protože předtím si chtěli policisty svou disciplínou naklonit. DS jim slouží coby můstek do politiky, jinak se organizují po vzoru anarchistů rozptýleně jako „autonomní nacionalisté“. Umí pracovat se sdělovacími prostředky, pomocí konfliktů k sobě přitahují agresivní mládež, která touží po dobrodružství. Odmítají „staré spory“ mezi Čechy, Němci, Rusy atd., aby mohli vzájemně spolupracovat a všichni se soustředit proti dvěma hlavním terčům – Židům a Romům.

Text vyjde 15. prosince v listu Romano hangos / Romský hlas 6-2008