Vypadá to, jakoby se do čela státu za pomoci medií a různých politických skupin pokoušeli dostat dnešní jakobíni.

Jako ti původní francouzští svolávají na svoji pomoc davy masírované propagandou o "zradě ideálů revoluce" a nekonkrétními požadavky na "všeobecnou spravedlnost" pro všechny – tedy s výjimkou politických nepřátel, že.

Politickou proklamaci tohoto hnutí uveřejnil v Mladé frontě Dnes 3. května 2012 známý mediální sociolog a politický aktivista Ivan Gabal. Pod titulkem "Vraťte nám stát. A anarchii taky nechceme". V článku v podstatě vyzývá k zavedení revolučního teroru. Prý máme narušenou parlamentní demokracii a soutěž politických stran i autonomii justice, takže prý máme rozbité základy právního státu.

Hovoří, jak sám říká, jménem dvaceti tří občanských iniciativ. A nenavrhuje nic menšího než "zpřetrhání existujících vazeb politiků k organizovanému zločinu zřízením ´Občanské komise´". Až tato komise "poskytne veřejnosti své závěry o zasažení české politiky rakovinou, zavede "robustní neideologickou nápravu" a bude možné, jak uvádí ideolog nové revoluce Glabal, "obnovit politickou volnou soutěží a jít do předčasných voleb."

Pan Gabal je sociolog, přítel a vyznavač "nepolitické politiky". Mohl by tedy vědět, že s podobnými hesly požadovali "vylepšení revoluce" a odstranění všech zkorumpovaných politiků také francouzští jakobíni, Leninovi bolševici a Pol-Potovi Rudí Khmerové.

Tito všichni nakonec po mohutných demonstracích zavedli revoluční spravedlnost. Jakobíni zřídil "Výbor pro veřejné blaho", jehož členy byli "výrazní revolucionáři" a milovníci lidu a spravedlnosti. Revolučním orgán zvaný "Výbor pro veřejnou bezpečnost" bojoval s vnitřním nepřítelem.

Období revoluční vlády jakobínů od září 1793 do července 1794 vešlo pak ve známost jako teror. Výsledkem boje několika mocichtivých politických frakcí, které se ihned po převzetí moci začaly navzájem označovat za nepřátele revoluce, bylo následné promptní odsouzeni revolučním tribunálem "nepřátel" k smrti na gilotině. Počet takto popravených dosáhl v tehdejší Paříži za necelý rok vlády "pravých revolucionářů a demokratů" okolo čtyřiceti tisíc, mrtvé mimo Paříž nikdo nespočítal. Byly jich desetitisíce.

Jak by vypadala "revoluční spravedlnost" podle Gabala a vůdců skupiny, která sama sebe nazývá "Vraťte nám stát", je celkem jasné. Neustále to říkají: "Už žádná prohnilá demokracie!", "Revoluční spravedlnost!", "Pryč se zbohatlíky!", "Naházejte vládu do Vltavy."

Že jedno z těhle hesel nejdřív říkali Sládkovi republikáni, další vykřikují "Mladí komsomolci" a o dinosaurech mluvili Véčkaři, je symptomatické. Přeloženo do češtiny to vždy znamená jedno: "Pryč s demokracií! Vládnout chceme my!"

Sociolog Gabal hned na začátku svého článku předvádí svoji představu právního státu a revoluční demokracie. "Namydlí" v textu za sebe povídání o mediální kampani týkající se Béma a Janouška, o které všichni právníci svorně tvrdí, že je to sice nechutné, ale nebylo tam nic trestného. A hned přejde na údajně podlézavé chování policie vůči tomuto "arcizločinci".

Posuzujeme-li údajné a doposud dostatečně nepopsané, a tudíž ani nedokázané "zločiny" Janouška při oné dopravní nehodě, musí si nezaujatý pozorovatel vzpomenout na film Miloš Formana: "Lid versus Harry Flint". Vyznění Formanova filmu je jasné. Každý, i veřejnosti nepříjemný člověk má právo na spravedlivý soud. Ovšem, jak se říkali v tom starém sovětském vtipu, kak v žizni - kak v kinó! V "kinó" jsou všichni pro neomezenou spravedlnost, v "žizni" pak je gauner ten, koho my tak označíme. Právo na spravedlivý proces má v demokratickém státě i médii označený "gauner". Zda je anebo není vinen, rozhodne soud. Ne přání ulice. Fungování demokracie, zdá se, nepochopilo mnoho našich intelektuálů, pisatelů o "hrůzách" doprovázejících Janečkovu autonehodu.

Pozná se to hned na první pohled. Policie prý Janouškovi protiprávně nezabránila v telefonování z místa nehody. Pisatelé předstírají, že nikdy neviděli žádnou nehodu. V době mobilů každý účastník dopravní nehody, je-li toho schopen, ihned telefonuje osobám blízkým, ale třeba i svým právníkům, co se právě stalo. Na tom není nic trestného. Nic, čemu by měla policie bránit. I přísné americké předpisy nejen dovolují, ale přímo nařizují, aby mohl potencionální viník telefonicky uvědomit o události tzv. "osoby třetí".

Také onen útěk pana Janouška z místa nehody není nic neobvyklého. Odborníci na chování lidí ve stresových situacích to znají. I sociolog by to měl vědět. Ve skutečnosti jde o běžný syndrom takzvané "posttraumatické stresové poruchy". Při náhlém stresu většinou následuje akutní reakce. Ta je charakterizovaná například ustrnutím, dezorientací, omezením pozornosti nebo naopak neovladatelnou hyperaktivitou, mezi kterou patří často zdánlivě nesmyslný útěk. Takovéto chování a jednání se rozvíjí u 20-40 % lidí po stresové události.

Typické pro mediální lynč je to, že na tuto skutečnost nikdo neupozorní. Ani lékaři. Kdo by měl odvahu říci něco proti smečce honící odpornou oběť?

Nevím, co vlastně pan Janoušek udělal, zda a jak ovlivňoval Prahu a kšefty kolem ní. Prozatím jen poslouchám a čtu bezobsažné plky. Zda je pan Janoušek zločinec, to musí rozhodnout policie a soud.

A nikoli "revoluční výbory", které tak jednotně požadují vytvořit pravdoláskoví intelektuálové, zelení aktivisté, genderové vědkyně, maoističtí fanatici z ProAlt, stalinistické poslankyně KSČM i protonacistické hnutí, jakým je Holešovská výzva.

Prapor ideologie revolučního teroru zvedl Ivan Gabal. Kdo se k němu přidá?