aneb Halík a Gottovo letiště z Trikolóry

Lítý a nikdy nekončící boj zuřivý mezi „havloidy“ a „klauso-zemanoidy“ tentokrát zkušeně rozpoutal pan premiér, anžto trochu překotně a patrně jaksi nepromyšleně prohlásil, že zesnulý Karel Gott bude mít státní pohřeb, což nakonec vdova po Mistrovi společně s pozůstalou rodinou uvedli na pravou míru, dali přednost pohřbu se státními poctami a ukázali tak, že mají mnohem více zdravého rozumu, taktu a moudrosti, než profesionální politici ve Strakovce.

Premiér Babiš, ať již chtěně či nechtěně, svým skvělým státnicko-diplomatickým činem vyvolal tak mocnou bouři, že její ohlasy v mediálním prostoru doposud nevyšuměly do ztracena ani takřka po týdnu. A to je co říct, jářku.

A tak zatímco na jedné straně zběsilý kněz Halík se svou havlovsky-ateisticko-katolickou družinou pražsko-kavárenskou mocně brojí proti mši v katedrále svatého Víta a mezi mnoha dalšími se i Pavel Šafr svým článkem také příliš nevyznamenal, tak na druhé straně frontové linie mne mezi jinými zase zaujal jeden z lídrů hnutí Trikolóra, jenž začal sepisovat petici k přejmenování letiště Václava Havla na letiště Karla Gotta a v jehož závěsu do mohutné řeže jako obvykle přispěchal náš současný viceprezident Jiří Ovčáček: „Již dlouho varuji před patologickou sedlinou české společnosti. Tito lidé organicky navazují na temné období druhé republiky. Uvědomme si to a bojujme s tím.“ (Mám-li se zmínit o tom nejznámějším.)

Celé to přízemně pavlačové hemžení je vlastně jen důkazem, že se příznivci Václava Klause dodnes nevyrovnali se skutečností, jakým způsobem byl a je u našich západních spojenců vnímána a svým způsobem i glorifikována osobnost našeho prvního porevolučního prezidenta, a nepříznivci komunistické totality jako třeba i já se skutečností, že u nás neproběhla dekomunizace ve stylu denacifikace v poválečném Německu, současní komunisté se podílí na moci, jsou v parlamentu, různí darebáci z jejich středu podporují svými návštěvami cizí mocnosti v protikladu k oficiální politice ČR, a bývalí komunisté vládnou a zastávají vrcholná místa státní správy. „Nejsme jako oni“ však vymyslel a hlásal Václav Havel, co se dá dnes po tolika letech dělat...

A že bude odsloužena mše v katedrále svatého Víta, no a co jako? To mne vůbec nijak nevzrušuje, neboť Karel Gott si vzhledem ke svému nepopiratelnému významu v pop-kultuře naší země podle mne zcela jistě zaslouží symbolicky významné a důstojné rozloučení se svými spoluobčany, navíc nejsem fandou ani jednoho náboženského spolku z biblické trojice pokrevního bratrstva abrahamitů. Mnohem více mně vadí skutečnost, že prezidenti republiky mají během výkonu svého mandátu úřad a trvalý pobyt v sídle českých králů na Hradě a genius loci toho prastarého a legendami opředeného místa jim všem zaplavuje vědomí jakousi nepříliš vhodnou, těžko vědecky identifikovatelnou a navenek se projevující poněkud přehnanou nesoudností. A pak že kameny s lidmi nekomunikují…

Karel Gott nazpíval všechno možné a každý si patrně najde něco, co by ho mohlo v jeho tvorbě nějakým způsobem zaujmout. Mně jsou blízké jeho začátky, kdy zpíval bigbít a rokec. Z vůle či nešikovnosti pana premiéra se tak nakonec bohužel stalo z odchodu Karla Gotta politikum, ale pevně věřím, že vášně pomalu utichnou a situace se opět zklidní.

Ať tedy Karel Gott odpočívá v pokoji a přeji jemu i jeho pozůstalým, aby celý ten akt rozloučení se státními poctami proběhl důstojně, což se podle mne určitě stane.

.