Zdá se být čím dál tím jasnější, že Česko je prolezlé korupcí jak mršina červy.

A to tak, že odzdola nahoru. Od nejnižších úřadů po politické špičky. Od policie po soudy. Není asi dneska v Česku pozice moci, kde by se to nehemžilo korupčními bacily.

Situaci výborně vystihuje následující anglický vtip.

Syn: "Tati, přemýšlím o kariéře v organizovaném zločinu."

Otec: "Ve vládě, anebo v soukromém sektoru?"

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.

Co je toho příčina a jak z toho ven?

Pokusím se odpovědět na obě otázky.

1) Příčina

Většina lidí se mylně domnívá, že přičina je v politických stranách a jejich zkorumpovaných politicích. Něco jako – zkorumpovaná ODS (ČSSD atd.) dosazuje zkorumpované politiky k penězovodům a ti tam kradou a kradou, jako straky.

Omyl, vážení. To není příčina, to jsou důsledky.

Pravá přičina dnes už systemické korupce v Česku se skládá z několika částí. A to:

a) Korupční kultura vypěstovaná za komunistické nadvlády
V době komunismu byla téměř uzákoněná nivelizace (krom soudruhů z nomenklatury, umělců a sportovců). Zbytek národa měl oficiálně stejnej přístup k nedostatkovým zdrojům. Tak se vžilo, že kdokoliv chtěl něco, co nebylo (a to chtěli všichni), anebo nadstandardní péči, tak musel dát "všimné’. Správné slovo je "úplatek" a uplácet někoho je korupce. V podstatě jsme všichni upláceli, kdykoliv nám na něčem záleželo. A to zůstalo v krvi a v kultuře. Lidem ale, zdá se, nevadí korupce v malém, co jim vadí, když si někdo korupcí obstará miliony. A nebo, nedej bože, miliardy. To se jim otvírá kudla v kapse. Právem, samozřejmě. Oni to nakonec zaplatí. Ale, pamatujete: "Kdo jsi bez viny, hoď kamenem."

b) Špatně napsané zákony

Zákony nemají jasné definice korupce a jasný předpis trestů. Je víc a víc evidentní, že zákony slouží víc tomu, aby se za ně jejich porušovatelé schovávali, než aby s jejich pomocí byli dopadeni. V současné době to vypadá, že na to, aby byl někdo z korupce usvědčen, je zapotřebí jeho osobního (a nejlépe kajícného) přiznání. Jinak stačí hrát blbého a soud pomůže.

c) Kritické množství korupce plodí další korupci

V zemi, kde zavládne systemická korupce, to začne být tak provázané, že lidé, kteří by ve své pozici mohli korupci zabránit, radši zavřou obě oči a ještě se otočí zády – buď proto, že jsou sami zkorumpovaní, anebo proto, že si nejsou jistí, jestli nebudou někdy potřebovat reciproční službu. A nebo se možná docela obyčejně bojí. Za takové situace je nutné operovat s předpokladem, že korupce je všude, od shora dolů, od vlády přes policii, včetně té protikorupční, až k justici.

Stručné shrnutí:

Česko zažívá tuto nebývalou míru korupce, protože systém je nastavený tak, že korupci umožňuje, kryje a podporuje. Klasický případ přísloví "Příležitost dělá zloděje".
A nemá to vůbec co dělat s ideologií jakékoliv strany. Krade se absolutně bez vazby na politickou příslušnost. A v současné době neexistuje mechanismus, který by lidem (kteří to nakonec všechno zaplatí) umožnil na ty zloděje šlápnout.

A teď ta hlavní otázka:

2) Jak z toho ven?

Spoléhat na justici? Na policii? Na politiky? Znova a znova se přesvědčujeme, že nic z toho nepracuje. Zkorumpovaní politici se drze šklebí a když jsou přichyceni při činu, tak klidně nabídnou to nejslabomyslnější vysvětlení a jede se dál. Někteří dokonce činí zázraky – pan poslanec Rath například mění víno na peníze.

Začíná to být tak kritické, že může dojít k nějaké lidové vzpouře a to není dobré, protože to otvírá prostor různým extremistickým ideologiím. Znovu chci varovat – nespojujte korupci v Česku s politickými stranami, nemá to nic společného. Krade se napříč politickým spektrem. Politika je jenom způsob jak se dostat k lizu.

Porotní systém

Podle mého názoru by jedním fungujícím řešením bylo zavedení porotního systému na souzení korupčních případů. Náhodně vylosovaných dvanáct porotců je velice těžké podplatit, zastrašit či jinak zkorumpovat. (Není to nemožné, ale velice těžké.) Pokud dojdou porotci k názoru, že ke korupci došlo, nepotřebují "nezvratné" důkazy či přiznání obviněného. Stačí, když budou hlasovat "vinen podle obžaloby". Je příliš mnoho případů, kdy ve veřejnosti převládá názor, že ke korupci došlo, a přitom nikdo nebyl potrestán. Stačí vzpomenout na "pět českých na stole", zázračné zbohatnutí Stanislava Grosse, zázrak v trezoru pana Kavana atd. atd. Jsem přesvědčen, že kdyby tyto případy přišly před porotu, nebyl by to pro zmíněné protagonisty takový klídek. Spíš by byl výsledek "chládek". Bylo by hezké, kdyby některá politická strana toto řešení začala prosazovat, ale moc iluzí si nedělám. Já osobně bych takovou politickou stranu hned volil. (Krom komunistů, pro ně by to byl jen trojský kůň.)

Předpokládám, že by měla vzniknout nějaká občanská iniciativa, která by začala bojovat za změnu zákonů a systému. Anebo přímo nějaká nová politická strana, která by tuto problematiku vzala vážně (ne jako prapor, pod kterým proklouznout ke korytům).

Návrh a prosazování porotního systému pro soudní případy korupce bych považoval za silný znak důvěryhodnosti.