SPOLEČNOST: Jak média mění a ovládají politiku
Nabídka mediálních titulů je značně širší a ustálenější. Klasická média jsou navíc doplňována a ovlivňována novými formáty – především internetem, informačními technologiemi a začínající digitalizací televizního vysílání. Díky nim se sdělení ke svým příjemcům dostávají mnohem rychleji, interaktivněji a z vícero zdrojů.
Média versus politika
Pro politiky a politiku jako takovou znamená rozptyl mediální scény různorodější možnosti prezentace. Tyto možnosti jsou ovšem ve skutečnosti značně omezené; politika musí v médiích bojovat o své místo s jiným informačně-zábavným obsahem, který je žádán většinovým publikem. Seriózní zprávy ze světa politiky jsou upozaďovány. Političtí aktéři se pak v souboji o zbylý mediální prostor uchylují ke zkratkovitému a heslovitému vyjadřování či populismu. Mnohdy sází pouze na image, jsouce přesvědčeni, že voličstvo nevnímá co politik říká, ale jak to říká. Obal tak vítězí nad obsahem a dochází ke zpovrchnění politiky.
Média obecně referují o politickém dění ve větší míře v době voleb, nebo objevila-li se provokující kauza. Ve druhém případě je politika v médiích tématem číslo jedna. „Hlídací pes demokracie“ disponuje nemalým vlivem. Nezřídka si vynutí výměnu ministra či rovnou pád celé vlády. Poprvé moc médií naznačila aféra Watergate v roce 1972, kvůli níž rezignoval americký prezident Richard Nixon. V České republice se média podílela na pádu vlády Václava Klause v roce 1997, nebo Stanislava Grosse v roce 2005. V českém prostředí ovšem není i vinou absence skutečně nezávislé investigativní žurnalistiky vždy jasné, kdy média hájí principy demokracie, a kdy jiné politické zájmy — už proto, že mnohé otevřené kauzy česká média bez vysvětlení neuzavřela. Média se tak sama stávají politickým nástrojem, což ilustrovala tzv. krize v České televizi v roce 2000.
Nová média
Novou kapitolu vztahu politiky a médií píší moderní informační technologie. Jejich hlavní přínos spočívá v rychlosti a efektivním přenosu informací. Oproti klasickým médiím mají navíc tu výhodu, že umožňují pružnější oboustrannou komunikaci. Příjemce sdělení už tak nemusí být pouhým pasivním konzumentem. Mnozí proto doufají, že nové technologie zúží komunikační propast, která panuje mezi politiky a voliči, a povzbudí participaci občanů na správě státu.
Vznikají pojmy jako e-goverment (e-vláda), jenž označuje vztah mezi občanem a státní správou prostřednictvím moderních technologií, nebo e-demokracie, která je definována jako online spoluúčast občanů na správě země.
Některé myšlenky už byly zrealizovány. S úřady například můžeme komunikovat z domova pomocí elektronického podpisu. Objevují se dokonce náměty, aby občané mohli volit distančně elektronickou cestou. Podobné zkušenosti už má Švýcarsko (kde občané volí pomocí SMS), Estonsko a Anglie. Jelikož progresivní způsob voleb podporuje Rada Evropy, je možné, že se diskuse na toto téma dočkáme brzy i v ČR. První politickou stranou, která elektronické hlasování zařadila do svého programu, se stala KDU-ČSL. Kladně se vyjádřil i Český statistický úřad.
Nová média se o své slovo v politice již důrazně přihlásila. V březnu roku 2004, těsně před parlamentními volbami, teroristé z Al-Kajdy pomocí mobilních telefonů odpálili v Madridu bomby, které usmrtily přes 200 lidí. Spontánní občanská nevole, podpořená vzájemnou bleskurychlou komunikací lidí pomocí mobilů a internetu vyústila v mohutné demonstrace mladých zástupců společnosti, nečekanou volební porážku konzervativců a stažení vojenských jednotek z Iráku vítěznými socialisty (Žijeme v mobilové demokracii?).
Internet a web hraje velkou roli během amerických prezidentských voleb. Mezi lidmi se například virově šíří předvolební e-maily, které díky hromadnému přeposílání oslovují nemalý vzorek voličstva.
Je více než jisté, že pozice médií neslábne, ale posiluje. Jejich dynamický rozvoj naznačuje, že budou mít i v (post)moderní společnosti i politice nezastupitelnou roli, byť v podobě jiných forem, než dosud.
Tento text byl napsán jako krátký výklad tématu Jak (multi)média mění a ovládají politiku pro seminář rétoriky.
