Člověk je člověk, ale mnoho lidí je dav. Každý z nás cítí nebo dokonce zažil ten rozdíl. Můžeme být dobrosrdeční, sebekritičtí a dbalí zákonů, ale jakmile se staneme součástí davu, stane se s námi podivná přeměna. Náhle se neřídíme vlastním svědomím, ale děláme to, co ostatní, a jsme tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jak říká francouzský sociolog Gustav le Bon: Jedinec, který je součástí davu, je o několik stádií civilizačního vývoje níže.

Rozum působí na dav hlavně v negativním smyslu. Na dav nelze působit logickými úvahami, a proto řečníci, kteří dokážou dav ovlivnit, působí na city a ne na rozum. Chceme-li dav přesvědčit, je třeba si uvědomit city, kterými je momentálně dav ovládán, a předstírat sdílení těchto citů. V lidských davech hraje vůdce značnou úlohu. Vůdcové nebývají zpravidla muži myšlenky, ale činu, vycházejí spíše z lidí nervózních a podrážděných.

Čisté a prosté tvrzení bez uvažování a důkazů je jedním z nejjistějších prostředků, má-li se nějaká idea uchytit v mysli davu. Čím je tvrzení stručnější, tím větší má autoritu. Nabývá však skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno.

V davu jsme skryti, jsme jen jeho molekulou a v oblaku anonymity jsme schopni činů, za které se později stydíme. Identifikujeme se s davem a podléháme jeho „kolektivní duši“. Jednoduché ideji, která se ho zmocní.

Dav je velmi nebezpečná forma lidské existence. Bývá agresivní, ničí a rabuje. Panika davu zvyšuje počet obětí při požárech a neštěstích v přeplněných prostorách. Klidnější formou davu bývají demonstrace a manifestace. Každý ví, že demonstrace je úplně jiná než politická schůze v malém sále. Na schůzi očekáváte - a zaznívají tam – myšlenky a programy a bývají zdůvodňovány. Může se zde i diskutovat a prezentovat odlišný názor. Nezkoušejte to však v davu demonstrace. Tam je úplně jiná atmosféra. I řečník ví, že mluví k jedincům v „přechodně nižším civilizačním stadiu“, a tomu se přizpůsobí. Používá jednoduché věty, apeluje na city, opakuje, burcuje. Nebere si servítky. V běžném životě by byl možná považován za vulgárního, ale tady je to ohnivý vůdce. A dav mu aplauduje. Jde o emoce a není náhodou, že se na demonstracích tak často uplatňují herci a umělci.

K čemu jsou tedy demonstrace dobré, když vlády v civilizované společnosti nemění ulice, ale volby? Jednak uvolní napětí, když se tam lidé vykřičí, a také dávají určitý signál vládnoucí garnituře. Často signál matoucí a falešný, protože křičící několikaprocentní menšina je mnohem viditelnější než mlčící většina. Jako signál o mínění lidí k různým problémům v mezivolebním období by byly mnohem vhodnější třeba internetové ankety, kdyby nebyly falšovatelné a zmanipulovatelné. To platí i o sociologických průzkumech. Tam by hovořil každý za sebe svým názorem.

Mějte tedy na paměti, že každá demonstrace je dav. Byly jím konec konců i ty dobré, které nám v roce 1989 přinesly svobodu. Proto pečlivě zvažujte, než někomu propůjčíte do davu svoji osobnost. Než dovolíte, aby vás na čas ovládla kolektivní duše davu. Ať už je to pro jakoukoliv myšlenku. Jste člověkem a měl byste jím zůstat za všech okolností. O svých argumentech přesvědčujte slovy a ne výkřiky.