Před popravou vyvolávali lidi po jménech. Bez odporu. Jiní je točili na ulici na mobil bez opětování palby, zatímco popravovali policistu na chodníku, který přijel na kole k zásahu neozbrojen. Trvalo to v tu chvíli nekonečných deset minut. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl jako černý humor... jenže ono se to fakt stalo. V redakci Charlie Hebdo. Teď jsou, jak to vidím ve zprávách, skoro všichni na světě Charlie. Ty jsi taky Charlie? Ptám se proto, že já ne.

Myslíš, Charlie, že útočníci měli na samopaly a granátomety povolení státu? Že měli zbrojní průkaz? Asi sotva. Jak je to, sakra, možný, když je to přece zakázaný? Aha, zločinec zjevně nedbal nařízení a regulací a zajistil si zbraně bez ohledu na státem stanovená pravidla. Jak je možný, Charlie, že policie nezabránila spáchání trestného činu? No, policie zjevně nebyla na místě včas. A máme tady klasickou učebnicovou kombinaci dvou faktorů, Charlie, které se jako společný jmenovatel táhnou násilnými trestnými činy s fatálními důsledky. Zločinci je fuk, jak tvrdé jsou zákony odzbrojující bezúhonné a netrestané občany, ba dokonce je rád, že mu jde státní moc na ruku a neozbrojené občany servíruje v podstatě à la carte. Zločinec ví, že moment překvapení má na své straně a že jediný, kdo je na místě toho překvapení včas, Charlie, je oběť. A policie, o které se možná domníváš, že občany před násilím ochrání? Ta to přijede sepsat a když to dobře dopadne, možná někoho najde. Nemůže za to, tak to prostě je.

Jsi taky Charlie? Já ne. Já určitě nejsem Charlie. S veškerou úctou a respektem k mrtvým ve francouzské redakci Charlie Hebdo a jejich pozůstalým - nepropadl jsem, omluv mě prosím, davové kampani. Nejsem Charlie, protože vím, že slova politiků co nejostřeji odsuzujících tento čin, že udělají všechno, aby se to neopakovalo, jsou jenom prázdný kecy. Bude se to opakovat a já se budu snažit být připravenější než ty. Jako součást poučení z redakce Charlie Hebdo mám vzkaz pro každého, kdo by chtěl usilovat o životy v místě, kde zrovna budu: JÁ NEJSEM CHARLIE!

Pravdu měl - a to by si měli uvědomit nejen občané ve Francii, které jejich vlády pomalu odzbrojují - Richard Henry Lee, když řekl: „K zachování svobody je nezbytné, aby lidé vždy měli zbraně a také aby se učili, zejména v mládí, jak je používat…“ Ctím toto pravidlo se vším všudy, Charlie. A zatímco ty budeš asi zase lepit pár dní srdíčka na mešity a věřit, že bude líp, já si zajdu na střelnici a vezmu s sebou i děti. Už kvůli nim totiž nejsem Charlie.

Převzato z blogu se souhlasem autora