Až budou naši potomci někdy v roce 2100 zkoumat, jaké změny přinesl začátek právě končícího 21. století, možná si všimnou, že tehdy – kolem roku 2009 – se otřásla dosud bezmezná důvěra v počítačové prognózy.

My dnes opravdu nevíme, co bude v roce 2100, což nepřekvapí. Nás, kteří jsme vyrostli v počítačovém věku, plném vědecky podložených prognóz, spíše překvapí jiné věci. Že nedokážeme prognózovat vývoj hospodářské krize ani v horizontu měsíců. A že, soudě ze zpráv o překvapivě rostoucí ledové čepici v Arktidě, nedokážeme prognózovat ani vývoj klimatu.

Přitom jsme léta žili v přesvědčení, že to vše alespoň v obrysech víme a prognózovat dokážeme. Ne snad, že bychom to měli ze svých prostých hlav, ale říkaly to neovlivnitelné počítačové modely. A to je přece jiná řeč než třeba demagogické sliby politiků, ovlivněné vidinou jen čtyřletého mandátu, že. Není to jiná řeč, neboť ty digitální modely promlouvají ústy lidí.

Nejistotu ohledně krize si užíváme už rok. Nejistotu ohledně polárního ledu vyhrotí nadcházející týdny, doba, kdy jsme si zvykli zaznamenávat každoroční minima. Jak to, že nyní ledový pokryv už dva roky slušně narůstá, když počítačové modely předvídaly šplouchání vln na severním pólu už během našich životů? Co je s projekty, jež předpokládaly lodní dopravu ze Sibiře do Kanady přes severní pól? Co je s modernizací přístavu a železniční trati v severokanadském městě Churchill, jež se mělo stát přístavem budoucnosti?

Aby bylo jasno, rozhodně tu netvrdíme, že klimatické změny nehrozí, že hospodářská krize je jen produktem hysterie ani že digitální modely lžou. Nelze si ale nevšimnout, že víra ve všemocnost počítačových modelů, počítačových simulací a počítačových prognóz je značně nahlodána, možná nejvíc za půlstoletí, co tyto vymoženosti používáme.

Z počítačů jako pracovních nástrojů specialistů se stal pomocník pro každého. Doslova pro každého – včetně šarlatánů a podvodníků.

Před rokem a půl svět žasl, když se dozvěděl o Jérômu Kervielovi, makléři, jenž francouzskou banku Société Générale okradl o pět miliard eur. Jak je to možné? Inu proto, že Kerviel, třicetiletý syn kadeřnice a kováře, ovládal pro nás smrtelníky nepochopitelný elektronický vesmír. Operace s jedovatými finančními deriváty se odehrávají výhradně ve virtuálním světě počítačových modelů, které na závěr složité řady abstraktních úkonů zaručují konkrétní zisk. V praxi, mimo model, nezaručily.

Kerviel je jen špičkou ledovce. Víte, proč jsou v této branži tak úspěšní právě Francouzi? Protože Francie na rozdíl od jiných zemí nikdy neomezila jaderný výzkum a inženýrství. A v době, kdy jsou jaderné pokusné výbuchy ve vyspělém světě už dávno zakázány, znamená jaderné inženýrství především jednu věc – počítačové simulace. Francouzské školy tak chrlí tisíce jaderných inženýrů, rozuměj lidí skvěle připravených pro práci s digitálními modely.

Takový jaderný inženýr – zvyklý „prohánět“ computerem svá čísla – je ideálem univerzálního pracovníka naší éry. „Prohánět“ počítačem své modely může v zásadě stejně dobře coby jaderný výzkumník, finanční makléř nebo třeba tvůrce klimatických hokejkových grafů (dokazujících, že průměrné teploty míří strmě a čím dál strměji vzhůru).

Opět, aby bylo jasno. Rozhodně netvrdíme, že klimatologové vzdali svou profesi ve prospěch jaderných inženýrů. Snažíme se jenom ukázat, jak narůstala společenská akceptace a prestiž lidí, kteří dokážou „prohnat“ počítačem hory čísel tak, aby doložili platnost toho či onoho modelu, prestiž lidí, kterým tu pracovně říkáme „jaderní inženýři“. A dále se snažíme ukázat, co se může stát, narazí-li tyto modelové prognózy na realitu.

Kerviel je dnes ve vězení. Ale kde je modelový obraz roztávajícího severního pólu? Kde jsou modelové teploty slibující u nás subtropy a Saharu? Fakt, že je teď na teploměru nevidíme, samozřejmě neznamená, že vývoj klimatu můžeme pustit z hlavy. Ale jednu věc si připomeňme. Traduje se, že doyen české statistiky Jaromír Korčák začínal úvodní přednášku studentům větou: „Statistika je děvka, nechá se od každého znásilňovat.“ Sděloval tím, že ten, kdo si demagogii „vyfutruje“ statisticky, vědecky, působí přesvědčivěji než prostý tlachal. Dnes vidíme, že pro práci s počítačovými modely to platí dvojnásob.

LN, 29.8.2009

Autor je komentátor LN