Kamarád mi právě teď vyprávěl, že mu nabídli suplovat za starší dámu, jež kvůli obavám z koronaviru odmítá učit. Není přitom ani zdaleka jediná, kdo se polekal! Světem – včetně naší země – totiž obchází strašidlo nákazy. Tak situaci očividně rozumějí lidé, jejichž chování vykazuje známky obrovských obav, neřkuli paniky. Někteří dotyční jako by se rovnou zbláznili. Podle nich už zase ulicemi putuje „morový ďábel“, jak si to představovali jejich předci ve 14. století.

Reagují proto nadmíru zděšeně. Atakují obchody a lékárny, aby vykoupili, co se dá. Prodavači jsou prá schvácení, ale majitelé firem s rouškami či potravinami si mnou šťastně ruce. Vždyť se občas zdá, jako by jim vylekanci chtěli ruce utrhat. Pokud jim tedy zrovna nenabízejí mexické pivo Corona, jehož výrobce připravily nejapné internetové hlášky o „tekutém viru“ o nějakých 170 milionů dolarů.

Smutný příběh strachu se skoro periodicky opakuje: jako když panovaly přehnané strachy z nemoci šílených krav nebo z rychlého šíření ptačí chřipky, čemuž zoufalci „čelili“ rozbíjením ptačích hnízd. Případně když se roku 2000 (stejně jako o tisíc let dřív!) absurdně tlachalo o nadcházejícím konci světa: v posledním případě vcelku nepokrytě proto, aby měli zákazníci větší podvědomý sklon hromadit zboží.

Mezi lidmi a po síti, symbolu pokroku, dnes koluje snadno všelicos. Také všelijaké pověsti, dohady či babské rady, kterak čelit nemoci, o níž dosud příliš nevědí ani nejpřednější odborníci na nakažlivé choroby. Geometricky tak sice naštěstí nepřibývá nemocných, ale emidemiologů ano. I to je vlastně pořádný malér, protože jim náhle naslouchá daleko více vyděšených lidí, než je zdrávo.

Nepříjemně nabobtnalá úzkost, jak bude pokračovat vývoj a šíření neznámé, neviditelné hrozby, je rizikem zdaleka největším. Přílišná bázeň (jak se v historii ukázalo už mnohokrát) může mít totiž daleko pádnější vliv na vývoj lidstva než samotná nákaza. Čínská ekonomika patrně i z těchto důvodů utrpěla značné škody, což dokládá i stanovisko Mezinárodního měnového fondu. Mluví o jejím letošním růstu kolem 5,6 procenta, zatímco ještě v lednu hovořil o procentech šesti. Zmíněný pokles výkonnosti pak zase zákonitě postihne jiná národní hospodářství globalizovaného světa. Obecnou nervozitu na světových trzích naznačuje též sedmiletý rekord ceny zlata na burzách.

Nechci samozřejmě znevažovat legitimní opatrnost. Ta je plně na místě. Koneckonců uzavření některých severoitalských měst, případně zrušení velikých kulturních, společenských nebo obchodních akcí starého kontinentu nejsou opatřeními bez rozumu. Ale přeci jen, z jistých individuálních reakcí na riziko nákazy se vážně může zdát, jako bychom znovu žili v éře morových ran. Jako by černá smrt, také původem z Asie (zčásti rozšířená kočovníky), opět vybíjela třetinu kontinentu.

Právě takového vychýleného myšlení lze přitom snadno zneužít. Všelijak. O byznysu, co významně profituje z vystupňované bázně obyvatel, jsme již mluvili.Svou polívčičku si rovněž nepochybně uvařila mnohá média, která dobrý vědí, jaký druh zpráv nejlépe prodává sledovanost. Nabízí se však i „prodej“ jednoduchých politických řešení. Od zmatku a strachu je totiž už jen pouhý krůček k hledání viníků „moru“, jimiž ve středověku bývali malomocní či Židé. Těm nálepka veřejného nebezpečí, „sociální infekce“ vydržela vlastně až do století dvacátého. V něm se ztrápeným zástupům i v nejvyspělejších zemích dařilo našeptat tak scestné myšlení, že se dobová atmosféra od pověrečného středověku v principu nijak nelišila. Jen byla bohužel opatřeno moderními technikou či metodami průmyslového řízení.

Krizové momenty mají obrovský potenciál. Například v Číně říkají, že jsou nejen nebezpečím, nicméně i příležitostí. Dodejme všem, že příležitostí pro každého. Nezvládnutí vlny migrantů před několika lety vydatně posílilo takové politické proudy, které vysloveně hrají na nízké pudy a nekritické myšlení událostmi frustrovaných vrstev. Pokud by ale nyní, anebo v dohledné době, selhaly stávající elity znovu – což pámbu nedej –, šlo by o infekci nejzávažnější. Naplněnou podbízivými tóny Krysařovy flétny.

Obdobný text publikoval Deník(.cz)