Ve Středozemním moři se v minulých dnech potápěly lodě s běženci. Někdo plánuje záchranné akce, jiný by je zase opakovaně varoval a po neuposlechnutí bez milosti poslal ke dnu. Proč ale ti uprchlíci utíkají právě do zemí Evropské unie, když je to tak rizikové a jistě i drahé? Nemůže být v odpovědi na tuto otázku také náznak řešení?

Tři druhy imigrantů

A kdo jsou vlastně imigranti? S některými máme dlouhodobou zkušenost. Žijí mezi námi uprchlíci z Řecka, mezi jejich potomky údajně patří i pan Konvička. Žijí mezi námi lidé, kteří prchali před válkou v bývalé Jugoslávii. Žije u nás mnoho Vietnamců, i když především kvůli bývalému „socalistickému partnerství“ mezi ČSSR a Vietnamskou socialistickou republikou. Asi každý zná nějakého Ukrajince, který pracoval na stavbě či opravě jeho domu či bytu. Někteří jmenovaní jsou uprchlíci, jiní gastarbeitři (pracovníci ze zahraničí). Ovšem mají jedno společné: Nejdou do České republiky za dávkami, ale za prací, po které je poptávka. Ať už jde o práce ve stavebnictví, o obchodování nebo o provozování stravovacích zařízení. Tyto imigranty řadím do skupiny lidí, kteří se zde chtějí usadit, dokáží se postarat o své živobytí a zapadnou do zdejší společnosti. Ať už jsou vyznáním pravoslavní, taoisté nebo třeba buddhisté - to je mi docela jedno.

Ovšem poslední zprávy jsou o jiných uprchlících. O uprchlících, kteří riskují své životy na chatrných lodích, kteří se tlačí mezi zbožím v kamionech a které občas odhalí policisté a celníci v České republice. Proč ale absolvují tak dlouhou a strastiplnou cestu? Pokud jsou např. ze Sýrie, proč nezůstanou třeba v Turecku? Proč se nesnaží dostat jen do České republiky, ale míří „dál na západ“ či na sever? Nejspíš proto, že jiné země jim nabízejí víc. U nás nemají kromě základního živobytí v detenčním centru (po dobu posuzování žádosti) nárok na nic. Přitom pronásledovaní lidé (tedy ne „ekonomičtí uprchlíci“), kteří nezažádali o azyl v jiné zemi Schengenského prostoru, u nás naději na azyl mají. Sem patří oba zbývající druhy uprchlíků. Jedni jsou pronásledovaní a doma jim hrozí smrt nebo nějaká podobná velká hrozba. Ti se nemusejí mačkat v kamionu až do Německa. Vlastně nemusejí dojet ani k nám. Pokud pocházejí z arabských zemí, nejspíš jim bude lépe třeba ve zmíněném Turecku.

A ta poslední skupina? To jsou často nejspíš také nešťastní lidé. Lidé, kteří se buď chtějí živit sami nebo jejichž hladové břichno vidí v některých zemích EU zlaté prase nebo oslíčka „otřes se“, který se o ně postará. A vyhlídka na získání azylu tam, kde rovnou získají nějakou dávku, je žene do Švédska či jiné podobné země. Těžko se však vlamovat do jiného kulturního prostředí, pokud nejsou ochotní se do něj začlenit. (například ti Číňané s tím, zdá se, problémy nemají)

Koho tedy chceme a co s tím?

Myslím si, že ty, kteří zapadnou do zdejšího kulturního prostředí a zároveň se nesnaží být těžkým batohem na záda místním, tu už máme a dveře mají aspoň pootevřené. Aspoň já jsem rád, že zde pracují Ukrajinci na stavbách (pokud je nedostihl mobilizační rozkaz), Ukrajinky např. v nemocnicích, Vietnamci a Číňané v různých obchodech a provozovnách s čínskými nudlemi. Jsme si vzájemně prospěšní. Stát by neměl nařizovat občanům komu mají pomáhat - povinná charita totiž už není charitou. A proto si myslím, že těmi „chtěnými“ imigranty jsou ti, kteří ostatní nezatíží (postarají se o sebe) ani nebudou své okolí ohrožovat nějakými násilnými prvky své kultury.

Ty ostatní je zapotřebí přestat lákat. Žádné střílení na moři (pokud nejde o ozbrojené nájezdníky), ovšem ani letecký transport na trase potápějící se bárka -> dotovaný byt a přistěhovalcká penze. To není apel na představitele ČR, ale na představitele těch lákajících států. Zrušte „imigrační pobídky“ a imigrace poklesne. Nevíte, co s uprchlíky a jste ochotni za pomoc zaplatit? Dohodněte se se spřátelenou zemí, která je uprchlíkům kulturně blízká (dokud ještě nějaká, která zrovna není v občanské válce, zůstala) na tom, že bude deportované přijímat a začlení je do své společnosti (ovšem asi to nebude zadarmo). Těší mne, že imigrační legislativa je další věcí (hned po zbraňové legislativě), za kterou mohu svoji rodnou zem pochválit.

Ani to však není dlouhodobým řešením. Proč se vlastně ti arabové a afričané snaží dostat do Evropy? Jak to, že u nich není práce? Vždyť v Africe je spousta nerostných surovin, kromě Sahary je i docela úrodná. Možná to bude tím, že se velký evropský trh navenek uzavřel. Uvnitř můžeme obchodovat relativně jednoduše (i když s těžkou byrokracií včetně položkového hlášení pohybu zboží napříč EU kvůli DPH), navenek je „jednotný trh“ uzavřen silnými bariérami. Nejen cly a regulacemi, ale také vnitřními dotacemi, které bezdůvodně zvýhodňují domácí produkci (která je v důsledku dražší a to vše platí občané členských zemí EU, ať už jako spotřebitelé či jako daňoví poplatníci).

Zrušme dotace, zlikvidujme omezení a umožněme ostatním s námi obchodovat. My, obyvatelé Evropy, máme přece na víc. Nemusíme dělat levnou práci u výrobních pásů a obyvatelé Afriky a chudších arabských zemí za ni budou rádi. Pokud se nezbavíme byrokracie a svázaností regulacemi, skutečně nám v budoucnosti bude právem náležet místo levných montérů pro (třeba) čínské velkopodnikatele.

Autor je místopředseda Svobodných