Illusion du Déjà Vu, jak nám ji plasticky líčil pan profesor Vondráček, náš oblíbený psychiatr, se mi stejně plasticky objevila před očima dnes starýma a zesláblýma, po úterním vystoupení prezidenta Klause na konferenci Zlatá koruna. Je nutno splácet co nejdříve dluhy, nechat podniky, aby se vypořádaly s krizí, nerozhazovat, atd.atd.

Velmi moudrá slova člověka, který se asi teprve teď vyplašil nad představou, co nám hrozí. Pravda, trochu pozdě, namístě by bylo podpořit Topolánkovu vládu během celkem úspěšného (až na začátek) předsednictví EU místo podražení spolu se stratégem Paroubkem za celkem tiché podpory komunistů. Namístě pak asi bylo ponechat Paroubkovi možnost sestavit dočasnou vládu do předčasných voleb, protože takto vládne s hlasitou podporou komunistů bez jakékoli zodpovědnosti.

Masivní masáž voličů jsem zažil již ve svých patnácti letech, zatím nevolič, přihlížeje s údivem, jak i moje teta, která mívala restauraci, s nadšením volí KSČ, aby se živnostníci a drobní rolníci konečně ocitli ve slibovaném ráji. Strana slavně zvítězila a jala se na cestě k ráji pilně pracovat. President zakázal svou nenáviděnou agrární stranu a vytvořil omezenou demokracii (lidovou lidovládu!) čtyř stran Národní fronty. Komunisté dostali ministerstva vnitra a obrany, spřáteleného ministerského předsedu a lidem oblíbený ministr zahraničí Masaryk se hodil.

Dva roky se budovalo, znárodňovalo (zestátňovalo), připravovalo k vítěznému únoru za přispění ostatních stran, které si něco takového nepřipouštěly. Národní socialisté v těch dnech žili stranickým plesem, jako pasažéři na Titaniku. A tak lidové milice, policie a armáda za velkého burácení odborů přihlížely demisi několika ministrů, kteří spoléhali na těžce nemocného Beneše, který již podruhé kapituloval.

Pak se úspěšně budovalo, drátovaly se hranice, aby nikdo neuprchl z toho ráje, všichni byli zaměstnaní, všichni plnili a překračovali plány, kromě tanků byl všeobecný nedostatek, sebrali půdu, živnosti, zavíralo se a popravovalo, ke konci se jen vyhazovalo z práce a zavírali se jen mimořádně odolní jedinci, až to všechno zkrachovalo. A my, plni nadšení, jsme cestou k důchodu doufali, že poučená střední generace již bude odolnější než naši rodiče.

Leč právě teď se mi vrací Illusion du Déjà Vu . Masírován sliby o třináctém důchodu, který ve skutečnosti představuje 2 400 Kč jednorázově, pokud lze jakékoli sliby brát vážně dle Škromacha, ohrožován stávkami a obrovským růstem státního dluhu (ale i mého, nezapomeňme i my, kteří si nepůjčujeme v bankách na blbosti a spoříme si na zbytek života a na pohřeb), čekám, že se někdo mocnější než já ozve a bude varovat před naplněním znovu zažité situace. Místo KSČ teď slibuje a lže sociální demokracie za tiché a šetrné asistence KSČM, která má své jisté a nemusí vyhazovat miliony, špinavou práci udělá užitečný idiot Paroubek a oni ho pak odmění jako Laušmana. Seberou zase všechno, abychom žili v ráji a důchodcům zdaní důchody, aby na to bylo (moji rodiče daň z důchodu platili).

Ale ti mocnější než já valí před sebou svou kuličku a bojí se, aby o ni nepřišli. Pilně pracují i na podněcování závisti, jak se jim na náš úkor dobře vede. A president sice poněkud pozdě ekonomicky varoval, ale jeho politická orientace je více než pochybná. A demise ministrů nebude potřebná, vždyť budou všichni z jedné Strany.

Velice rád bych se mýlil, jak rád, ne kvůli sobě, ale kvůli dětem a vnoučatům. Zatím jsou ještě volby svobodné, bylo by možné vyjádřit svou vůli. Jen se obávám, že co vidí starý důchodce, odmítají vidět lidé mladší a mnohem vlivnější. Ostatně nemusím být příliš zvědav na výsledky diskuse, pokud tyto řádky spatří světlo světa.