I dospělí si mohou hrát. Ano, tuhle knihu napsal už dávno Eduard Bakalář. Ve své době to byl v českých poměrech bestseler a nedávno ji rekvizitáři (asi náhodou) šoupli do záběru v jednom soudobém seriálu, čímž prokázali její nadčasovost - mnoho domácností ji stále v knihovničce má. A čím dál víc dospělých si také hraje. Jenomže jinak, než pan Bakalář navrhoval.

Stačí se porozhlédnout kolem sebe v metru, autobuse, vlaku. Oči zaostřené na displej, a už se cvrnká do barevných kuliček, prolézá bludištěm nebo pálí z paprskometu či míčem na bránu.

Trénuje se tím postřeh a jemná motorika, někdy i taktika. Prý. Prý samé užitečné věci. Pro jednotlivce.

Ale o tomhle Bakalářova kniha nebyla. Tehdejší hry a hlavolamy měly napomáhat k sebepoznání a k lepšímu chápání mezilidských vztahů. Z podobného soudku byla i kniha Petra Hory Prázdniny se šlehačkou. Kolektivní hravé blbnutí, posilování vztahů.

Z ryze studijních důvodů - neusmívejte se -, z ryze studijních důvodů jsem před pár měsíci zabrousil na esenci všech her, na hry s porno tématikou. Odmítl jsem ty, kde je nutno se nejprve zalogovat. Na to mám svůj počítač a své soukromí příliš rád. Co pak ty zbývající hry po mě chtěly? Čím mě měly vzrušit? Jeden typ: člověk zběsile kliká myší a až udělá dost kliků, postoupí o jeden krok. Druhý typ: člověk šoupe myší sem a tam, čímž nakonec postoupí o jeden krok k dalšímu šoupání myší. Bylo tam i klikání na jednu z nabízených odpovědí. Budiž, to bych bral jako lekci angličtiny, i když se obávám, že spoustu výrazů bych v reálném rozhovoru použil jen zřídkakdy. Po proklikání odpověďmi nakonec došlo na zběsilé klikání nebo na šoupání myší. Musel jsem odbíhat do studené sprchy a třít se froté ručníkem, abych zapudil vrcholné erotické vzrušení? A víte, že ani ne?

Budu příště něco pěstovat na farmě nebo budovat vesnici? Na to mám svůj volný čas příliš rád a spolu s legendárním soudruhem s plakátu odpovím: „Ne, raději knihu!“

V etologii známe takzvané výplňové chování, někdy zvané stereotypní. To jsou ta zvířata bezcílně přecházející podél mříží, prasata donekonečna olizující kovové hrazení. Výplňové chování je projevem nudy, stresu z nemožnosti zvolit si jiný typ chování. Výplňové chování je znakem nedobrých podmínek chovu. Kdykoli vidíme oči upřené na displej a prst hbitě reagující na pohyb barevných kuliček nebo na plazící se barevné hádky, vidíme typické výplňové neboli stereotypní chování člověka uzavřeného do vlastní bubliny, odmítajícího vnímat svět a další lidi kolem sebe. Začíná to u dětí, nyní i u hodně malých dětí. Není někde chyba?