Postupné odhalování finančních toků v Sazce je jen potvrzením toho, co se děje v celém státě. Spojení manažerů, právníků, novinářů a kontrolních orgánů na celkovém čerpání shromážděného nesoukromého(!) bohatství, je parazitismus, který se ve státním rozměru aplikuje, obdobně jako tomu bylo v Sazce, skoro všude. Nesprávně se nazývá „rozkrádáním“. Nesprávně proto, že není zlodějnou v pravém slova smyslu podle platných zákonů, a proto není ani odhalován, ani stíhán. O trestné činy se skutečně nejedná. Jak nonšalantně uvedl prominentní advokát JUDr. Sokol, řada pokusů o trestní stíhání musela být zastavena s nemalou náhradou škod stíhaným, které musela zaplatit státní pokladna našimi penězi.

„HUŠÁKISMUS“ je jistě nemorální a neetické jednání, jednání někdy i ve zlé víře, ale státní zástupci i policisté skutečně nemají žádné nástroje stav změnit. Musíme opakovat, že nemorální a neetický čin není činem trestným. Navíc pokud už vůbec dojde k nějaké korupci v systému přerozdělování nesoukromého bohatství, velmi těžko se dokazuje jakákoliv korupce bez možnosti zkoumat: jak byl nabytý majetek zaplacen, zda došlo k nějakým daňovým únikům nebo zda dokonce došlo k praní špinavých peněz.

Žádného vyšetřování se „hušákismus“ nemusí obávat. Ani jeho pohrobek „fejkismus“ ne. Vyplácené peníze jsou čerpány v obrovských sumách zcela legálně ať už pro hlavního manažera nebo jeho spojence a dokonce úhrady napojených novinářů nelze prohlásit za úplatky, protože obvykle se vykazují jako nákup skutečně provedené reklamy v listu, kde novinář/ka pracuje. Zda mu tam za získanou reklamu vedení listu udělí mimořádné (a logicky i zdaněné) odměny, to není oficiálně korupce. A pokud on (či ona), nadšen inzerentem, píše léta zkreslující oslavné články na manažera a jeho suitu, tak to také není zakázáno a není to trestné.

Začarovaný „hušákovský“ kruh je v kdejaké státní instituci a je symbolem českokapitalismu, který Evropská unie známkuje: Čtyři mínus. Po éře tunelování privatizovaných jednotek přišla druhá vlna nezákonných „berkovských“ bankrotů a nakonec po zásahu EU a změně insolvenčního zákona pak nový systém sofistikovanějšího bohatnutí: „Hušákismus“. A to na nesoukromých zdrojích všeho typu a přerozdělováním tohoto bohatství vybraným jedincům zcela v souladu s existující legislativou. Více než kapitalismus to připomíná feudalismus. Skutečný přínos aplikovaného „hušákismu“ je logicky záporný a čerpá veřejné zdroje mnohdy tak dlouho, až dojde ke zhroucení vyčerpávané jednotky, jako se tomu stalo v případě Sazky. A stalo by se to i u jiných organizací, kdyby jejich ekonomický krach nebyl oddalován stále většími a většími přítoky peněz ze státní kasy nebo uvalenými poplatky, pseudopojištěními a zvýšenými daněmi.

Viníkem stavu jsme my občané a všichni „TI“, které jsme si zvolili. A proč je naše volba stále tak tragická? Protože naše znalost politiků není naší znalostí, ale tou, kterou nám média do našich hlav implantují. Víme jen to, co média chtějí, abychom věděli. Politiky nepotkáváme (jen málo) a o jejich skutečné morálce, postojích a názorech nevíme téměř nic. Volíme tak jen herce novinářského nebe a upachtěných stranických seznamů, které sestavují morálně stále stejní lidé. Jen občas se proto na takovém seznamu objeví dobrý člověk.

Jako občané jsme poráženi stejně jako kdysi ti sedláci u Chlumce, vysáváni jako za habsburských císařů a nakonec se vzájemně sobě vyhýbáme z pocitu beznaděje a občanské frustrace, která nás obklopuje. Jenomže nikdo z Evropské unie nás nespasí. Ostatně eurozóna má plné ruce práce sama se sebou. Nikdo nepřijde, aby za nás udělal tzv. pořádek. Sázky na „osobnosti“, co budou vládnout tvrdou rukou, dějiny znají jako sázky v konečném zúčtování pro občany tragické. A řešení?

A co bylo příčinou tzv. arabského povstání v Tunisu, Egyptě, Libyi, dále v Jemenu, Bahrajnu nebo Sýrii? IT komunikace nespokojených. Komunikace přes facebook, twitter a email. Komunikace s cílem společného postupu. Komunikace s vyjasňováním si možností a vyjasňováním si cílů. Komunikace jakkoliv nesourodá, ale trvalá a především téměř necenzurovaná. Komunikace proti oficiálním doktrínám a servírovaným lžím. Komunikace, na jejímž konci začal odpor proti systémům, které svým protiobčanským zaměřením volaly po ukončení. Jenom trvalá vnitřní komunikace strhne mediální masku falešným prorokům a nositelům „hušákismu“. Česká IT komunikace může generovat nové politiky jak v nových, tak ve starých stranách. A nové lidi potřebujeme. Omyl typu Věci veřejné ignorujme. To není strana, která by byla výsledkem občanské IT komunikace. To je manažerský projekt kmotrů se všemi důsledky, které ideologicky u zrodu této strany stály. Podle toho to také dopadlo.

Pro poznámky a odkazy či návrhy je moje komunikační adresa na twitter.com/rudolfmladek