„Máš nepřátele? Fajn. To znamená, že jsi něco už dokázal.“
Toto není věta nějakého nabubřeného frajera, který těží z toho, že žije na výsluní moci nebo peněz. Ta věta je z facebookového profilu šestnáctiletého kuchařského učně z vesnice u Žďáru nad Sázavou. Kluka, který se chtěl stát dobrovolným hasičem, který dělal parkour, kterého přátelé popisují jako dobrého kamaráda a zábavného společníka. Ale hlavně je to věta velikého hrdiny – věta člověka, který nasadil svůj život za život spolužačky. V úterý 14. října ráno vpadla do jeho školy žena, opakovaně se léčící ze schizofrenie, která už jednou pobodala ve škole člověka a vzala si rukojmí. I tady zaútočila nožem a vzala si dívku jako rukojmí. A Petr ji bránil. Proti starší a zkušené psychopatické útočnici byl asi bez šance – ale spolužačce život zachránil.
To, co udělal, je v našem prostředí neběžné a nestandardní. Neschovával se za nic a za nikoho, rozhodoval se sám, riskoval a…
Spousta lidí možná řekne: „… a doplatil na to.“ Ale NE, opak je pravdou! Petr zvítězil! Ubránil bezbrannou holku před psychopatickým vrahem – a to je veliké vítězství. Tomuto vítězství podřídil všechno – i svůj život. A tomuto vítězství i zaplatil vším, ano, i svým životem. Nedělal to kvůli čumilům, ani kvůli komentátorům, a ti teď budou jeho čin zlehčovat. Budou jeho čin zlehčovat, až jej úplně zprofanují, a budou psát desítky článků o ubohé nemocné, určitě i týrané a diskriminované vražednici, jen aby jeho čin devalvovali.
Vím, že rodině nikdo ničím a nijak Petra nevynahradí – sám jsem si v mládí úmrtím v rodině prošel. Přál bych jim však alespoň to, aby v očích lidí, kteří jim budou kondolovat, cítili hrdost a obdiv na to, co Petr udělal. Já ho obdivuji.
Jsem si vědom, že se okamžitě semkne celá naše sluníčková scéna a začne štěkat na kráčející karavanu. Nic však nemohou udělat s tím, že Petr hrdinou je. Ve zprávách byly fotografie Petrových spolužáků, smutných, zdrcených. Je to pro tak mladé lidi surový kontakt s odvrácenou stranou života. A oni si, doufám, uvědomí, že ve společnosti je něco špatně, pokud má násilník větší práva a sympatie než útočník. Pokud propustíme šílence, který chtěl vraždit, aby to mohl zkusit zopakovat, pokud podporujeme ty, kteří uřezávají hlavy a marginalisujeme jejich oběti, pokud podporujeme zloděje na úkor okradených. Uvědomí si, že tohle jde prosadit ve společenství duševních a duchovních mrzáků, ale ne tam, kde jsou cílevědomí a sebevědomí hrdinové. Ti, kteří se nebojí toho, že mají nepřátele – protože je jim to signálem, že něco dokázali. Jako Petr. Modlím se za něj.
Autor je starokatolický kněz
V Jablonci n. N. 14. X. AD 2014