V současné době probíhá na území Prahy již osmý ročník festivalu s gay, lesbickou, bisexuální a transgenderovou tématikou Prague Pride. Letošním tématem je rodina. Akce vyvrcholí v neděli tradičním průvodem.

Jak uvedla organizátorka festivalu Hana Kulhánková, letošním tématem Prague Pride je rodina a manželství. Ačkoli přiznávám, že jsem z pozice konzervativce zastánkyní zatím stále ještě většinového „mužsko-žensko-dětského“ uspořádání rodiny, nemám s debatami ohledně umožnění sňatků gay a lesbických párů sebemenší problém. Zvláště pokud budou sexuální menšiny ctít slogan své kampaně: „Jsme fér.“ Pokud je mi totiž známo, leží návrh příslušného zákona v Poslanecké sněmovně, o jeho osudu rozhodnou férově lidem zvolení zástupci lidu. Jen si nejsem jista názorem paní Kulhánkové, podle kterého se zisk 70 000 podpisů podporujících manželství gay a lesbických párů rovná velké podpoře většinové společnosti.

Mnohem více mě ovšem zaujalo oznámení organizátorky akce týkající se Pride byznys fóra. Jeho cílem má být propojení firem s tématikou gayů a leseb. Fórum se má zabývat tím, jak se cítí gay nebo lesba ve firmě. V jeho průběhu by se rovněž mělo řešit, jestli mají gayové a lesby stejné benefity jako heterosexuální zaměstnanci a jak jsou nastaveny podmínky pro lidi, kteří jsou „trošku jiní“. Nepochopila jsem totiž, zdali má paní Kulhánková konkrétní informace o diskriminaci „trošku jiných“, nebo se snaží vyvolat umělý problém ve smyslu, co by se stalo, kdyby... Osobně zastávám názor, že gayové a lesby by se měli ve firmě cítit stejně, jako všichni ostatní zaměstnanci. Zároveň ale musím uznat, že netuším, zda se tomu tak dělo, případně děje v mnou řízených institucích. Nikdy jsem totiž nepátrala po sexuální orientaci mých kolegů a podřízených. Nebo bych snad měla? Kromě toho si myslím, že pocity a city každého z nás jsou nikoli univerzální, ale individuální. Stejné je to pak s benefity „trošku jiných“. Vychází paní Kulhánková z konkrétních případů, což by bylo fér, nebo se snaží předejít něčemu, co doposud neexistuje?

Osmý ročník Prague Pride pak bude ukončen v neděli tradičním pochodem, jehož trasa povede z Václavského náměstí na Letnou. „Trošku jiná“ komunita bude mít možnost se sejít s rodinami, přáteli. „Chceme ukázat, že v české společnosti žijí různí lidé. Je jeden den, kdy jsme spolu a radujeme se. Poukazujeme na to, že nejsou všechny zákony, které umožňují gayům a lesbám žít plnohodnotný život jako heterosexuální většina,“ řekla paní Kulhánková v této souvislosti na ČT24.

Nad tímto vyjádřením bych se dovolila pozastavit. V první řadě k tomu, abychom v Česku věděli, že u nás žijí různí lidé, není potřeba organizovat průvody. A nevidím sebemenší důvod, proč by se příslušnici sexuálních menšin, jejich rodiny a přátelé, nemohli radovat a chodit pěšky z Václavského náměstí na Letnou klidně obden. Pravda, ne pokaždé by u toho byly televizní kamery a řada politiků…

Podstatně více ovšem upoutala moji pozornost poslední věta paní Kulhánkové o tom, že nejsou všechny zákony umožňující žít gayům a lesbám stejně plnohodnotný život jako heterosexuální většině. Jsem totiž přesvědčena o tom, že plnohodnotný život každého z nás není dán ani tak kvalitou legislativy, která často vyděsí i heterosexuála, ale především schopnostmi každého jedince vyrovnat se s jeho nástrahami. Pokud tomu paní Kulhánková nevěří, zvu ji tímto na společnou návštěvu několika domovů pro seniory či sociálních zařízení, které v Praze máme. Bude to fér!

Převzato z blogu se souhlasem autorky.