SPOLEČNOST: Hospic – důstojný konec života.
Hospic tedy znamená alternativu k euthanazii. Debata, která se rozvinula po návrhu poslanců k uzákonění euthanazie, je jistě správná, společnost by si měla vyjasnit základní otázky života. Radikálnější názor je presentován slovy: “Člověk je svobodná bytost a má právo rozhodovat se sám svobodně o ukončení svého žití.“ Zamysleme se nad opakem – může člověk svobodně rozhodnout o svém zrození? Vznik dalšího lidského života je obvykle aktem svobodné vůle dvou jedinců opačného pohlaví – to, co vzniká, svobodnou vůli nemá, tu teprve nabývá věkem. Dalším aktem svobodné vůle je to, že tito jedinci se mohou rozhodnout, že další život nevznikne. Zákonodárci na to pamatovali a legislativně tento proces upravili. Bohužel tento zákon měl již při svém vzniku v sobě ukryto malé čertovo kopýtko, potrat měl být proveden ze zdravotních důvodů, později se připojily ve vší tichosti důvody sociální. Protože lidská společnost má tendenci opakovat stále svoje minulé chyby, můžeme s úspěchem předpokládat, že zákon o euthanazii bude obsahovat řadu různých pojistek proti zneužití, ale po nějaké době se tam ve skryté formě objeví i sociální důvody k euthanázii. Ad absurdum – za nějakou dobu může přijít návrh na to, že po dosažení určitého věku člověk povinně musí požádat o euthanazii. Zdůvodnění budou jistě konvenující ekonomickému pohledu na život – staří lidé již nevytváří hodnoty, pouze spotřebovávají společenské prostředky a musíme šetřit a prostředky vynakládat pouze na to, co se obrátí v následný prospěch, tedy zisk. To, co zisk nevytvoří, je tedy zbytečné a musíme se toho zbavit.
Byl jsem účastníkem několika diskusí o euthanazii. Vždy mě fascinovalo, že většina účastníků byli dvacetiletí studenti, kteří vášnivě obhajovali legalizaci euthanazie. V jejich očích byl konec života tak daleko, že to ani nedohlédli. Proto jsem je chápal a snažil jsem se jim vysvětlit i pohled z druhé strany. Je totiž přirozené, že staří lidé o smrti mluví více než mladí, všichni známe dědečky a babičky, kteří prohlašují „už abych tady nebyl“. Na druhou stranu víme, jak se radují z každého dalšího dne, ale s podmínkou, že se mají o tuto radost s někým podělit. Nejčastěji je to rodina, ale moderní doba stále více komplikuje tradiční rodinný život například tří generací pod jednou střechou. Proto vznikly různé formy domovů, penzionů a dalších zařízení. Ty bohužel slouží pro zdravé, s vysokým věkem přibývají nemoci a zbývá jenom nemocnice. Ta může poskytovat léčebnou péči, ale nemůže nahradit to ostatní – rodinu, přátele a zázemí. Čím více se blíží konec života, tím je tento problém palčivější. Bohužel není v silách akutních nemocnic vyřešit tuto situaci a ani léčebny dlouhodobě nemocných mnoho nezmohou, jejich cílem je pacienta doléčit a předat buď domů nebo do sociálního zařízení.
Hospice splňují všechny podmínky pro to, aby jejich klienti dožili v důstojných podmínkách, aby s nimi bylo zacházeno tak, jak si lidská osobnost zaslouží. Navrhuji, abychom místo debaty o tom, jak a za jakých podmínek bude lékař ukončovat lidský život – mimochodem zeptal se někdo lékařů, zda by nechtěli v nadúvazku nebo jako specializační obor zastávat funkci kata? – podporovali hospice, ať již kamenné nebo formou domácí hospicové péče. Zarážející je pro mne návrh ČSSD, že získají mladé voliče na téma euthanazie. Doporučil bych jim ještě získat další voliče tím, že budou žádat znovuzavedení trestu smrti. Fascinuje mě, jak se i otázka konce lidského života může stát předmětem politického kalkulu, jak získat další hlasy voličů.
Proto doporučuji, abychom se v těchto dnech všichni zamysleli alespoň chvilku nad tím, že nevyléčitelná nemoc může postihnout každého z nás, a zvážili si, zda chceme, aby náš život byl ukončen rukou lidskou, nebo Boží za důstojných podmínek. Lékařská věda je stále úspěšnější v léčení nemocí; ale nemoc někdy vítězí. To je bohužel stále trvající stav a nevěřím, že se změní. Život zkrátka začíná a končí, platí to pro nás všechny a je pouze na nás, abychom zajistili takové podmínky, aby život končil důstojně.
ředitel Hospice Štrasburk