Cestou k prosperitě národa je jeho všeobecná vyspělost

Poctivost je odedávna vysoce ceněnou lidskou vlastností a je chápána jako jeden ze základních předpokladů prosperity a hospodářské stability. Není náhodou, že bohaté země jako Švýcarsko, Švédsko nebo Dánsko bývají považovány za velmi poctivé.

V ekonomii je ovšem s veličinami jako poctivost velký problém. Nelze je přímo měřit. Nedávno však byla publikována rozsáhlá výzkumná práce zvaná Občanská poctivost napříč glóbem (Civic Honesty Around the Globe, autoři Alain Cohn, Michel André Maréchal, David Tannenbaum a Christian Lukas Zünd). Myšlenka práce je velmi jednoduchá: na různých místech světa zanecháme větší počet záměrně „ztracených“ peněženek a spočítáme, kolik z nich se vrátí. Peněženky obsahují navštívenku s e-mailovou adresou, klíč, nákupní seznam a menší finanční obnos. V případě České republiky to bylo 170 Kč. (V jedné variantě výzkumu se používaly i peněženky bez peněz.)

Výzkum byl rozsáhlý, jen v samotné České republice bylo v Praze, Plzni, Liberci, Ostravě, Olomouci a v Brně „rozeseto“ celkem 400 peněženek. Na celém světě pak dohromady více než 17 000. Skutečně rozsáhlý výzkum, který splňoval náročné metodické požadavky na statistickou významnost.

Na tomto místě čtenář již zřejmě netrpělivě očekává, jak Češi obstáli v globálním srovnání poctivosti. Obstáli velmi dobře. Peněženek, které obsahovaly peníze, se výzkumníkům vrátilo celkem přibližně 78 procent. Lepších výsledků (nepatrně) dosáhli jen Norové, Švýcaři, Novozélanďané, Švédové a Dánové (83 procent vrácených peněženek). Naopak nejméně poctivé trio zemí zahrnovalo Mexiko, Keňu a Peru. Čína s 21 procenty vrácených peněženek se rovněž neumístila skvěle.

Střádání poctivosti pro nejbližší

Zájemci o kompletní žebříček si mohou celý text i grafickou přílohu snadno najít na internetu, pokud do vyhledávače zadají jména výzkumníků a název práce. Vraťme se ale k otázce, která i vás jistě napadla: když jsou Češi tak poctiví, proč nejsou bohatí jako Švýcaři, Švédové, nebo aspoň Novozélanďané? Že by výjimka z přísloví o poctivosti, se kterou nejdále dojdeš?

Autoři věnovali pozornost příčinám rozdílů v pozorovaných hodnotách. Zjistili, že z geografických faktorů hraje roli zeměpisná šířka: lidé dále od rovníku bývají poctivější – nicméně stále není vysvětleno, proč tomu tak je. Dalším významným faktorem je výskyt nakažlivých a parazitických nemocí (tuberkulóza, tyfus, malárie, lepra, leishmanióza atd.). Tento údaj zřejmě koreluje s celkovou vyspělostí dané země.

Zajímavější jsou kulturní rozdíly. Vyšší podíl protestantů znamená více poctivců. (Hypotéza: protestanti nemají tu „výhodu“, že se mohou od hříchů očistit zpovědí.) Jazyky, které nedovolují vypouštění osobních zájmen ve větách – totéž. (Hypotéza: nutnost používat osobní zájmena znamená větší důraz na individualitu, větší zodpovědnost a větší poctivost.)

Nejzajímavějším kulturním rysem ovlivňujícím poctivost jsou rodinné hodnoty. Čím silnější jsou rodinné vazby v dané kultuře, tím méně poctivců! To může vypadat překvapivě. Ve skutečnosti jde o to, že v zemích, kde nefungují dobře státní instituce, se lidé musejí více spoléhat na rodinu a příbuzné, neboť nemají jinou možnost. Poctivost si pak „střádají“ pro své blízké; od cizích nečekají nic moc dobrého a sami jednají obdobně.

Z institucionálních faktorů je důležité, jak dlouho funguje v dané zemi demokracie. Dlouhá demokratická historie je pro poctivost přínosem, stejně jako institucionální omezení moci vlády. Limity vládní moci jsou dalším prospěšným faktorem: i ve vyspělých zemích platí, že na vládu je třeba dát si pozor. Kupodivu není důležitá nezávislost soudů ani váha ústavního soudu.

Bez silného domácího kapitálu

Co je však velmi důležité: jaké bylo procento absolventů základních škol – ale pozor, v roce 1920. Jinými slovy, zdali zkoumaná země byla vyspělá už před sto lety. Z celkové kombinace výsledků se zdá, že je to právě všeobecná vyspělost národa, která vede k vyšší úrovni poctivosti a zároveň prosperity. Této vyspělosti se daří v demokratických podmínkách a nelze ji „vypěstovat“ uměle zrychleně.

Z tohoto hlediska jsou na tom Češi poměrně dobře, neboť byli vyspělým národem již před více než sto lety. Proč nejsme bohatí, jak bychom si přáli? Protože od roku 1989 ještě nevznikla silná vrstva domácího kapitálu, zní samozřejmá odpověď (která již není obsažena v citovaném výzkumu.)

Nabízí se další otázka, proč je česká politická situace dlouhodobě tak neuspokojivá a proč jsme v žebříčku vnímání korupce Transparency International na 57. místě. Švýcarsko je na mnohem lepším, 7. místě, přičemž výsledky testu poctivosti nejsou statisticky rozlišitelné od českých.

Švýcarská demokracie ovšem funguje ve své současné podobě již od roku 1848, kdy země přijala novou ústavu. Je možné, že všechno je jen otázkou času. Česká demokracie možná také potřebuje zásadní systémový „upgrade“ a pak ještě několik desetiletí vývoje. Jenže čekat tak zoufale dlouho, komu by se chtělo?

LN, 27.6.2019

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.