Nebuďme překvapeni entusiasmem mladých středoškoláků, možná i žáků základních škol a jejich aktivitou, se kterou následují výzvu švédské studentky Grety Thunbergové k pátečním stávkám pro budoucnost. Již od počátku tisíciletí, a souvisí to i se vstupem do Evropské unie, jsou jedinými politickými ideology, kteří mají přístup na základní školy, představitelé „zelené“ politiky.

Ještě před dvaceti lety chodili na přednášky environmentální výchovy přímo reprezentanti strany zelených, během let se však zrodilo množství neziskových environmentálních organizací, které za nejrůznější granty tyto přednášky z environmentální výchovy ve školách organizují.

Není divu, že v minulosti navrhovali zelení politici přesunout hranici volebního věku na šestnáct let, protože u této věkové hranice měli největší podporu. Byli představiteli jediné politiky, které děti školou povinné viděli naživo, téměř každý týden a ještě s krásným tématem ochrany přírody.

Média v minulosti mnohokrát skandalizovala politiky ostatních stran, kteří vystupovali na té či oné střední či vysoké škole, a jakýsi rektor se pyšnil tím, že prezidentovi, tedy politikovi, zakázal vstup na vysokou školu.

„Politika do škol nepatří“ se stalo všeobecně uznávanou zásadou. Ale environmentální výchova přeci není politika, a tak tu máme Pátky pro budoucnost. Zeptejte se svých školou povinných dětí, zda někdy od aktivistů z neziskovek slyšeli v hodině environmentální výchovy o tom, že nezmění-li lidstvo své chování, nemůže planeta přežít. Nebo o tom, jak aktivisté při hodině zatemní okna a sfoukávají svíčku za každý vymřelý zvířecí druh, až zhasnou svíčku poslední… a nastane tma. A takhle dopadneme! „Zelený pochod školami“ – tak by se dala parafrázovat strategie, která byla před více než šedesáti lety uplatněna frankfurtskou školou a jejími levicovými představiteli ve Spojených státech jako dnes již triumfální „pochod institucemi“. Výsledkem tohoto po několik generací infiltrování amerických institucí (úřady, školy, soudy) levicovými a progresivistickými ideami je dnešní Amerika, kterou se pokouší zachránit Donald Trump a jeho konzervativní a venkovští voliči. Ti si jako poslední ve Spojených státech uchovali smysl pro normalitu a zdravý rozum.

Tak jak se povedl filozofovi Herbertu Marcusovi jeho „pochod institucemi“, tak se povedl zeleným „pochod školami“. Není to problém pouze České republiky, ale celé Evropské unie. A protože ve starých zemích EU začali s environmentální výchovou mnohem dřív, mnoho dnešních západoevropských politiků šestnáctiletou Gretu opravdu obdivuje. Což je v našich končinách něco zcela výjimečného, resp. omezujícího se pouze na představitele strany „zelených“.

Není smyslem tohoto textu odsoudit environmentální výchovu či ochranu životního prostředí, ostatně sám jsem podobný obor postgraduálně vystudoval, ale ukázat na politický vliv na studentskou duši, který politici tradičních stran vlastní korektností zcela prohráli.

Autor je senátor za ODS

Právo, 25.11.2019