... se rozléhají celým internetem a okolním vesmírem. Ti nejradikálnější odpůrci Václava Klause dokonce uvažují o tom, že požádají firmu Diag Human o sponzorský dar, za který by tyto své výlevy nechali vypálit na DVD a vyslali je po amerických a případně i sovětských sondách do vesmíru.

Václav Klaus má tu nepříjemnou vlastnost, že občas dokáže říct natvrdo to, co si opravdu myslí. Věc to je u politika celkem nebývalá a není žádného divu, že to ostatním politickým korouhvičkám nesedí. Správné přece je otáčet se tak, jak vítr věje.

Přeje si americká strana zahálit jednání o radaru? Ale jistě, socdem vláda ráda vyhoví a podrží. Když ale najednou Rusy sponzorovaní hladovkáří oblbnou národ a ten se zdá býti protiradarovým, tak korouhvička Paroubek otočí o 180°. To byl ale jen příklad.

Budu bit, ale říci to musím. Zatímco Václav Havel se do dějin tohoto národa zapsal hlavně plamennými proklamacemi a úvahami o všehomíru, tak Václav Klaus se zapsal veskrze praktickými činy. Třeba již získáním předsednického křesla v OF, za což ho mnozí, a především Martin Bursík, dodnes krvavě nenávidí. Pak následovalo založení ODS a až do nástupu Mirka Topolánka byla také ODS největším nepřítelem salónních levičáků, jejichž je již výše zmíněný Martin Bursík exemplárním reprezentantem.

Další praktické kroky VK pak levičáky zcela konsternovaly. Zatímco oni si představovali, že výrobní prostředky, tedy firmy, podniky a podobně, zůstanou i nadále "v rukou lidu", proradný VK je úlisně věnoval československému obyvatelstvu s prapodivným zdůvodněním, že toto obyvatelstvo se o vznik těchto hodnot nejvíce zasloužilo, a proto by z nich mělo mít i prospěch. Někteří ovšem uvěřili podvodníkům, ze kterých jsou mimochodem dneska ministři, a o své dva tisíce "tvrdé měny" přišli.

Před dvanácti lety se pak naskytla jedinečná šance k útoku na VK, který se stranické kase příliš nevěnoval. Byla to od něj velká nezodpovědnost, protože každý ví, že ministerský předseda postkomunistické vlády nemá celý den lautr nic na práci. Dopoledne hraje golf a odpoledne vysedává u bazénu se sklenkou v ruce. Co pak dělá večer, to ani nelze popsat. Takže místo vysedávání u bazénu se Klaus měl raději věnovat těm sponzorům, aby na něj Ruml s Pilipem nemohli. Ovšem i tato rána - umocněná pak "tatíčkovským" Rudolfínským projevem Václava Havla, který je tak unikátní, že ho VH ani nevystavuje na svých webových stránkách prostě proto, aby ho lidé zbytečně neokoukali a mohl být zachován příštím generacím – ho nepoložila.

A dnes? Klaus udělal to nejlepší a nejrozumnější, co udělat mohl, ale současně tím poskytl lidem posedlým antiklausovskou obsesí krásnou záminku, jak ho kamenovat. Tak třeba na tomto blogu to je asi dvacet nicků, ovšem kolik to ve skutečnosti je existujících lidí, to nevím. Asi je to číslo nutné násobit koeficientem 0,75. Tak těm všem bych chtěl vzkázat, že samozřejmě o suverenitu přicházíme a přicházíme o ni vlastně celé dějiny. Měření času, další míry a váhy, abeceda, v novější době třeba TCP/IP nebo standardy mobilních přenosů hlasu a dat, to vše jsou ztráty suverenity. Tady se musíme podřizovat mezinárodním zvyklostem a standardům. A podřizujeme se ochotně a rádi, protože jinak by naše mobilní telefony byly v cizině hluché a podobně.

Ovšem v jistém okamžiku se ztráta suverenity začne zakusovat do samotné podstaty nezávislého státu. A je teď na každém z nás, aby posoudil, nakolik se ho ztráta suverenity způsobená LS dotýká. A k tomu použiji jeden příměr. Pokud hodíte žábu do umyvadla s vařící vodou, žába z ní vyskočí. Pokud ale pod umyvadlo, kde ve studené vodě plave žába, dáte lihový kahan a začnete vodu pomalu ohřívat, tak žábá cítí, že se voda otepluje, ale stále si říká "nic se neděje, mám dost času vyskočit". A když už cítí, že by opravdu z té vody vyskočit měla, tak je pozdě. A z toho máme mnozí strach, že naše suverenita bude krůček po krůčku oklešťována, až z ní nezbude vůbec nic. Nebo si snad, vy naivové, myslíte, že to Lisabonskou smlouvou nadobro skončilo?

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora