9.12.2019 | Svátek má Vratislav


SPOLEČNOST: Historie a lháři

16.2.2018

Osobní neschopnost pravdy dovedla mnohé československé i české představitele ke zneužívání historie jako nástroje momentální politiky. Není nyní podstatné zkoumat hlubinné psychologické předpoklady jejich notorických selhávání ve chvílích krize, či proč se k obrazu historie svého národa chovali a chovají stejně – tedy jako k trhacímu kalendáři, ze kterého je možné vytrhávat jednotlivé listy pro nejrůznější použití, podle potřeby.

Spojuje je neúcta k právu, mravním hodnotám a také přesvědčení, že všechno ve veřejném životě je jen klam a věc interpretace. Fakta jsou jim na obtíž, mnohem víc spoléhají na manipulaci, účelovou propagandu emocí, sebestylizaci oběti a vytváření obrazu nepřítele všude kolem nás. Nejde přitom o českou specialitu, ale o zásadní problém nehotových národních identit ve Střední Evropě, projev dosud nepřekonaného „kulturního zoufalství“ z dob formování moderních jazykově národních komunit devatenáctého století. Polští, slovenští i maďarští historici by mohli vyprávět.

Nejčerstvějším příkladem je neschopnost přiznat podíl české (slovenské, polské i maďarské) společnosti na utrpení rasově identifikovaných „jiných“ mezi třicátými a padesátými lety minulého století.

Historik Jan Tesař, v tomto ohledu autor nad jiné kvalifikovaný, v úvodu svojí monumentální práce „Česká cikánská rapsodie“ napsal:
„Právě v Čechách se nacistům za iniciativní pomoci české protektorátní vlády a jejích úřadů podařilo dovést plán na vyvraždění Cikánů téměř do konce, tak jako málokde.“

To je, bohužel, krutá pravda. Česká společnost, její instituce a reprezentace souhlasily a aktivně se ze své svobodné vůle podílely na vyvolávání rasové nesnášenlivosti vůči Židům a Romům dlouho před nacistickou okupací v březnu 1939. O to větší nesou spoluzodpovědnost za všechno, co se v důsledku stalo, byť rukama nacistů. O to ostudnější je slabošské a hloupé předstírání nevinnosti ze strany některých současných českých politiků.

„Právě česká společnost zůstala víc než která jiná lhostejná vůči této tragédii a svému vlastnímu podílu na ní, a právě jí z toho po letech vznikla těžká kulturní a mravní újma s nedohlednými důsledky ještě do budoucna,“ napsal k tomu Jan Tesař.

Co řeknou pánové Okamura, Weigl nebo otec a syn Klausové na dochovanou, špatnou němčinou psanou žádost velitele lágru Lety Josefa Janovského z 27. prosince 1942 o zařazení „potulujících se“ Waltra Hyny a Anastázie Janečkové „do transportu do Auschwitz“? Odůvodnění? „Jedná se o osoby štítící se práce, které nemají rádi práci.“ Oba přitom prokazatelně měli dlouhodobé stálé zaměstnání jako zemědělští dělníci na velkostatku Bohy-Rohy. Kdyby šlo o někoho jiného než o Romy, byla by v tom poválečná retribuční justice okamžitě viděla vraždu. Ne tak, když se jednalo o „Cikány“.

Josef Janovský byl sice 20. září 1945 zatčen, ale jeho trestní řízení bylo po necelém roce zastaveno. Znovu byl obžalován až začátkem roku 1948, ale už v září téhož roku ho pražský mimořádný lidový soud osvobodil. Svědectví o tom, že Janovský osobně zavinil smrt desítek vězňů, které nechával věšet na kříž, kopal a mlátil klackem, o tom, že zakazoval táborovému lékaři uvádět v úmrtních listech skutečnou příčinu smrti ubitých, nebo o tom, že v zimě nechával celé rodiny svléknout do naha a strážní je pak oblévali vodou z hadice, o rozkrádání většiny potravin, které Janovský vozil nadřízeným na policejní ředitelství do Prahy – nic z toho „lidovému soudu“ nestačilo pro vyslovení viny.

Bylo by hezké, kdyby každý český politik, který chce promluvit o historii, nejprve sedl a přečetl si alespoň jednu z dnes už mnoha dostupných odborných prací. Je to ale poněkud naivní představa. Tito politici jsou zvoleni. Ve svém strachu o moc slouží společenství, které z velké části odmítá připustit byť i jen sebemenší náznak spoluviny za úmyslné a cílené vyvražďování českých Romů. Nemalá část ho ještě dnes dokonce schvaluje. Zvolení sluhové lží ve své zbabělosti proto nesmějí k pravdě ani přičuchnout. To je ona „těžká kulturní a mravní újma s nedohlednými důsledky ještě do budoucna“, kterou viděl a popsal už Jan Tesař.

Pro takové „politiky“ je jednodušší útočit na novináře, kteří se drží historických faktů – a tyto útoky zesilují. Trend udává, bohužel, prezident Miloš Zeman. Jiřího Pehe, jednoho z nejlepších a nejčestnějších novinářů současnosti, si dovolil nazvat „nejhloupějším českým novinářem“ a „hyenou“. Během chvilky se přidali další – a logicky se objevily i výhrůžky likvidací. Zatím je to jenom nevkusné - stejně jako bylo antisemitské a protiromské psaní agrárnického a katolického tisku od jara 1938, dávno před Mnichovem a Druhou republikou. Ale to byl jenom začátek.

Sprostota je vždy jenom šatem lži a lež oděvem slabochů. Anglický básník John Donne napsal před téměř půl tisíciletím, v roce 1624, slavné poslání, které o více než čtyři sta let později, v roce 1940, proslavil román Ernesta Hemingwaye: „…smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)



HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?
HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?

Kojení je bezpochyby nejlepší způsob výživy, který můžete svému miminku poskytnout. Správná výživa vašeho děťátka hraje již od narození klíčovou roli nejen ve vývoji a zdravém růstu. Současné výzkumy prokazují, že kojení má vliv na snížení rozvoje civilizačních chorob.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.