Zatáčku „U Heydricha“ znal u nás každý kluk. Byla dole pod kopcem a „trojka“, tedy tramway č. 3, když tamtudy projížděla, tak se celá třásla, řinčela a ječela, jak se kola třela o kolejnice. Prudká zatáčka složená z „kočičích hlav“. My kluci jsme tam jezdili na kole a na kostkách si pravidelně někdo z nás „ustlal“. Byla padesátá léta, ještě žili pamětníci atentátu, komunistické noviny jej na jedné straně oslavovaly, jinak ovšem ihned dodávaly, že to bylo „všechno stejně zbytečný“, neb k vítězství SSSR a pracujícího lidu by stejně došlo, neb je to historicky nevyhnutelné. Tak na co pomník nějakým „západním“ (to je buržoazním) parašutistům? Jejich kamarády pak pro jistotu drželi v kriminálech.

V šedesátých letech se místo stavby pomníku, což by bylo logické, rozpoutaly diskuze, zda nebyl atentát zbytečný, jen si soudruzi a občané vzpomeňte na tisíce těch nevinných obětí a bla, bla, bla. A pak se dodávalo, že to byla celé vymyšlenost z Londýna, neboť na několik odbojářů připadalo desetkrát tolik konfidentů a kolaborantů, což je prý Čechům daleko podobnější, protože to jsou známí zbabělci ……

Komunistická propaganda tak hravě navázala na nacistickou. Nejen proto, že ji dělali často stejní lidé, ale také proto, že oběma ideologiím vyhovovalo tlouct lidem do hlavy přesvědčení, že jsme národ zbabělců. A tak ty hrdiny a odbojáře, kteří přežili nacismus, rychle nacpali do komunistických lágrů. Přesvědčení, že jsou Češi národ zbabělců, se podle Goebbelsova mustru „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ zabydlelo ve značné části národa. Kdo se ozval, že to není pravda, dostal za vyučenou.

Fascinovalo mne, jak už od padesátých let českoslovenští, ale hlavně čeští levicoví „intoši“, a to včetně tzv. progresivních komunistů, jak žvaniví slimejši vymýšleli všechny možné teorie o zbabělosti obyvatel Československa. Zvláště pak historických zemí, tedy Čech a Moravy. Těch článků a nejen v Rudém právu a Práci, ale i v Literárních novinách a pokud se pamatuji i v Hostu bylo „něurekom“. V sekretariátech pak tiše znělo: „Postavit pomník odbojářům? No to snad soudruzi ne? Co kdyby chtěl být někdo dneska taky odbojář?!“

Moskvě a politbyru to vyhovovalo, přesvědčíte-li někoho, že je zbabělec, a on vám to uvěří, to se to vládne, co?! A tak i v srpnu 1968 a potom v září vykřikovali všichni „zachovejte rozvahu“, tedy, přeloženo do češtiny, „podělejte se co nejrychleji“. Národ nechtěl a ukázal to po upálení Palacha. Návrhy na stavbu pomníku padly.

Národ bylo nutno zlomit znovu. A tak naběhly prověrky. Což byla promyšlená likvidace všech slušných a lámání vazu národu. Dodnes se národu i mladé generaci lže, jak to tehdy bylo. A náhle se zjevivší „demokraté“ a milovníci kapitálismusu vykřikují, že prý šlo jen o boj mezi soudruhy (slovo „soudruh“ použito jako nadávka, jako předtím „buržoust“). A ostatně všichni to byli zbabělci. Nakonec to vyřešil srpen 1969. Střelbou „soudruhů „ do „zbabělých“ Čechů. Pak už byl pokoj.

Nezapomněli však intoši a novináři. Celou normalizaci jsme četli hlubokomyslné úvahy o kolaboraci Čechů s Němci (ve stranickém tisku) a výplody o obecné kolaboraci s komunisty za normalizace (v ilegálním tisku - Listy, Svědectví), mimořádně se však vyznamenávaly některé tzv. krajanské noviny. Prostě co Čech, to zbabělec. Dle našich intošů.

Až dneska byl pomník odhalen. Pomník statečným lidem. Stojí jen díky novináři pomlouvaným „lokálním“ politikům. Kteří prý nedělají nic jiného, než kradou. Jak se ukazuje, už se zase lže. Místní vysmívaní politici z Prahy 8 nechali postavit památník jedné z nejdůležitějších událostí našich dějin. Neboť kdyby nebylo atentátu na Heydricha, mnozí západní politici masírovaní nacistickou propagandou a jejich místními nohsledy by uvěřili tvrzení o věrolomných, zbabělých a vlastně nacismus a Říši milujících Češích. Možná bychom navždy zůstali nějakou součástí Německa, jak se o tom zuřivě na jaře 1945 mezi českými a německým nacisty a Spojenci jednalo.

Moc mne potěšilo, že na pomníku je také připomenuto 293 obětí nacistického běsnění proti těm, kdo parašutistům pomáhali. Na ty dodnes nikdo ano nevzdechl. Natož aby se o takovou maličkost, jako je skoro tři sta mrtvých odbojářů, zajímali oni krasoduchové, kvílící o takzvané odvěké české zbabělosti.

Ten pomník je snad jednou z prvních vlaštovek návratu sebevědomí obyvatel naší země. Nejsme ani lepší, ale ani horší než jiní. A je mezi námi a bylo mezi námi dost hrdinů.

No, možná se najde, i když moc nedoufám, mezi tzv. avantgardními umělci toužícími poznat tu pravou Pravdu někdo, kdo se podívá po českých zapomenutých hrdinech. Třeba ta parta, co tak rozjela onen příběh o tragedii Němců v roce 1945 v Postoloprtech. Ta by se mohla zaměřit na hromadnou vraždu spáchanou Němci na českých odbojářích ze skupin Předvoj a V boj dne 5. 5 1945 v Terezíně. A nebo si vůbec vybrat některou z bestiálních vražd spáchaných na Češích v Terezíně. Víte vůbec, že v Terezíně nebyli vězněni a internováni a vražděni nejen židé, ale i českoslovenští odbojáři? Myslím, že asi ne. Překvapivé, co?

Stejně jako – jak jsem přesvědčen - pro mnoho čtenářů novin byla překvapivá dnešní zpráva, že za osobní pomoc odbojářské skupině Antropoid bylo popraveno 293 statečných lidí. Kde se ti stateční lidé vzali, když nás už více než šedesát let učí, že jsme všichni zbabělci?

To je pro mnohé novinka, že až na jednoho jediného nikdo z nich nezradil a položili za naši svobodu svůj život. Dodnes jim nikdo nepoděkoval. Ani o nich nemluvil. Nehodili se do scénáře „zbabělých Čechů“.

(No, už se těším, jak mne za tuto pravdivou, ale poněkud patetickou větu diskutéři zase roztrhají.)

Mimochodem, i díky našim dnešním profesionálním vojákům ubývá keců a propagandy o geneticky zbabělých Češích (Moravany nevyjímaje).

Už víte, proč neměl žádný politik ani po roce 1989 dost času věnovat svůj vzácný čas a přízeň stavbě pomníku hrdinům? No, politici obecně nemají rádi statečné lidi. Stádu se vládne lépe. A nejlépe to ví bolševici, ruští protiradaroví aktivisté a hlavně Paroubkova parta. Proto jim tak vadí naši vojáci v zahraničních misích. Mohli by to být jednou hrdinové. A hrdiny a statečné lidi naši levicoví intoši a politici nemají a nemají rádi.

Výjimku dnes postavením pomníku vytvořili lidé z vedení Prahy 8. A mnoho dalších, kteří spolupracovali. Viz Pomník Operaci Anthropoid.

Díky jim. A hanba by měla fackovat všechny od Hradu přes Magistrát, vedení ODS až po poslance, že na takový pomník nedali ani korunu. Zvláště u ODS, zvláště té pražské, je to neopominutelný lapsus. Strana, která tvrdí, že chce jako voliče svobodné, pracovité a občansky statečné lidi, předvedla, že nemá ve vedení nikoho, kdo by měl v hlavě špetku soudnosti. A politické předvídavosti.

Od dnešní ČSSD nemůžeme nic chtít. Ta svobodné a statečné a samostatné lidi přímo nenávidí.

Komunisté budou jako vždy takový pomník nenávidět. Jsem zvědav, zda police chytne toho, kdo se jej opět pokusí, jako ten minulý provizorní, zničit.