Svět se nám nejeví takový jaký je. Známe jenom odraz reálného světa v naší mysli. To není jenom postřeh současných mediálních odborníků – je to převrácený Platonův svět idejí a jejich odraz ve skutečném životě. A tak čteme noviny, sledujeme televizní zpravodajství a ten náš svět se nám opravdu jeví jenom takový, jaký nám v médiích servírují. Havarují v něm auta, hoří lesy, bouří hurikány, padají letadla a blbnou politici. Lidstvo chce být informováno o katastrofách, ne o běžném životě.

No jen si představme, že by v TV zpravodajství byl oznam: Manželé Vopičkovi se dnes ráno vzbudili, paní Vopičková udělala snídaní, dětem Vopičkovým svačinu. Táta děti odvezl do školy, paní Vopičková šla na nákupy, do čistírny. Odpoledne udělala s dětmi úkoly a když přišel táta Vopička z práce, šli všichni do kina. Večer máma Vopičková přečetla dětem pohádky a když děti usnuly, táta Vopička pomiloval mámu Vopičkovou a šli taky spát. Kdyby něco takové bylo ve zprávách, asi by si lidé mysleli, že se v té televizi zbláznili. Ale přitom většina obyvatel žije podobně jako Vopičkovi. Žádné katastrofy, prostě žijí obyčejný život.

Ne. Čtenář, divák, chce něco jiného. Chce hurikán nebo alespoň až do idiotizmu vybičovanou volbu prezidenta republiky. Divák chce pobouření. Vzrušení.

Je tady potom ještě jeden jev, který mění odraz tohoto světa: je to nasycení týdne akcemi nebo týden, kterému se říká v branži Okurková sezóna. Všimněme si, že v poslední době okurkové sezóny téměř nejsou, přesněji, jsou málo okurkové. Když se neděje nic jiného, tak se v novinách objeví další fakta o mučeném chlapci v Kuřimské kauze, včetně zopakování všeho, co už bylo napsáno.

Posledním mediálním jevem jsou události, které by určitě zaměstnaly všechny redaktory zpravodajství, kdyby je nepřekryly jiné a mnohem apelativnější informace. A to se právě minulý týden stalo.

Všechna média se pustila do předvolební kauzy Klaus versus Švejnar. Nebylo nic důležitějšího, žádný hurikán, žádný požár najednou neexistoval a nikde nehořelo a nepadala letadla. V tom mediálním blbákově se samozřejmě úplně ztratila informace o tom, že se budou v České republice přemalovávat policejní auta. Budou stříbrná s modrým pruhem. Nebýt volby hlavy našeho státu, byly by toho plné noviny.

Vážím si obětavé práce prezidenta policie pro blaho české policie a blaho a bezpečnost celého státu. Opravdu nejdůležitější teď je přebarvit všechna auta. (Vždyť byla na nerozeznání od ostatních policejních aut v EU, bílá se zeleným pruhem.) Ještě bych poradil, přejmenovat se na srozumitelný název: Veřejná bezpečnost. Abychom se opravdu dokonale od ostatních států EU odlišili.

Pan policejní prezident má velký úkol. Postarat se o to, aby byla naše policie hezká a navenek elegantní. Proto mu pomohu. Navrhuji ještě dát vyrobit vyšívaná pouzdra na pistole, lidové vroubkování na obušky (třeba něco jako zářezy na valašských píšťalkách) a každý policajt by měl mít stříbrně lakované nehty s modrým pruhem!

Ale teď vážně. Je pan policejní prezident Martinů mužem na svém místě? Z policie utíkají zkušení lidé, neúměrně drahé náborové kampaně to nezachrání a přebarvená auta už vůbec ne. Pokud pan prezident nemá jiný nápad, bylo by lepší, kdyby šel dělat nějakou jinou práci.Výjimečně bych dokonce snesl, kdyby dělal nezaměstnaného. Není totiž ostuda něco neumět. Ostuda je nedokázat si to přiznat. Ale možná je to ještě jinak. Možná za to pan policejní prezident vůbec nemůže. On jenom nepozná sám sebe, a tak nemůže vědět, že jedná nesprávně.

Při vstupu do některých antických chámů bylo napsáno: Gnóthi seauton! (Poznej sám sebe). Navrhuji vytesat ten nápis do portálu Policejního presidia ČR. Nebo rovnou na ta stříbrná auta opatřit tento nápis v modré barvě, místo nápisu POLICIE.

Přeji panu policejnímu presidentovi Martinů hodně otevřený pohled samého na sebe. Prospělo by to nejen policii, ale nám všem.

A máme tady volbu prezidenta republiky, náš malý český hurikán. Aby se udatné činy policejního prezidenta v té dnešní mediální tlačenici neztratily, napsal jsem tento článek.