Když jsem seděl na Mírově na pelesti postele v cele na doživotí s posledním českým odsouzencem k trestu smrti Zdeňkem Vocáskem, nenapadlo by mě, že by ze stejné cely mohl někdo někdy uprchnout. Mříž v okně, pak pár desítek metrů k vysoké zdi a pak skoro propast do lesa. A natáčel jsem si rozhovor o tom, jak byl Vocásek nevinný, jak vraždili úplně jiní lidé. Dodnes mám kazetu i jeho deník a trestní spis.

A ejhle, čas oponou trhnul a další dvojnásobný vrah Jiří Kajínek to zvládl. Prý sám, bez pomoci se jako batmen přenesl přes hluboký příkop na zeď, pak odletět dolů, kde ho nikdo nečekal… Brzy poté se ředitel věznice PhDr. Kohoutek zabil skokem z okna své pracovny na nádvoří Mírova, před věznicí s oddělením mimořádných trestů, před zraky vězňů odsouzených na patnáct a víc roků až na doživotí (Můj poslední odsouzenec k trestu smrti).

Tohle by mě tedy ani ve snu nenapadlo, a už vůbec ne, že jednou bude film o tomto útěku a že nový ministr vnitra Radek John bude usilovat o zisk novinářské Pulitzerovy ceny za skvělá díla investigativní žurnalistiky. Bude prvním ministrem vnitra z východního bloku, který ji získá. Že ne? John, jako bývalý šéfredaktor pořadu TV Nova „Na vlastní oči“, tvrdí, že má v ruce o kauze Kajínek nová fakta a "konkrétní posun, který si pro sebe nenechá". Říká to s vědomím, že jako ministr vnitra nemá právo do případu zasahovat. Přinesl mj. důkazy, že prý Kajínek na místě, kde byly vraždy spáchány, v daný den vůbec nebyl.

Policejní inspekce teď zkoumá, zda dvě vraždy v roce 1993 nespáchali místo Kajínka policisté. Tato skutečnost prý vyplývá z odposlechů, které předtím nebyly k dispozici. Jiří Kajínek od počátku mluví o své nevině a brojí za obnovení procesu. Stejně idylicky, jako neúnavného bojovníka za spravedlnost a svobodu, jej líčí i hollywoodský producent Jákl se svým štábem. Úřady se kauzou zabývaly naposled v roce 2004. Je pozoruhodné, že se Kajínkův případ znovu otvírá ve chvíli, kdy na veřejnost míří film nahrazující presumpci Kajínkovy neviny. Ať Kajínek je či není vinen, Jákl a John právě prezentují novou, oboustranně výhodnou marketingovou kampaň. Vocásek pro film neměl vhodného dvojníka, a tak si jen psal deník a sedí už přes dvacet roků.

„Jsem po všech reportážích, které jsem o Kajínkovi natočil, přesvědčen o tom, že on nevraždil," řekl v jednom publicistickém pořadu reportér Josef Klíma. Přesně ten, co se proslavil dokumentem „Cikáni jdou do nebe“ o romském exodu do Kanady. Tím dokumentem, k němuž jsem ho přivedl svým námětem já, po své cestě po Torontu lednu 1997. Přijel za mnou do Ostravy, kde jsem mu vyzvonil naivně vše, co jsem věděl. Inu, loupežník točí o loupežníkovi…

"Jsem velmi rád, jelikož pan John už několikráte v minulosti postup vyšetřování kauzy napadal a snad teď v pozici ministra vnitra bude mít páky dotáhnout celou věc do konce a napomůže k znovuotevření případu," sdělil producent filmu Jákl. Zřejmě si přečetl moji filmovou fantaztii Hledá už Hollywood herce pro film o útěku Kájínka?

Presumpce neviny mi jasně říká, že obžalovaný je nevinen do té doby než rozsudek nabude právní moci. To se však už stalo, takže se ničím neproviním, když označím Kajínka za dvojnásobného vraha. Pokud se však v obnoveném soudním procesu nezvratně prokáže, že nevraždil, budu mu gratulovat stejně jako Johnovi k zisku Pulitzerovy novinářské ceny.

Zatím se však tak neděje, a proto můžu jen vzdechnout, že v Česku vzniká zvrhlá móda glorifikovat mnohonásobné vrahy. Viz bratři Mašínové a jejich komplic Paumer. Tento gang má výhodu, že všech jejich sedm vražd se prokázalo a sami se k nim hrdě hlásí jako stateční odbojáři. Hlásí se i k podřezání hrdla policistovi Honzátkovi, předtím ještě omámenému chloroformem, či k zastřelení pokladníka Rošického, kterého ještě okradli o výplaty určené pracovníkům továrny Kovolis v Hedvikově, v níž dělal prokuristu s údajnou funkcí v Lidových milicích.

Až jednou Kajínek zemře, bude mít po vzoru Paumera státní pohřeb s účastí premiéra i předsedy Senátu a navíc dostane medaili za hrdinství. Možná i Řád Bílého lva? Nic není v Česku nemožné, toyóoóta (Přes dva miliony čtenářů Kajínkova webu).

Olser.cz