26.9.2022 | Svátek má Andrea


SPOLEČNOST: Firma Eurofinancial CZ

18.11.2005

Je to asi pět neděl, co jsem se jako otec početné rodiny večer věnoval úsporným myšlenkám, jako obvykle si zapnul televizi, abych ušetřil za kulturu a za život vůbec, a sledoval propagační spot „Podepsat můžeš, přečíst musíš“. Svatá pravda, souhlasil jsem s jeho autory, lidi kolikrát pořádně nevědí, k čemu se smluvně zavazují, a pak to skončí třeba exekucí. To by se u nás doma stát nemohlo.

Pár minut poté vrazila do pokoje má nejmladší dcera (je jí osmnáct a pár měsíců), vítězoslavně mávala nějakými papíry a chlubila se: „Hele, tati, podívej, co jsem dneska podepsala!“

Jak se ukázalo, bez porady se mnou podepsala smlouvu s firmou Eurofinancial CZ s.r.o., finanční společností provozující projekt EasyCapital, podle firemního webu „nejagresivnější a nejslušnější network v Česku“. Dcera se ve smlouvě zavazuje, že bude pro Eurofinancial CZ pět let působit jako komisionář, tedy shánět kunčofty pro uzavření životní pojistky u smluvních pojišťoven. Sama ovšem musí do čtrnácti dnů životní pojistku také uzavřít, a to s minimálními měsíčními splátkami 850 korun. Pokud však splaší pro Eurofinancial dalšího signatáře životní pojistky, dostane za něj provizi kolem 3500 korun, jestliže bude v přemlouvání známých a kamarádů úspěšný i její přímý klient, obdrží další provizi (už podstatně nižší), atd.

Jako redaktor rodinného měsíčníku, který čtenáře nejméně pětkrát varoval před pyramidami, letadly i multilevel marketingem, jsem si nejdřív náležitě podal svou dceru a pak mínil totéž udělat i se firmou Eurofinancial. Nejdřív ze všeho jsem proto zavolal do tří velkých pojišťoven a zeptal se tam, co o téhle společnosti vědí. Spolupracuje s námi, krčili rameny oslovení činovníci, a i když se nám ten její interní pyramidový systém shánění klientů moc nezdá, budeme s nimi spolupracovat dál. Ostatně nejsou sami, kdo v ČR podobný „network“ provozují.

Hned poté jsem se objednal na schůzku s personální ředitelkou Eurofinancialu, slečnou Hybšmanovou, třiadvacetiletou (!) výstavní blondýnou s ledovým pohledem. „Uvědomte si, že naše firma svým pilotním projektem EasyCapital podporuje nezbytnou důchodovou reformu,“ bránila se předem dobře nacvičeným útokem. „Za pár let si lidi budou muset na důchod spořit už v mládí a my neděláme nic jiného, než že je k tomu motivujeme už teď.“

„Mám z toho zcela jiný pocit,“ kontroval jsem neasertivně. „Těmi licoměrnými řečmi o důchodové reformě jen maskujete snahu se co nejdřív napakovat na co největším počtu sotva odrostlých dětí. Dětí, které nevědí vůbec nic o životě, natož o pojišťovnictví. A protože jsou životní pojistky ležáky, vnucujete jim jako poslední zbývající cílové skupině na trhu drahé produkty, které ve svém věku potřebují ze všech finančních produktů nejméně. Skoro tisícovka měsíčně je pro studenty ohromný a neúměrný závazek, pokud zrovna nepocházejí zrovna z milionářské rodiny, a pravděpodobnost, že si na splátky třeba i za rok vydělají z provizí, mi nepřipadá nijak vysoká. Stejně jako v každé pyramidě totiž studenti a jiní naivkové brzy dojdou. Pokud vaše počínání není přímo protiprávní, rozhodně mi připadá amorální, a protože jsem novinář, roznesu vaše podivné praktiky v médiích.“ Udělal jsem významnou pauzu. „Ledaže byste v našem případě zařídili výjimku a smlouvu s mou dcerou bez sankcí zrušili.“

„Klidně o nás napište, když myslíte,“ nenechala se z míry vyvést třiadvacetiletá profesionálka a probodla mě ledovým pohledem. „Jako novinář byste mohl vědět, že negativní reklama je taky reklama, nám nejspíš jen pomůže. Na zrušení té smlouvy se na poradě vedení zeptám, když už o to žádáte, ale neslibuju zázraky.“

Jak se za pár dní ukázalo, žádnou výjimku v našem případě Eurofinancial udělat nehodlal (ani jsem to nečekal), zrušení smlouvy by proto dceru podle jednoho jejího bodu stálo 20 000 korun, a nezbývalo, než aby má dcera životní pojistku za 850 korun měsíčně na pět let skutečně uzavřela.

Jednoho kunčofta, který na pravidelném brainwashingu společnosti Eurofinancial podepsal smlouvu, už sehnala, takže by měla být zhruba na čtyři měsíce za vodou. Možná bude za vodou i potom, protože je rozená pojišťovací agentka a já o tom jen zatím nevím. A třeba na tom i docela vydělá, protože je v pyramidě dostatečně vysoko. Nemám tušení, nejsem prorok a financím nerozumím ani za mák. – ostatně stejně jako moje milovaná dcera. Slečně Hybšmanové jsem ale slíbil, že celou tu věc roznesu v médiích, a tak to ve výše uvedených řádcích činím i přes jisté (patrně nevelké) riziko, že tím ohrozím budoucí obchody vlastního dítěte. Nevím, nakolik moje slova podepíšete, ale když už jste to přečetli až sem: Co si o praktikách Eurofinancialu myslíte vy?

Odpověď jednatele společnosti Eurofinancial CZ Lukáše Hinterbuchnera zde.

Ivan Kmínek