Některým českým filmařům se v minulých týdnech hned dvakrát podařilo výjimečně zaskórovat v disciplíně sebeznemožnění, a to - jak jinak - než v „oprávněném rozhořčení“ nad nepravostmi a křivdami, které se na ně snesly. Nejprve v Cannes. Čeští filmaři totiž po dlouhé době opět zaujali. Nikoliv snad kvalitou své filmové produkce, ale ostudou, kterou se někteří z nich rozhodli udělat České republice za to, že nebylo po jejich a novela zákona o kinematografickém fondu v důsledku nepřehlasování prezidentského veta přijata nebyla.

Teatrální stahování české vlajky, ostentativní zavírání a přelepování stánku a žalování svým filmovým kolegům na vlastní zemi, jejíž demokraticky zvolené orgány rozhodly jinak, než si zrovna oni přáli. Slavná éra českého filmu je již v nenávratnu a svědčí o tom i to, že se žádný český film do hlavní soutěže festivalu v Cannes nedostal již celých 37 let(!). Čím méně skutečně kvalitních filmů, čím méně festivalových úspěchů, tím hlasitější, výhrůžnější a arogantnější domáhání se (zákonem zaručených) cizích peněz. Za ty dnešní peníze z fondu oni českou kulturu pod českou vlajkou reprezentovat nebudou!

Asi to ale nestačilo, protože někteří filmoví producenti náhle pocítili (v podstatě ale celkem správně), že právě nastalo jejich patnáct minut slávy, ačkoliv bohužel nejde ani zdaleka o ten typ slávy, po kterém lidé od filmu obvykle touží. Začali totiž vyhrožovat, že stáhnou na zlínském festivalu dětského filmu ze soutěže své filmy a někteří tak skutečně učinili. Dětský divák se tak stal rukojmím těch, kteří chtějí několikanásobně více ze zákona nárokovatelných prostředků do „svého fondu“. Vyhrožovat újmou na dětech v hledišti festivalu je ale skutečně mimořádně trapné.

Kinematografický fond totiž existuje spolu se zákonem na podporu domácí kinematografie již od roku 1992 a za celých těch 14 let, kdy je jedním ze zdrojů financování českého filmu, měl filmovým producentům vždy co nabídnout.

Jeho příjmy v roce 2003 činily cca 53 milionů Kč, v roce 2004 cca 66 milionů Kč a v roce 2005 cca 83 milionů Kč. Novela zákona o kinematografickém fondu by zavedením dosud neexistujících a zcela bezprecedentních odvodů do tohoto fondu od vybraných soukromých subjektů umožnila získat každoroční příjem ve výši až kolem 280 milionů Kč. To představuje přibližně čtyřnásobek vzhledem k průměru posledních tří let! Podíváme-li se však na oba poslední zaznamenané meziroční přírůstky prostředků v tomto fondu, jde o 24% nárůst mezi léty 2003 a 2004 a 26% mezi rokem loňským a předloňským.

Fond tedy v žádném případě nestagnuje a naopak vykazuje takovou dynamiku meziročních příjmů, kterou by mu mohl závidět leckterý správce financí v soukromé firmě, který je ovšem nemá zaručené žádným zákonem. Meziroční nárůst příjmů až v řádu desítek procent přece není žádná maličkost!

Toto ovšem těm, kteří stahují vlajku či filmy, patrně nestačí. Stávající meziroční nárůst prostředků fondu až o desítky procent? To je pro ně totéž co „smrt české kinematografie“, jak žalují na plakátu svým kolegům v Cannes. Požadují stovky procent a ještě o sobě dají vědět, jak slibovali.

Žádné peníze ale dnes filmařům nikdo nebere. Jen parlament nepřehlasoval prezidentovo veto novely zákona o kinematografickém fondu, který zaváděl předvolební dárek filmovým producentům v podobě nových odvodů, které měly zvýšit zákonem zaručené příjmy jedné skupiny soukromých podnikatelů (filmoví producenti) odebráním části příjmů jiné skupiny soukromých podnikatelů (filmoví distributoři).

Michal Petřík

Příloha:

A. Stávající zdroje kinematografického fondu podle dnešního znění zákona:

U definic obecných (potenciálně možných) finančních zdrojů nedochází k velkým změnám. Těchto zdrojů je ostatně velké množství už v dnešním zákoně:

§ 7 Finančními zdroji Fondu jsou:

a) výnosy z majetkových účastí České republiky na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu,

b) výnosy z cenných papírů nabytých Fondem od jiných subjektů,

c) úvěry od právnických osob,

d) úroky z návratných finančních výpomocí a z půjček poskytnutých Fondem žadatelům a úroky z prostředků Fondu uložených v bance,

e) splátky půjček a návratných finančních výpomocí poskytnutých Fondem žadatelům,

f) smluvní pokuty placené žadateli v případech, ve kterých prostředky Fondu nebyly použity podle stanovených podmínek (§ 11 odst. 5),

g) dary a dědictví pro Fond,

h) výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem,

i) sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty prostředky Fondu (§ 11 odst. 2),

j) dotace ze státního rozpočtu,

k) příplatek k ceně vstupného (§ 8),

l) příjmy z využití filmových děl, pokud byly na Fond převedeny,

m) příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond vykonává autorská práva výrobce, která na něj přešla na základě zvláštního zákona,

n) další zdroje stanovené zvláštními právními předpisy.

Jediný zdroj, který dnes plyne od třetích osob přímo nezainteresovaných na rozdělování prostředků z fondu (tedy soukromých podnikatelů) je ukryt pod bodem k) a definován v § 8 dnešního zákona, odst. 1:

„Účastník veřejné produkce kinematografického díla se vstupným zaplatí k ceně vstupného příplatek ve výši 1 Kč.“

B. Změny ve zdrojích financování kinematografického fondu, které byly odmítnuty nepřijetím novely zákona:

Tento dnešní jednokorunový příplatek účastníka produkce se měl novelou zákona zrušit a nahradit následujícími 4 druhy procentních odvodů poplatků příslušných podnikajících soukromých subjektů:

a) 2% ze vstupného za kalendářní rok u pořadatelů audiovizuálního představení.

b) 3% z celkových ročních výnosů distributorů rozmnoženin audiovizuálního díla.

c) 3% z celkových ročních výnosů z vysílání reklamy nebo teleshoppingu provozovatele televizního vysílání.

d) 0,5 % celkových ročních výnosů z podnikatelské činnosti provozovatele televizního vysílání ze zákona.