V lázeňském městě Teplice nad Bečvou se však nesetkáte v parcích s podivnými ženskými postavami, jež jsou od hlavy až k patě zahaleny v černé hábity a kráčející několik kroků za Arabem, nezahaleným sebevědomým pánem islámského tvorstva.

Pokud máte chvilkový dojem, že se nacházíte v nějaké ortodoxní muslimské zemi, omyl. Právě jste v parku lázní Teplice, ne ale nad Bečvou, nýbrž v Čechách. A odtud se zřejmě odvíjí zvláštní způsoby, které obě města odlišují. Nepsané, ani nijak oficiálně stanovené zákazy, snad jen podivné předpisy. Ostatně, posuďte sami...

Šestadvacetiletá studentka práv Daniela Machová, trpící následky mozkové obrny, se neobejde bez pomoci asistenčního psa. Měla nastoupit k léčebnému pobytu právěv teplických lázních. Ovšem ouha; postižené dívce, která navíc před několika měsíci prodělala těžkou operaci kloubů, bylo sděleno, že je v sezonním období v lázních nežádoucí. Arabskou klientelu by prý urážel její pes, protože islám považuje psa za nečisté zvíře.

Pacientka navíc dostala lázeňský pobyt zrovna v průběhu islámského ramadánu. Co s tím? Dilema. Buďto budou mít Lázně Teplice solventní klienty z arabských zemí, anebo nebudou mít české postižené ženy nárok na léčebnou péči. Vedení teplických lázní se rozhodlo pro petrodolary. Dokonale vycvičený pětiletý pes, který umí obsloužit svoji klientku při oblékání i třeba při telefonování, nesmí do objektu lázní, jelikož by se ho arabské pacientky štítily.

Teplice však nemají podobné zvyklosti jen ve zdejších lázních. V lázeňském parku, o němž už byla řeč, se též konají promenádní koncerty Severočeské filharmonie Teplice. A jednoho letního dne se souběžně s koncertem konal v blízkosti pódia ve tvaru mušle předvolební mítink s párky a pivem socialisty Jiřího Paroubka, který nelenil a při zahájení hudební produkce se usadil do první řady. Tím ovšem zřejmě překazil stejný úmysl svého politického soka Jaroslava Kubery z ODS, který se měl z koncertu na poslední chvíli omluvit, prý z rodinných důvodů.

Probůh, co kdyby ti dva političtí rivalové na sebe náhodou narazili někde v křoví a někdo je u toho spolu uviděl. Nedej bože, aby se pak objevili na společném snímku v novinách. Copak to jde, aby se dva znepřátelení sokové jen tak potkali, podali si ruce a popřáli si všechno nejlepší? Jak by na to reagovali jejich voliči, nepovažovali by to za zradu svých ideálů...?

Pan primátor se tak umění umně vyhnul už několikrát, co čert nechtěl, vždycky, když se na poblíž objevil některý z jeho protivníků. Naposledy chyběl při novoroční hudební produkci teplických filharmoniků, jimž nedávno pokřtil nový klavír za tři miliony z městské kasy. Opět obvyklá výmluva - rodinné důvody, nebo snad nikotinový absťák?

Vše bylo nabíledni, když se v hledišti objevil ing. Jaromír Kohlíček, CSc, europoslanec za KSČM, vyhlášený Evropskou ligou se sídlem v Ženevě nejúspěšnějším europoslancem ČR za rok 2006 na základě své celkové aktivity, přínosu zájmům své země a prosazování míru, demokracie, porozumění a spolupráce v Evropě.

Teplice však mají další fenomény - čím víc nepřizpůsobivých občanů se do města stěhuje, tím míň kvalitních specialistů v Teplicích přibývá, spíš ubývá. Kdo z nich se asi koho bojí víc? A čím víc se měsíční krajina povrchových dolů na hnědé uhlí z Bíliny šíří dál k Teplicím, tím více lidí sahá do kasičky, aby si zaplatilo prohlídku a snímek z rentgenu u svého lékaře a nové bydlení, nejlíp co nejdál od severočeské uhelné pánve.

Petice proti těžbě? Kde žijete, nedejte se vysmát. Jde přece o státní zájem. Nepsaný úzus. A když mají kněžky lásky v místních nočních klubech klienty z řad ruské mafie, jejich konkurenti z albánské větve se drží zpátky. Právo silnějšího. Inu, znáte to o kočce s myší či o rudé muletě, co dráždí rozzuřeného býka...

Takové jsou Teplice se svými nepsaný pravidly (ne)slušného chování...

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz